Antikoncepce

Antikoncepce

Po tisíciletí se k zábraně početí používaly rozličné prostředky, někdy i dost neobvyklé: vkládáním krokodýlího trusu do pochvy počínaje a kýcháním, pitím studené vody nebo skákáním sedmkrát pozpátku konče.
Naštěstí nyní rozumíme reprodukčnímu systému lépe a máme k dispozici spolehlivější metody. Nejznámější z nich jsou zřejmě antikoncepční tablety, ale ty nemůže užívat každá žena. Pokud nevíte, jak účinkují a jaký mohou na vás mít vliv, je výběr nejvhodnějšího druhu z nich velmi obtížný.

Druhy antikoncepce

Správné rozhodnutí o tom, který způsob antikoncepce bude pro vás a vašeho partnera nejvhodnější, můžete učinit jenom na základě znalostí. Mezi antikoncepční metody patří spermicidní přípravky, kondomy, poševní pesary, nitroděložní tělíska, poševní výplachy, hormonální antikoncepce a jiné.

Spermicidní přípravky

Spermicidní přípravky vytvářejí bariéru mezi mužským spermatem a ženským vajíčkem. Obsahují chemikálie, které zabíjejí spermie, přijdou-li s nimi do styku, a brzdí jejich postup vzhůru pochvou. Samy o sobě nejsou příliš spolehlivé, proto se používají v kombinaci s prezervativem nebo pesarem. Spermicidní přípravky potřebují pro své působení určitou dobu a překážky, jako je například pesar, postup spermií zbrzdí a umožní tak chemickým látkám lépe účinkovat a spermie zahubit.
Tyto přípravky jsou k dostání bez receptu ve více formách - jako aerosolová pěna (asi nejužitečnější), krémy nebo želé v tubách nebo pěnivé tablety, které se ve vlhkém prostředí v pochvě rozpustí a uvolní spermicidní chemikálie. Některé z nich se ukázaly být zcela neúčinné, jiné zase poškozují gumu, takže uděláte nejlépe, když se před jejich použitím poradíte o vhodném přípravku se svým lékařem. Krémy, pěny a želé se dodávají s pístovými aplikátory podobnými injekčním stříkačkám, s jejichž pomocí je lze dopravit hluboko do pochvy. Žena naplní aplikátor přípravkem, zasune jej co nejhlouběji do pochvy do blízkosti děložního čípku, aby bylo jisté, že se sperma dostane s účinnou látkou skutečně do styku, a stisknutím pístu přípravek z aplikátoru vytlačí.
Při použití společně s pesarem je možné spermicidní látku aplikovat i hodinu před pohlavním stykem. Pokud však takovým přípravkem potíráte pesar samotný, nedělejte to dříve než 15 minut před stykem. Pokud máte pohlavní styk podruhé, je třeba aplikovat přípravku více, protože jedna dávka obsahuje množství potřebné pro jednu ejakulaci. Spermie mohou v pochvě přežít šest až osm hodin, proto spermicidní přípravek před uplynutím této doby nevymývejte.
Pesary a poševní tablety by se měly vložit do pochvy dvě až pět minut před vlastním pohlavním stykem, protože neúčinkují příliš dlouho. Pesar zatlačte prsty do pochvy pokud možno co nejhlouběji.

Kondomy

Kondom (prezervativ) je trubice z jemné latexové gumy na jednom konci uzavřená. V balení je stočený, takže vypadá jako tenký kroužek se silným okrajem. Použije se tak, že se nasadí na ztopořený penis a sroluje se směrem dolů k jeho kořeni. Zachytí semeno ejakulované z penisu a zabrání mu dostat se do ženských pohlavních orgánů. Při nasazování by se měla špička prezervativu stisknout mezi prsty, aby se z ní vytlačil vzduch a vznikl tak dostatek místa pro semeno. Snižuje se tak riziko protržení kondomu. Většina kondomu má z tohoto důvodu na konci malou špičku.

