Neklid

Neklid

Určitý neklid z času na čas prožívá každý z nás. Je to přirozená reakce na určitou psychickou či emoční zátěž, naléhavé situace v rodině či okolí, objevuje se před závažnými rozhodnutími nebo při dlouhotrvajícím stresu či vážné chorobě. Někdy mluvíme o vnitřním neklidu, což je vlastně pocit vnitřního napětí. Nemusí při něm docházet k jiným projevům, někdy však přechází do pohybového neklidu. Ten může mít jak formu mírnou – zvýšená gestikulace a mimika, přešlapování, podupávání, tak i formu celkovou, závažnější, při které dochází k nadměrné a bezcílné pohybové aktivitě, kterou může postižený zasahovat do svého okolí. Při takovémto obrazu celkového neklidu a napětí mluvíme o agitovanosti. Ta bývá často spojena se sníženou kontrolou emocí, ale i poruchou kvality vědomí – tuto situaci označujeme jako delirium. Agitovanost může v některých situacích přejít až v agresivní chování. V takovém případě je nutná i hospitalizace, protože nemocný může ohrozit jak sebe, tak i své okolí.

Mírný neklid

Mírný neklid je převážně důsledkem napětí vycházejícího z pocitu netrpělivosti, z pocitu, že ztrácíme čas nějakou činností, která se nám nedaří, nebo pociťujeme napětí při těžkých životních rozhodnutích. Neklid může být také důsledkem tíživé rodinné situace či vážného onemocnění. Neklid může být sdružen s úzkostí a strachem a způsobuje vyčerpání. Další příčinou neklidu je dlouhotrvající stres. K neklidu vede také zneužívání či nadužívání drog a alkoholu, ale také častá konzumace kávy. Obzvláště se tyto projevy objevují při intoxikacích (nadměrné požití těchto látek) či naopak při abstinenčních příznacích (akutní nedostatek těchto látek). Nadměrné požívání alkoholu či jiných návykových látek vede až k deliriu – poruše orientace s poruchou kvality vědomí a krátkodobou ztrátou paměti. Dlouhodobý neklid je někdy spojen i se vznikem depresivních nálad. Může však být vyvolán i nevhodnou kombinací antidepresiv.

Celkový neklid

I mírný neklid může ovšem mít chorobný podklad. Bývá přítomen hlavně u poruch osobnosti, jakými jsou emočně nestabilní porucha, nebo u nemocí jako bipolární porucha (střídání mánie, dobré nálady, a deprese), schizofrenie či demence. V těchto případech je snížený práh pro vnímání podnětů navozujících napětí. Neklid tím pádem vyvolávají i podněty, které si člověk ani jeho okolí neuvědomuje. Kromě intoxikací či psychických poruch může být neklid způsoben všeobecným chorobným oslabením činnosti mozku. Jsou to chronická mozková onemocnění, degenerativní onemocnění, zánětlivá či záchvatová onemocnění. Patří sem i hypoglykemie – nízká hladina cukru v krvi, toxické poškození mozku, cévní postižení mozku, úrazy a epilepsie. Častý je neklid právě u starších lidí s demencí či Alzheimerovou chorobou, kdy se pojí se stavem zmatenosti a úzkosti. Neklid může být také projevem celkového vyčerpání a při těžkých nemocech.

Neklid a jak se mu vyhnout

Pokud se cítíte dlouhodobě nespokojeni a pociťujete vnitřní neklid, je třeba se zaměřit na možné vyvolávající faktory. Jejich odstraněním či alespoň zmírněním se zlepší kvalita života a předejde se možnému přechodu do celkového neklidu. Někdy neklid může vést až k projevům násilí, proto je ho třeba podchytit včas. Nemusí mít nezbytně chorobný podklad. Často bývá neklid projevem frustrace, emoční nestability, zoufalství či snahy získat si pozornost v zatěžující situaci. Neklid se také dostavuje i u pacientů s velkými bolestmi či při strachu ze smrti. V každém případě - ať už aw jedná o vnitřní napětí nebo celkové napětí s pohybovým neklidem, snižuje kvalitu života a je vhodné vyhledat odbornou pomoc. Je třeba také myslet na možné psychické či jiné onemocnění.