Kýchání

Kýchání

Kdysi bylo kýchání považováno za projev něčeho magického a nadpozemského. Některé civilizace ho považovali za vyhánění zlých duchů z těla, jiné za požehnání od bohů. Dnes se ví, že tenhle náhlý prudký výdech vzduchu není ničím nadpozemským, ale je naprosto fyziologickým dějem, který se u živočichů v průběhu evoluce vyvinul jako obranný mechanizmus. Kýchání patří mezi obranné reflexy dýchaní a naší vůli je neovlivnitelné. Je vyvoláno podrážděním receptorů nosní sliznice. Udržuje průchodnou nosní dutinu. Nahromadění hlenu či cizí částice podráždí receptory, odtud putuje prostřednictvím nervů signál do mozku, že se něco děje a ten pak vydá povel ke kýchnutí a po mohutném nádechu, se silným výdechem nosní dutina zpravidla uvolní. Kýchání pomáhá dýchacím cestám zbavovat se nežádoucích látek. Kýchání způsobují mikroskopické částečky prachu, pyly, viry a bakterie, ale taky i pohled do slunce, náhlá změna okolní teploty, nebo chladny vítr. Kýchání může byt vyvoláno u astmatiků, po aplikaci nosního spreje s kortikosteroidy. Zvláštním spouštěčem kýchaní u některých jedinců je plnost žaludku po větším jídle a dokonce i sexuální vzrušení může být provázeno kýcháním.

Příčiny kýchání

Zvýšená frekvence kýchání bývá příznakem rýmy, chřipky nebo jiné infekce horních dýchacích cest a je dobře známým trápením alergiků. V případě infekčního onemocnění, se ke kýchání přidává ještě kašel, horečka, únava, bolest krku, ztráta chuti do jídla. Alergie se projevuje zarudlými spojivkami, zvýšenou nosní sekrecí, svěděním očí. Alergická rýma se vyskytuje v pylové sezoně (maximum obtíži je v období května až srpna). Nosní sliznice v případě rýmy, či už způsobené infekci nebo alergii, bývá oteklá, pacient má pocit ucpaného nosu. S otokem sliznice je spojena i dočasná ztráta čichu. Při opakovaném kýchaní se může v nose narušit drobná cévka a může dojit tak ke krvácení z nosu, které by málo ale do několika minut přestat. Kýcháním dochází také k šíření bakterií a virů do okolí, které mohou tímto způsobem doletět na vzdálenost az několika metrů. Tímto způsobem se přenáší většina běžných infekčních onemocnění dýchacích cest, ale také i viry planých neštovic, spalniček a zarděnek. Jedná se o takzvanou kapénkovou infekci. Proto člověk když kýchá, měl by si pečlivě zakryt ústa nejlépe kapesníkem. Když ho nemá po ruce, měl by si ruce pak umýt, protože kapénky, které mu zůstaly na rukou, jsou infekční a dotykem s předměty se na ně přenáší (kliky, držadla v dopravních prostředcích a jiné), a tak dochází k šíření kapénkové infekce mezi lidi.

Kýchání a opatření

Kýchání by se nemělo potlačovat. Vzduch, který se snažíme kýchnutím vydechnout, dosahuje velké rychlosti (uvádí se až 150 km za hodinu). Mohlo by se stát, že ten rychlý proud vzduch, který nemůže ven, protrhne bubínek v uchu nebo poškodí sliznice. Pokud je potlačováno kýchání při infekci, bakterie a viry se mohou přenést do vedlejších nosních dutin a způsobit jejich zánět (sinusitidu) nebo do ucha a tam způsobit zánět. Ačkoliv je kýchání otravné, obvykle není život ohrožující. Avšak při kýchání reflexně zavíráme oči, co může ovlivnit například řidiče dopravních prostředků, kteří mohou v důsledku kýchnutí přehlédnout červenou na semaforu nebo náhle brzdící auto před nimi.