Poševní pesary

Jsou to gumové membrány, někdy tvaru kopule, které se vkládají do pochvy tak, aby kryly děložní čípek a bránily spermiím proniknout do hrdla dělohy, jejich tvar je různý, princip činnosti zcela stejný. Při správném způsobu použití, společně se spermicidní látkou, dosahuje jejich spolehlivost 96-97 %.
Největší je poševní pesar, jeho průměr bývá 5-10 cm. Okraj tvoří pevná pružina, která se při správném umístění opírá vpředu o rameno stydké kosti a vzadu dosahuje do poševní klenby za čípkem dělohy, jeho zavedení je nejsnazší, a proto je také nejoblíbenější, avšak není vhodný pro ženy, které mají nízký svalový tonus, tj. jejichž svaly nejsou napnuté, aby jej udržely na místě. V takových případech je nutné použít jiné typy pesarů.
Cervikální pesar je mnohem menší, vypadá jako náprstek se zesíleným okrajem. Pro některé ženy je jeho zavedení obtížnější a muži jej někdy při pohlavním styku cítí, protože není tak plochý jako předchozí typ.
Klenební pesar je kombinací předchozích dvou typů a na rozdíl od nich bývá vyroben z plastické hmoty, takže jej mohou používat i ženy alergické na kaučuk. Podobně jako cervikální pesar, i tento mohou muži během pohlavního styku někdy vnímat.

Používání pesarů

Volné nakupování pesarů v lékárnách není možné. Nejprve je nutné změřit rozměry vnitřních pohlavních orgánů, které se u žen liší. Vyšetření provede lékař - gynekolog. Ten rovněž doporučí vhodnou velikost. Správně veliký a dobře umístěný pesar by měl během pohlavního styku zůstat na svém místě, aniž by vyvolal nepříjemné pocity u ženy nebo jejího partnera. Pokud je nepohodlný nebo se pohybuje, není bud správně zaveden, nemá vhodnou velikost, nebo to není správný typ.
Pesary se musí používat výhradně současně se spermicidními prostředky. Pesar představuje pro spermie pouze dočasnou překážku a spermicidní prostředky, které zůstávají v pochvě po 6 - 8 hodin, jsou nezbytné proto, aby spermiím zabránily v průniku do dělohy. Nehledě na to, že spermie mohou v pochvě přežít až 48 hodin. Na obě strany pesaru rozetřete spermicidní krém nebo gel v množství asi 1 lžičky. Dalším krémem nebo gelem potřete jeho okraje, pesar stisknete mezi palec a prsty, aby bylo možné snáze jej zavést. Zavedení v dřepu může být snazší, protože se tak zmenší délka pochvy.
Přesvědčete se, že je pesar na svém místě a že pokrývá skutečně celý čípek. Správnou manipulaci vám ukáže váš lékař. Pokud se pohlavní styk neuskuteční do jedné hodiny po zavedení pesaru, přidejte další dávku spermicidního krému, aniž byste pesar vyňala. Ponechte jej na místě nejméně šest hodin po ejakulaci. Poté jej pomocí prstů vyjměte. Cervikální pesary mívají šňůrku, pomocí níž je lze snadno vytáhnout.
Pesar omyjte ve vlažné vodě a zkontrolujte, zda není poškozen nebo proděravěn, zejména v blízkosti okrajů. Zjistíte-li poškození, navštivte lékaře, aby vám předepsal nový, a do té doby používejte jiné antikoncepční metody. Po omytí pesar osušte a uložte jej do krabičky, aby byl chráněn před přímým slunečním světlem.
Pesar lze použít i během menstruace. Jediné, co se stane, je to, že se po dobu jeho přítomnosti v pochvě přeruší menstruační krvácení. Ponechte jej zavedený šest hodin po pohlavním styku a poté použijte vložku nebo tampón jako normálně. Pohlavní styk během menstruace bude s použitím pesaru čistší a příjemnější.
Váš lékař by měl nejméně jedenkrát ročně pesar zkontrolovat, zda správně drží v místě zavedení. Platí to zejména tehdy, pokud jste v nedávné době porodila, přibrala hodně na váze nebo naopak zhubla nebo pokud jste v této době zahájila aktivní sexuální život.

