Fosfor

Fosfor

Hlavními složkami potravy jsou cukry, tuky a bílkoviny. Ty naše tělo využívá jako zdroje energie a také jako stavební látky. Kromě nich ale naše tělo denně potřebuje i další látky, jako jsou minerály a vitaminy. Ty nám stačí v mnohem menších množstvích, přesto jsou však pro naše zdraví nezbytné. Fosfor je jedním ze základních minerálů, bez kterého se naše tělo neobejde. Nejvíce fosforu obsahuje mléko a mléčné produkty, dále pak maso a obiloviny. Méně již zelenina a luštěniny.

Fosfor a jeho koloběh

Fosfor vstřebáváme z potravy ve formě fosfátu a jeho vstřebávání je odvislé od věku. Dospělý člověk vstřebává z potravy asi 70% fosforu, děti až 90%. Fosfor se vyskytuje v našem těle ve třech základních podobách. Víc jak polovina je ho ve formě fosfátu (nejčastěji HPO42- a H2PO4-), asi jedna třetina je ve formě malých organických molekul převážně v krvi a nejméně fosforu (asi 10%) je vázáno na bílkoviny krevní plazmy. Metabolismus fosforu je velmi úzce spojen s metabolismem vápníku, a stejně tak je řízen i parathormonem (PTH). Ten je produkován v příštítných tělíscích a jeho hlavní funkcí je zvyšování hladiny vápníku (zejména uvolňováním z kostí) a současné snižování hladiny fosfátů. Ty jsou vylučovány z těla především ledvinami. Vstřebávání fosforu zvyšuje vitamin D. Funkce fosforu v těle je nezastupitelná. Slouží zejména ke skladování a přenosu energie ve formě takzvaných vysokoenergetických fosfátů, které udržují a poskytují energii nutnou pro správnou funkci a život našich buněk. Dále je fosfor nezastupitelnou součástí kostí a zubů.

Fosfor a jeho nedostatek

Obdobně jako u ostatních minerálů i hladina fosfátů je udržována v určitém rozmezí. Pokud je jejich množství větší, nebo menší, než je ideální, může docházet k poškozování organismu. Nízká hladina fosfátů se u zdravých jedinců vyskytuje v našem prostředí velmi vzácně – zejména díky dostatečnému přívodu potravou. Může se ovšem vyskytnout jako vedlejší projev jiného základního onemocnění, zejména u sníženého příjmu / tvorby vitaminu D, onemocnění ledvin a jater, neúměrně zvýšené tvorbě PTH a u těžce podvyživených pacientů. U posledně jmenovaných hrozí nebezpečí akutní nízké hladiny fosfátů zejména při rychlém zvýšení přísunu živin. Projevuje se v oblasti nervosvalového přenosu – snižuje se srdeční práce a objevuje se svalová slabost, která může vést k zhoršení dýchání. Dále se mohou objevit poruchy schopnosti ovládat svaly a změny psychiky jako deprese, nebo agresivita.

Fosfor a jeho nadbytek

Problematická je i vysoká hladina fosfátů v krvi. A to zejména proto, protože zároveň s ní dochází k poklesu hladiny plazmatického vápníku. To vede ke zvýšení sekrece PTH, který zvýšeně uvolňuje vápník (a s ním i fosfor) z kostí. Tímto způsobem kost měkne a stává se křehčí. Zvyšuje se tak riziko a četnost zlomenin. K nadbytku fosfátů vede vysoká hladina vitaminu D, chronické onemocnění ledvin, zvýšené vylučování PTH a růstového hormonu. Děti mají přirozeně zvýšenou hladinu růstového hormonu, proto je u nich zvýšená hladina fosfátů normální.

Až na výjimky nejde o stavy akutní. Potíže spojené s nedostatkem nebo nadbytkem fosfátů se rozvíjí dlouhodobě a při pravidelných návštěvách obvodního lékaře se dají včas odhalit a dobře léčit. Pokud trpíte nějakým výše zmíněným onemocněním, je vhodné poradit se se svým lékařem o vhodné dietě, případně o potravinových doplňcích.