Dehydratace je nedostatek tekutin v těle. Ohrožuje především děti a staré lidi.
Poruchy učení
Poruchy učení jsou široká skupina diagnóz, jejichž společným jmenovatelem je stigmatizace dětí, které těmito poruchami trpí, a jejich problematickým začleňováním do kolektivu. Mezi nejčastější poruchy učení patří dyslexie, dysgrafie a dyskalkulie, často jsou tyto poruchy spojené i hyperaktivitou...
Poruchy učení
Pojem poruchy učení je velmi široký a zahrnuje velké množství diagnóz. Obecně je lze definovat jako poruchy, které způsobují problémy ve vzdělávacím procesu. Ve většině případů jsou zjištěny v prvních letech povinné školní docházky a to buď rodičem nebo učitelem. Pak je vhodné se poradit se školním psychologem, výchovným poradcem nebo praktickým lékařem pro děti dorost. Tento potom může dítě odeslat k dalším specialistům, tedy k dětskému neurologovi, psychiatrovi apod.
Příčiny poruch učení
Poruchy učení mají mnoho příčin, protože existuje spousta stavů a nemocí, které mohou do vzdělávacího procesu zasáhnout. Většina z nás zná pojem poruchy učení v souvislosti s dyslexií, dysgrafií, dyskalkulií atd.. V širším slova smyslu ale do něj patří i vážnější handicapy-dítě slepé, hluché nebo mentálně retardované bude mít poruchu učení, která souvisí s jeho postižením či onemocněním. Takovéto děti potřebují komplexní, odbornou a vysoce individuální péči celé řady odborností – speciální pedagog, vychovatel, logoped, psycholog apod.
Poruchy učení a jednotlivé příklady
Nám známé „dysporuchy" řadíme do tzv.specifických poruch učení. Nejsou způsobeny deficitem inteligenčního kvocientu, tedy pacient může mít velmi vysoké IQ. Dokonce celá řada významných vědců a světových odborníků trpěla či trpí specifickou poruchou učení.
- Nejčastější poruchou je dyslexie, což je neschopnost naučit se číst psaný text. Určitě si to sami pamatujete ze školních lavic-někteří vaši spolužáci, popř.vy sami, se vždy velmi báli čtení, protože se při něm zadrhávali víc než ostatní. Po tom, co text s velkými problémy dočetli, zjistili, že vůbec netuší, o čem text byl. To samozřejmě způsobuje další obtíže, protože spousta věcí se odvíjí od správného přečtení textu a jeho interpretace. Žáci mají tedy špatné známky nejen v češtině, ale i v dalších předmětech.
- Dalším příkladem specifické poruchy učení je dysgrafie. Dítě má problém psát a opisovat, písmena vynechává nebo přehazuje, rychle se unaví, písmo je často nečitelné.
- Dyskalkulie je porucha počítání a práce s matematickými symboly – projevuje se především velmi špatnými známkami v matematice.
Toto jsou pouze nejčastější problémy, které se mohou ve škole objevit, protože specifických poruch učení je celá řada.
Hyperaktivita
Poruchy učení mohou souviset i s hyperaktivitou dětí. Jedná se o děti, které jsou velmi živé, roztržité, zapomnětlivé, vyrušují, vybíhají z lavice, neudrží dlouho pozornost. To s sebou nese samozřejmě i problémy kázeňské, neboť takovéto děti dokážou během pár minut rozptýlit celou třídu a učitel má velké problémy s udržením pořádku. Proto jsou hyperaktivní jedinci často u pedagoga neoblíbené, dostávají poznámky a důtky. Dítě přitom za svou poruchu nemůže. Jedná se o nemoc, při které byla zjištěna nerovnováha mezi mozkovými působky. V dnešní době existují léky, které pomáhají tuto nerovnováhu řešit a tím dojde ke zklidnění dítěte.
Poruchy učení a léčba
Jak je tedy vidět, poruch učení je celá řada. Je důležité na ně především myslet a včas je odhalit, neboť možnosti léčby jsou v dnešní době široké. Na poruchu učení myslíme, pokud dítě nosí domů špatné známky, všimneme si, že mu nejde jeden nebo více předmětů, vidíme, že se zadrhává ve čtení víc než ostatní děti jeho věku, špatně píše nebo počítá, navíc většinou nechce chodit do školy, je smutné nebo vystresované, bojí se učitele nebo s ním má konflikty. Dítě s poruchou učení je navíc často terčem posměchu ve třídním kolektivu, protože děti dokážou být velmi kruté k vrstevníkovi s handicapem. To s sebou nese další problémy v komunikaci s ostatními lidmi, snižuje se sebevědomí, může nastat až noční pomočování nebo depresivní stav.
Poruchy učení a poučení na závěr
Na léčbě poruch učení se podle druhu poruchy podílí psycholog, dětský psychiatr, dětský neurolog a pediatr. Většinu problémů se daří zvládnout léky, někdy je zapotřebí i psychoterapie, kterou podstupuje buď samotné dítě nebo celá rodina. Je klíčové si uvědomit, že dětský mozek je velmi plastický a rychle se učí, celou řadu problémů lze tedy zvládnout. Není potřeba se za problém stydět, v dnešní době je víc než rozšířen.