Výhody pesarů

Největší výhodou pesarů je to, že nemají žádné vedlejší účinky. Výjimečně může vyvolat lehké podráždění pochvy a u některých žen akutní záněty močového měchýře. Tyto potíže jsou však velmi lehké a poté, co je váš lékař zjistí, je lze snadno a účinně vyléčit.
Jsou ženy, které žádný z uvedených typů pesarů používat nemohou, protože mají svaly příliš uvolněné na to, aby pesar udržely na místě. Některé mladé ženy mohou také mít poševní vchod příliš úzký a je pro ně obtížné pesar zavést nebo je to nepříjemné. Jinou vhodnou antikoncepční metodu vám pomůže vybrat lékař. Všechny antikoncepční prostředky nejsou vhodné pro každého.

Nitroděložní tělíska

Nitroděložní tělíska (IUD z angl. intrauterine device) jsou založena na zcela jiném principu než kondomy a pesary. Vkládají se do děložní dutiny a místo toho, aby vytvářely překážku mezi spermiemi a vajíčkem, brání oplozenému vajíčku usadit se v děložní sliznici. Princip, jakým působí, není dosud zcela přesně známý, ale je jisté, že brání ztlušťování děložní sliznice, takže se nemůže vytvořit prostředí vhodné pro oplozené vajíčko. Nitroděložní tělísko je vedle antikoncepčních tablet jediným prostředkem k zabránění početí, který nevyžaduje přípravu před pohlavním stykem.
Nitroděložní tělíska se vyrábějí v různých velikostech a tvarech a musí je zavádět zkušený personál za sterilních podmínek. Jejich účinnost dosahuje 98 % a jsou tak spolehlivější než pesary a kondomy.
Nitroděložní tělíska nejsou zcela vhodná pro ženy, které dosud nerodily. Děloha a děložní hrdlo u nich nejsou dosud rozšířené porodem a zavedení tělíska do děložní dutiny může být bolestivé a obtížné. Je také větší pravděpodobnost, že děloha cizí těleso vypudí. Rovněž se zvyšuje riziko nežádoucích účinků této antikoncepční metody - patří k nim bolestivá menstruace, zvýšené krvácení a zánětlivá onemocnění pánevních orgánů.

Zavedení nitroděložního tělíska

Většina tělísek se dodává ve sterilním obalu, v trubičce z umělé hmoty o průměru okolo 2 mm, která slouží k jejich zavedení. Tělísko se obvykle implantuje těsně po menstruaci nebo během ní, protože v této době je děložní hrdlo nejvíce uvolněné. Nejprve se zavedením tenké sondy děložním hrdlem změří hloubka děložní dutiny. Lékař tak zjistí, jak hluboko tělísko implantovat a jaký druh zvolit, protože velikost dělohy může v dosti širokém rozmezí kolísat. Potom se zvolený druh tělíska vtáhne do zaváděcí trubičky a ta se zavede skrze děložní hrdlo do dělohy. Ve zvolené hloubce se tělísko z trubičky vytlačí a vlastní pružností se roztáhne, takže zůstane ve zvoleném místě pevně uchycené. Zaváděcí trubička se pak odstraní.
Implantace nitroděložního tělíska může být v některých případech mírně bolestivá, zejména pokud je žena nervózní nebo má příliš napjaté pánevní svalstvo. Když bolest, třebaže lehká, přetrvává déle, než několik málo dnů, je třeba navštívit lékaře. Každá žena sice reaguje na zavedené nitroděložní tělísko jinak, ale kontrolu je vždy lépe provést dříve než později.
Někdy mohou mít menstruace v prvních dvou až třech měsících po implantaci tělíska těžší průběh než předtím, může se objevit i lehké špinění mezi menstruacemi, bolesti v zádech nebo žaludeční křeče. Během několika měsíců tyto potíže zpravidla mizí, ale pokud jsou bolestí velké, je potřebné lékařské vyšetření.
Někdy se stane, že je nitroděložní tělísko z těla bez zjevné příčiny vypuzeno. Pokud se tak stane, bývá to obvykle během prvních tří měsíců a může k tomu dojít během menstruace, takže se událost nezaznamená.

