Poruchy učení

Poruchy učení

Poruchy učení představují skupinu poruch, které postihují schopnost dítěte číst, psát, mluvit, poslouchat, rozumět nebo počítat. Jejich pravděpodobnou příčinou je způsob, jakým mozek dítěte zpracovává informace. Vyskytují se hlavně u dětí s průměrnou nebo nadprůměrnou inteligencí, ale mohou být spojeny s psychickými nebo fyzickými problémy, jako je například nedoslýchavost, poruchy zraku, mentální retardace nebo opožděný vývoj.

Předpokladem ke vzniku poruch učení u dítěte jsou určité rizikové faktory zahrnující poruchy učení vyskytující se v rodině, předčasný porod nebo nízkou porodní váhu, poranění hlavy, stres působící na dítě před narozením nebo po narození (například nemoc těhotné matky, deprese, užívání drog a alkoholu), mozková infekce (meningitida) nebo léčba rakoviny.

Typy poruch učení

Poruchy učení postihují schopnost dítěte mluvit, číst, psát, počítat, rozlišovat čas a místo, pamatovat si, interpretovat smyslové vjemy nebo dávat pozor.

Problémy se čtením

Děti s poruchou čtení - nazývanou dyslexie - mají potíže se čtením písmen, číslic, vět nebo odstavců. Postižené dítě zaměňuje písmena nebo slova nebo je špatně čte - například místo „b" čte „d", místo „byla" čte „pila" nebo zaměňuje „6" za „9". Příčinou není porucha zraku, ale způsob, jakým mozek zpracovává vizuální informace.

Poruchy řeči

Děti s poruchou řeči mají potíže s porozuměním a vyslovováním slov a vět. Často žádají rodiče nebo učitele, aby zopakovali instrukce nebo jiné informace. Mívají také potíže s vyjadřováním - například používají nesprávná slova pro vyjádření myšlenky nebo přehazují slova ve větě. Když vyprávějí nějaký příběh, často zaměňují pořadí událostí.

Poruchy počítání

Děti s touto poruchou - zvanou dyskalkulie - nejsou schopné pochopit základní koncepci matematiky a mají mnohem větší problémy s počítáním nebo řešením matematických úloh než ostatní děti. Často mají nadání na něco jiného - např. na cizí jazyky nebo na historii.

Problémy s časem a místem

Některým dětem dělají problémy časové nebo místní pojmy. Pletou si například dnešek se zítřkem, tento týden s příštím týdnem, nejsou schopné pochopit pojmy týkající se směru, nechápou, kudy mají jít, a často se ztratí.

Poruchy paměti

Děti s poruchami paměti si obtížně pamatují úkoly ze školy, dny v týdnu, násobilku nebo dokonce vlastní adresu a telefonní číslo. Když něco vyprávějí, často zapomenou souvislosti.

Smyslové poruchy

Děti se smyslovou poruchou - tzv. smyslovou integrační dysfunkcí - mají potíže s interpretací smyslových vjemů. Nejsou například schopné naučit se pravidla hry nebo význam symbolů na hrací kostce. Některé z takto postižených dětí jsou přecitlivělé na prostředí, které omezuje jejich schopnost zapojit se do společnosti.

Poruchy pozornosti

Děti s poruchami pozornosti se nedokážou na nic soustředit. Bývají impulzivní a snadno se rozptylují. Mají problémy s vypracováním školních úkolů nebo s vykonáváním domácích prací. Nevěnují pozornost instrukcím nebo podrobnostem a ve škole dělají často chyby z nepozornosti.

Rané známky poruch učení

Schopnost učení se u různých dětí vyvíjí různě. Vykazuje-li však dítě některé z následujících varovných známek, jde u něj pravděpodobně o poruchu učení:

• Pětileté dítě nemluví ve větách.
• Tříletému dítěti rozumíte stěží polovinu toho, co říká. Pětileté dítě nedokáže rozlišit tvary a velikosti.
• Pětileté dítě si neumí zavázat tkaničku u bot, zapnout knoflík nebo rozstříhat papír.
• Tří- až pětileté dítě se nedokáže zklidnit, když mu čtete nebo vyprávíte krátkou pohádku.
• V pěti až šesti letech dělá dítěti problémy naučit se názvy písmen, čísel a barev nebo porozumět rýmům v písničkách nebo pohádkách.
• V pěti až šesti letech dítě nedokáže rychle vyjmenovat věci patřící do určité skupiny, například různé druhy zvířat.

Diagnóza a léčba poruch učení

Poruchy učení představují celoživotní problém. Často se zjistí, až když dítě začne chodit do školy. Měli byste dávat pozor na rané varovné známky, také dětský lékař by měl u dítěte včas zjistit příznaky poruchy učení a poslat dítě k příslušnému odborníkovi - logopedovi, k očnímu a ušnímu lékaři, k psychologovi nebo neurologovi - na kompletní vyšetření fyzického a psychického stavu dítěte.

Dítě s poruchou učení potřebuje zvláštní vzdělávání, řečovou terapii a léky. Důležitá je spolupráce rodičů s učiteli a s lékaři a jejich přístup k postižení dítěte, které trpí nízkou sebeúctou a strachem ze školy. Je proto třeba pomoci dítěti, aby si zvýšilo své mínění o vlastní osobě. Poskytněte mu co nejvíce lásky a podpory a nezapomínejte zdůrazňovat jeho silné stránky.