Otrava olovem

Otrava olovem

K otravě olovem dochází v případě, že bylo dítě vystaveno nadměrnému působení olova. Olovo se dostává do těla dítěte ústy nebo plícemi. Vyskytuje se všude kolem nás - ve vzduchu, v půdě, ve vodě, v olovnatém benzinu, v barvách, ve vodovodních trubkách ve starých domech, v glazurách na starém keramickém nádobí, v bateriích a v cínových nádobách. Dnes se již musí v nových automobilech používat bezolovnatý benzin, nátěrové hmoty ani vodovodní trubky nesmí obsahovat olovo, rovněž se nesmí používat k pájení plechovek na konzervování potravin. Výsledkem je, že hladina olova v potravinách a ve vodě je v současné době nejnižší v moderní historii. Děti jsou však olovu stále ještě nejrůznějším způsobem vystavovány. Nejčastějším zdrojem jsou nátěry obsahující olovo na zdech, na dveřích, na okenních rámech nebo na nábytku ve starých domech. Také vzduch, který vdechují, je stále ještě znečištěn olovem. Může jím být ohrožen i vyvíjející se plod, jestliže matka přišla s olovem do styku. Lidské tělo nedokáže rozlišit olovo od ostatních minerálů - jako jsou vápník, železo nebo zinek - proto se snadno vstřebává do krve. Děti absorbují více olova než dospělí, neboť jsou malé. Je-li dítě vystavováno denně velkým dávkám olova, kov opustí krevní řečiště a bude se ukládat v jiných částech těla - např. v kostech, v mozku nebo v ledvinách - a začne je poškozovat.

Příznaky otravy olovem

Děti s lehkou otravou olovem nemívají žádné příznaky. Pokud se objeví, projevují se bolestí svalů, trvalou únavou, podrážděností, netečností, ospalostí, špatnou koncentrací, břišními potížemi, bolestí hlavy, zvracením nebo úbytkem na váze. Vzhledem ke špatné výživě bývají postižené děti často anemické. Těžká otrava olovem je příčinou otoku a zánětu mozku známého jako encefalopatie z olova. Postižené děti mají příznaky mentální retardace, jsou hyperaktivní (poruchy pozornosti), dochází u nich k abnormálnímu chování, křečím, zmatenosti, slepotě a ztrátě vědomí. Těžká otrava olovem může být smrtelná.

Diagnózy otravy olovem

Ve věku 6 měsíců až 6 let by měla být dětem pravidelně kontrolována krev na olovo. Většinou se doporučuje kontrola v 1 roce a pak opět ve 2 letech. Obsah olova v krvi se zjišťuje rozborem krve, případné ukládání olova v břiše a v kostech se zjišťuje rentgenovým vyšetřením. Zjistí-li lékař otravu olovem (hladina olova vyšší než 10 mikrogramů na decilitr krve, měl by upozornit úřady na zdroje olova ve vašem bydlišti a z okolí vašeho bydliště by měly být odebrány vzorky nátěrů a prachu.

Léčba otravy olovem

Léčba spočívá především v odstranění zdrojů olova. V některých případech předepíše lékař cheláty, které se vážou na olovo a odvádějí ho močí z těla. Tyto látky se užívají ústy, nitrožilně nebo injekcemi do svalu. Dětský lékař také doporučí stravu bohatou na železo, vápník, zinek a bílkoviny. V těžkých případech je nutná hospitalizace, léčba spočívá v podávání chelátů, výživných látek a dalších léků.

Po ukončení léčby musí být prostředí, ve kterém dítě žije, dokonale zbaveno olova. Dlouhodobé vyhlídky dítěte záleží na rozsahu poškození a na včasném zahájení léčby. U dítěte s těžkou otravou olovem je nutné léčit komplikace způsobené otravou. Dítě bude muset být dlouhodobě pod lékařskou kontrolou. Podstoupí také psychologické vyšetření, zda nedošlo k poškození mozku. Lékař bude pravidelně kontrolovat hladiny olova v krvi dítěte a krevní obraz na anémii.