Kontrola nitroděložního tělíska

Všechna nitroděložní tělíska jsou vybavena tenkou silonovou nití dosahující dolů do pochvy, takže ji lze nahmatat prsty. Když ji nemůžete nahmatat nebo když se vám zdá delší než předtím, měla byste vyhledat lékaře a poradit se s ním. Do té doby používejte nějakou jinou antikoncepční metodu.
V prvních třech měsících byste měla kontrolovat polohu vlákna každý týden. Potom jednou měsíčně, hlavně po menstruaci, kdy je nebezpečí změny polohy tělíska největší.
Někdy si muži stěžují na to, že vlákno při pohlavním styku cítí. Pokud je obtěžuje, může lékař vlákno zkrátit. Do tampónu se vlákno zachytí jen výjimečně, ale pocítíte-li bolest při vyjímání tampónu, vlákno zkontrolujte.
Nitroděložní tělísko může zůstat na svém místě několik let, ale jsou při tom nezbytné každoroční lékařské prohlídky. Měděná tělíska by se měla měnit po třech až pěti letech, podle doporučení výrobce. Uvolňují malé množství mědi, která se může antikoncepčního působení také účastnit.
Při zavedeném nitroděložním tělísku je otěhotnění velmi nepravděpodobné, ale pokud na něj máte podezření, navštivte svého lékaře okamžitě. Tělísko se musí v takovém případě neprodleně odstranit, jinak hrozí potrat. Nitroděložní tělíska nezvyšují pravděpodobnost mimoděložního těhotenství. Jestliže však žena otěhotní se zavedeným tělískem, je pravděpodobnější, že půjde o těhotenství mimoděložní (pravděpodobnost je asi 10 %).

Tělísko po pohlavním styku

Pokud má žena nechráněný pohlavní styk v období uprostřed cyklu, zavádějí někteří lékaři speciální nitroděložní tělíska. Jde o zvláštní druhy tělísek, která nesmějí být zavedena později než 5 dnů od vypočítaného termínu ovulace. Jsou téměř stoprocentně účinná. Mohou se odstranit během následující menstruace. Považují se za metodu ještě spolehlivější, než je hormonální antikoncepce.

Výplachy pochvy

Používaly se v minulosti s cílem vypláchnout z pochvy sperma teplou vodou nebo spermicidním roztokem. Do pochvy se zavedla stříkačka s roztokem a ten se vytlačil pístem ven. Je to nejen neúčinné, ale také nebezpečné. Znečištěnou stříkačkou se snadno zavleče infekce. Na zabránění početí nemá metoda prakticky vliv.

Femidom

Je to nový druh ženského kondomu, který se vsune do pochvy a jehož sklouznutí dovnitř brání širší kroužek. Je lubrikovaný. Jeho výhodou je to, že jej lze použít těsně před pohlavním stykem podobně jako mužský kondom a že vytváří účinnou ochranu proti sexuálně přenosným nemocím. Pro některé ženy je však nepřijatelný, ačkoliv se zdá, že riziko jeho prasknutí je menší než u mužského kondomu.

Metoda neplodných dnů

Spočívá v tom, že si žena vypočítá, kdy je pravděpodobnost otěhotnění a v těchto dnech se vyvaruje pohlavního styku.

Princip metody neplodných dnů

Menstruační cyklus řídí hormony. Během první části cyklu následující po menstruaci se z vaječníků uvolňuje hormon estrogen. Pod jeho vlivem dozrává vajíčko ve vaječníků a děložní sliznice se připravuje na jeho přijetí. Po dokončení zrání se vajíčko během děje zvaného ovulace z vaječníků uvolní. Po ovulaci produkuje vaječník druhý hormon, progesteron. Ten brání uvolnění dalšího vajíčka a podněcuje sliznici dělohy, aby produkovala výživné látky pro oplozené vajíčko. Ovulace začíná asi 14 dnů před koncem menstruačního cyklu.
Vajíčko je schopné oplodnění po dobu přibližně dvanácti hodin poté, co se uvolní z vaječníků. Délka přežití spermií v ženském organismu je méně jistá, ale mohou zde čekat na vajíčko i 5 dnů. Otěhotnění je tedy možné po pohlavním styku, který se uskutečnil v období pěti dnů před ovulací nebo v o něco kratším období po ní.
Jak tedy žena zjistí, v kterých dnech může mít pohlavní styk s menší pravděpodobností otěhotnění?

