Hypochondrie

Lidi trpící přehnaným zájmem o své zdraví nazýváme hypochondry. Klíčovým činitelem při rozvoji hypochondrie je rodinné zázemí, v němž se klade nadměrný důraz na péči o zdraví jedince. Hluboký vliv na vývoj dítěte také může mít chronické onemocnění jednoho nebo obou rodičů nebo prarodičů, stejně jako úmrtí mezi blízkými příbuznými. Všechny tyto události mohou v dítěti vyvolat strach z nemoci nebo smrti. Dalším faktorem, který k vzniku poruchy přispívá může být přehnaný zájem o vlastní tělesnou zdatnost, ačkoliv je to zároveň vlastnost velmi důležitá pro udržování pravidelné tělesné aktivity, existuje přece jen určitá hranice množství času věnovaného cvičení.

Úzkost a deprese

S hypochondrií mohou souviset mnohé duševní poruchy. První z nich je úzkostný stav: nepříjemná obava, že se stane nebo se již stalo něco hrozného. S tím souvisí mnohé změny v tělesných funkcích: zvýšení srdečního rytmu a rychlosti dýchání, výrazné pocení, hlavně dlaní a v podpaží. Chuť k jídlu může úplně vymizet nebo se naopak může velmi zvýšit. Vyskytuje se jak průjem, tak i zácpa. Objevují se poruchy spánku, pocity závratí nebo na omdlení. U žen nastávají poruchy menstruačního cyklu, menstruace jsou nepravidelné nebo méně časté. Hypochondr se na některý z těchto důsledků úzkosti zaměří a považuje jej za příznak obávaného onemocnění, jako je například rakovina nebo onemocnění srdce.
Dalším přispívajícím činitelem jsou depresivní stavy. Obvykle následují po nešťastných událostech, jako jsou vážná onemocnění postiženého či jiné blízké osoby nebo někdy zhroucení důležitého vztahu. Občas se v pozadí může skrývat dlouhodobý neřešený citový konflikt, který byl zatlačen hluboko do podvědomí. Opět mohou být narušené tělesné funkce, obvykle se snižuje jejich aktivita a to vede k prohloubení pocitu deprese a úzkosti. Při těžkých depresivních stavech se může vyvinout i porucha myšlení, takže člověk mající strach z rakoviny začne věřit, že rakovinu skutečně má.

Nutkavé představy a hysterie

Nutkavé představy (obsese) se vyskytují jednak jako důsledek vlivu rodinného prostředí, jednak mohou být sklony k nim i vrozené. U postiženého člověka vznikají trvalé představy o tom, že se v jeho těle děje něco nesprávně a stále o tom přemítá. Často se vytvářejí atypické postupy chování nebo návyky; říká se jim rituály a mohou spočívat v opakování některých činností, jako je opakované stisknutí kliky před otevřením dveří apod. Podobně mohou pacienti trpět představou, že mají nemoc, která souvisí s nějakým hlubokým pocitem viny vztahující se k minulosti.
Duševní sklony k hysterickým stavům mohou být vrozené a projevovat se při stresové situaci. Jde o přehánění běžných tělesných pocitů nebo příznaků lehkých onemocnění. Pacient je může pociťovat mnohem silněji a vyvine se u něj mimořádný strach, že jeho zdraví nebo život jsou ohroženy.

Duševní onemocnění

Schizofrenie a maniodepresivní psychóza jsou dobře známé duševní nemoci, při nichž se hypochondrie může vyskytnout. Příznaky přitom mohou být velmi neobvyklé až bizarní: nemocný trpí představou, že se jeho tělo hemží hmyzem, je vyplněné hlínou, scvrkává se nebo otéká. Zvýšený zájem o tělesné funkce může vést k ustavičnému zkoumání vlastního nitra, a dokonce k úplné ztrátě zájmu o okolní svět a přerušení jakýchkoliv jiných aktivit.
Konečně, některé příhody mohou u postižených vyvolat trvalou představu, že jejich poranění na nich zanechalo trvalé následky, a to dokonce i tehdy, když se zcela vyléčilo. Je to časté hlavně u pacientů s probíhajícím duševním onemocněním.

Příznaky hypochondrie

Při hypochondrii se objevuje množství různých příznaků, někdy jeden po druhém, jindy dokonce všechny naráz. Občas může být jeden dlouhodobě přetrvávající příznak osamocen v centru pozornosti. Obvykle je popis potíží tak plastický, že je diagnóza hypochondrie zřejmá na první pohled, zejména při stížnostech na tělesné funkce.
Někdy však bývá obtížné odlišit příznaky, které mohou vyplývat z nepoznaného vážného organického onemocnění, od stesků vyvolaných úzkostí. Je potřeba provést pečlivé vyšetření a lékař musí být trvale ve střehu, neboť i hypochondrický pacient může onemocnět závažnou chorobou.

Léčba hypochondrie

V počátečních fázích může pomoci prosté uklidnění v lékařské ordinaci, ale častější je to, že je třeba uklidňující rozhovor podložit negativními výsledky vyšetření. Hypochondři však často nejsou schopni takové uklidnění a nálezy akceptovat a setrvávají v přesvědčení, že trpí nějakou hroznou nemocí a že jim lékař neříká pravdu. Trankvilizéry a antidepresiva proti depresím obvykle příliš nepomáhají.
U hypochondrie stejně jakou u ostatních nemocí platí, že je třeba léčit příčinu a nikoliv příznaky. Zřejmě nejlepší pozici pro to, aby pacientovi pomohl, má rodinný lékař, ale může být nezbytná i pomoc specialisty. Psychiatr nebo psychoterapeut mohou pacientovi pomoci najít a odstranit příčiny jeho emoční a psychické poruchy.
Stává se však, že těžká hypochondrie se přijme jako fakt, který toleruje pacient, jeho rodina i ošetřující lékař. Naštěstí se během doby často mění pacientova životní situace, intenzita hypochondrických pocitů se snižuje a dostavuje se úleva.