Kalendářní metoda

Ovulace nastává přibližně 14 dnů před následujícím menstruačním krvácením. Na tomto předpokladu je založena stará kalendářní metoda. Pokud si žena zaznamenává průběh svých menstruačních cyklů, může (teoreticky) předpovědět datum příští menstruace a zpětně vypočítat datum ovulace a plodného období. Je jím zpravidla doba mezi 11. a 18. dnem před očekávanou menstruací. Kalendářní metoda je zatížena vysokým rizikem selhání, protože datum příští menstruace nelze předpovědět zcela přesně. Proto se nahradila modernější metodou měření bazálních teplot a rozboru hlenu.

Metoda bazálních teplot

Ovulace je provázena vzestupem tělesné teploty. Když si žena měří denně teplotu, může z toho zjistit, kdy nastala ovulace.
Během první fáze menstruačního cyklu se tělesná teplota pohybuje nízko. Během ovulace stoupne a zůstane vyšší až do menstruace, kdy opět poklesne. Poté, co žena po ránu zaznamená několik po sobě následujících vyšších teplot, může mít pohlavní styk s vědomím, že ovulace již proběhla a vajíčko již nelze oplodnit. Pohlavní styky může mít až do příští menstruace, která by měla nastat do 10 - 11 dnů.
Proč je nezbytné počkat, dokud se nenaměří vyšší teplota po tři následující dny, když víme, že vajíčko je schopné oplodnění jen 12 hodin? Je třeba nabýt jistoty, že teplota opravdu stoupla a že se za jejím vzestupem neskrývá jiná příčina. Může také nastat druhá ovulace, důvod proč se rodí neidentická (dvojvaječná) dvojčata. I s tím je nutné počítat. Pokud nastane druhá ovulace, následuje vždy krátce po první, protože pozdějšímu uvolnění vajíčka již začne bránit progesteron.

Měření teploty

Měření teploty tak, aby bylo ze záznamů možné snadno rozpoznat změnu teploty (činí asi 0,5 °C), je nutno provádět určitým způsobem. Teplota se měří zásadně ráno, kdy je nejstabilnější. Je třeba změřit ji ihned po probuzení, ještě před opuštěním lůžka. Je vhodné použít speciální teploměr (je k dostání v lékárnách), ale teplotu lze měřit i normálním lékařským teploměrem. Teploty se zaznamenávají do speciálního grafu. Vzestup teploty se pozná podle jednoduchého pravidla - ve chvíli, kdy má žena tři po sobě následující vyšší teploty, které jsou všechny výše než šest teplot předcházejících, je zřejmé, že ovulace již proběhla.
Horečnatá onemocnění si nelze s ovulací splést, protože vzestup teploty při nich bývá mnohem větší a žena se navíc cítí nemocná. Pokud se onemocnění objeví před ovulací nebo po ní, není překážkou rozpoznání vzestupu teploty způsobené ovulací.
Graf bazálních teplot neukazuje, kdy je možné mít pohlavní styk před ovulací. Tuto informaci podává metoda sledování změn cervikálního hlenu.

Změny cervikálního hlenu

V poslední době se zjistilo, že vzhled a množství hlenu uvolňovaného z děložního hrdla (cervikálního hlenu) se během menstruačního cyklu mění. Okamžitě po menstruaci vytváří hlen silnou zátku v děložním hrdle, v důsledku čehož se pochva zdá být relativně suchá. S blížícím se obdobím ovulace tato hlenová zátka měkne a hlen začíná z pochvy vytékat, takže žena většinou zaznamená malý výtok. Ten je zpočátku bělavý a lepkavý a postupně vzrůstá jeho množství a stává se průzračnějším, takže den nebo dva před ovulací je čistý a kluzký podobně jako vaječný bílek. To dodává pochvě jednoznačný pocit vlhkosti. Poslední den, kdy je tento kluzký hlen přítomen, se někdy nazývá „vrchol".
Pohlavní styk se může během první fáze menstruačního cyklu uskutečnit jen do té doby, kdy je pochva „suchá". Od chvíle, kdy se objeví hlen, je třeba se pohlavního styku vyvarovat až do čtvrtého dne po vrcholu nebo do třetího dne vzestupu bazálních teplot. Tento způsob zjišťování doby ovulace prostřednictvím změn složení cervikálního hlenu je někdy nazýván Billingovou metodou podle lékaře, který ji poprvé popsal.
Výzkum chemických změn hlenu dále pokračuje a díky němu byly odhaleny i změny složení cervikálního hlenu během menstruačního cyklu. V prodeji jsou také speciální soupravy pro zjišťování složení hlenu v domácích podmínkách.

Výhody a nevýhody

Všechny metody sledování neplodných dnů jsou zcela prosty jakýchkoliv nežádoucích vedlejších účinků, které provázejí užívání hormonální antikoncepce nebo aplikaci nitroděložních tělísek. Navíc nenarušují průběh sexuální aktivity, jako tomu je při používání kondomů nebo pesarů. Na druhé straně jsou to metody do velké míry závislé na vzájemné dohodě a sebekontrole obou partnerů. Abstinence nemusí být vždy jednoduchá. Rozsáhlými průzkumy mezi dvojicemi, které tuto metodu používaly, se zjistilo, že většina z považuje abstinenci za obtížnou, i když měly za to, že uplatňování této antikoncepční metody jim pomohlo upevnit vzájemné vztahy.
Zakreslování teplot a sledování změn cervikálního hlenu poskytuje ženě přesnější pohled na práci vlastního těla. Doby, kdy se menstruace a všechno, co s ní souviselo, považovalo za tajemství, o kterém se nemluví, dávno minuly. Ženy jsou raději, když vědí, co se v jejich těle odehrává, kromě toho je pro ně užitečné vědět, kdy mohou očekávat menstruaci, což se dozvědí poměrně přesně z termínu ovulace.
Určení termínu ovulace může být obtížnější za určitých podmínek, jako je třeba období po přerušení hormonální antikoncepce, po porodu nebo na začátku menopauzy. V těchto případech bývá vhodná pomoc odborníka. Metodu se může naučit ve skutečnosti prakticky každý.
Předpokládalo se, že při používání metody neplodných dnů vzrůstá při náhodném těhotenství riziko narození postiženého dítěte. Když partneři nevyčkají s pohlavním stykem dostatečně dlouho po ovulaci, může se stát, že se vajíčko oplodní na samém sklonku své existence, ve chvíli, kdy není již zcela v pořádku. Této otázce se věnovalo více prací, dosud se ji však nepodařilo definitivně vyřešit. Přesvědčivé závěry zatím nejsou k dispozici.

Jsou metody neplodných dnů účinné?

Partneři užívají tuto metodu z různých důvodů. Některé ženy nemohou nebo nechtějí používat hormonální antikoncepci a nesnášejí kondomy nebo pesary. Některé chtějí žít přirozenějším životem, přizpůsobují tomu stravování, tělesnou aktivitu, plánování rodičovství, způsob porodu a kojení. K dalším důvodům pro metodu neplodných dnů patří náboženské názory a etické zábrany.
Bez ohledu na důvody, které je vedou, je zřejmé, že páry, jež tuto metodu používají, musí být silně motivovány a je třeba je o metodě náležitě poučit. Motivace je důležitá pro všechny metody plánovaného rodičovství, v tomto případě je však zcela nepostradatelná. Oboustranná shoda v tom, že je třeba se zdržet pohlavního styku, aniž by to mělo negativní dopad na vzájemný vztah, je nezbytná. Při vzájemné dohodě a porozumění mohou období abstinence přinášet při pohlavním styku větší uspokojení - každý měsíc tak vlastně partneři prožívají nové líbánky. Pokud však není vzájemná dohoda, může být toto plánované rodičovství pro vzájemný vztah muže a ženy destruktivní.
I když metoda neplodných dnů není tak spolehlivá jako hormonální antikoncepce, je stejně spolehlivá jako kondomy a pesary. Při dobré motivaci a náležitém poučení obou partnerů přináší dostatečný stupeň ochrany a poskytuje přirozenější způsob plánovaného rodičovství než jiné metody.