Hysterektomie

Hysterektomií rozumíme odstranění dělohy. K této operaci se přistupuje v případě vážnějšího nádorového onemocnění dělohy samotné nebo tkání v jejím okolí. Někdy jsou důvodem příznaky, které samy o sobě nejsou známkou vážného onemocnění, ale jsou velmi nepříjemné, například silné menstruační krvácení. V těchto případech může pouze žena sama rozhodnout, nakolik jí potíže vadí a zda chce operaci podstoupit.
Hysterektomie se nyní již neprovádí tak často jako dříve, protože mnoho nemocí, které pro ni byly v minulosti důvodem, se dnes léčí jinými způsoby: například abnormálně silné menstruační krvácení lze ovlivnit hormonálními tabletami, nádory děložního čípku se rozpoznávají v častějších stadiích, kdy odnětí celé dělohy není nutné.
Hysterektomii se vždy snažíme vyhnout u žen, které ještě chtějí mít děti. Operace se nejčastěji provádí u žen ve věku mezi 45 a 55 lety; v tomto věku se onemocnění, která jsou důvodem pro hysterektomii, vyskytují nejčastěji.
U žen v reprodukčním věku se děložní sliznice pravidelně obnovuje, to je důvodem menstruačního krvácení. Během těhotenství se menstruace zastaví, protože sliznici dělohy využívá k svému růstu plod. Odloučení sliznice by znamenalo i konec těhotenství.

Důvody pro hysterektomii

Zdaleka nejčastějším důvodem pro hysterektomii je dysfunkční krvácení. Dysfunkční krvácení je široký pojem zahrnující jak neobvykle silné, tak i nepravidelné nebo časté krvácení, pro které nenacházíme zjevnou příčinu, jakou jsou například myomy. Často se svaluje vina na poruchy hormonální rovnováhy - když vaječníky produkují příliš mnoho estrogenů, sliznice dělohy (endometrium) se ztlušťuje a výsledkem je silné a prodloužené krvácení, které bývá často opožděné.
K častějšímu krvácení může vést i nedostatek progesteronu, protože děložní sliznice je příliš tenká a odlučuje se dříve. I v tomto případě je krvácení delší, než je obvyklé. Dříve než se doporučí hysterektomie, léčí se dysfunkční krvácení hormonálními kůrami. K hysterektomii se přistupuje pouze při jejich selhání.

Myom

Další častou příčinou hysterektomie jsou myomy, postihující asi 25 % žen. Jsou to nezhoubné nádory těla dělohy složené ze svalové a vazivové tkáně. Jejich velikost je různá - může kolísat od rozměrů hrášku až po fotbalový míč. Subserózní myomy rostou na zevním okraji děložní stěny a vyklenují se do břišní dutiny. Jsou-li větší, mohou tlačit na močový měchýř nebo na střevo a způsobovat bolest. Submukózní myomy rostou směrem do děložní dutiny, pod sliznici, a vyvolávají těžká, vysilující krvácení. Při opakovaných velkých krevních ztrátách se může jako další komplikace vyvinout anémie. Třetím typem jsou intramurální myomy rostoucí uvnitř děložní stěny. Zůstávají často nepoznány, dokud se nezvětší natolik, že způsobí zvětšení dolní části břicha.

Endometrióza

Jinými nemocemi děložní sliznice jsou endometrióza a adenomyóza. Normálně se sliznice v děloze obnovuje každý měsíc během menstruace. Při endometrióze se buňky této sliznice rozšíří mimo děložní dutinu, většinou do pánve, může se však vyskytovat i ve vejcovodech, vaječnících, nebo dokonce na močovém měchýři či střevě. I tato sliznice podléhá stejným změnám jako sliznice v děloze. V odpovědi na stimulaci pohlavními hormony roste a po poklesu hormonálních hladin se rozpadá a krvácí. Protože však z těchto atypických míst krev nemá kudy odtékat, hromadí se zde, vytvářejí se cysty, zánět a vyvolává to bolesti. Adenomyóza pak představuje zvláštní druh endometriózy, kdy se z neznámé příčiny část sliznice zanoří do hloubky děložní svaloviny a způsobuje během menstruace bolestivé napětí a silné krvácení.
Zánětlivá onemocnění v oblasti pánve postihnou během života mnoho žen. Obvykle je lze úspěšně vyléčit antibiotiky. Infekce může následovat po interrupci, porodu nebo při zavedeném nitroděložním tělísku. Z pohlavních orgánů se mohou do pánve rozšířit i pohlavní nemoci, zejména nejsou-li po nějakou dobu náležitě léčeny.

Pánevní infekce

Při chronických (tj. dlouhodobých) infekcích pánve, které představují pro pacientku nebezpečí, může být hysterektomie posledním způsobem, jak se se zánětem s konečnou platností vypořádat. Předchází tomu však téměř vždy dlouhodobá, i několik let trvající léčba antibiotiky. Hysterektomie je posledním prostředkem po selhání jiné léčby.

Rakovina děložního čípku

Hysterektomie je obvykle nezbytná při rakovině děložního čípku, těla dělohy nebo vaječníků. Výjimkou jsou případy včasného odhalení nádoru, kdy se rakovinné buňky dosud nerozšířily do okolí. Rakovina děložního čípku je nejčastějším gynekologickým nádorem, nicméně pomocí cytologických stěrů při pravidelných prohlídkách ji lze odhalit dříve, než se rozšíří. V těchto případech není hysterektomie nutná, protože počínající nádorové ložisko lze odstranit z čípku laserem nebo jinou léčbou. Přes jizvu pak přeroste okolní zdravá tkáň a nemoc se již nikdy nemusí vrátit. Pokud však rakovinné buňky proniknou do těla dělohy, mohou se šířit i dál a tomu se pak dá zabránit již jen odstraněním dělohy jako celku.

Druhy hysterektomií

Existují čtyři druhy hysterektomií, které se mohou provést dvěma způsoby, podle toho, který z nich je nejvhodnější. Jsou to:

• Částečná hysterektomie - provádí se jen zřídka, protože se při ní ponechává nedotčený děložní čípek. Někdy je velmi obtížné čípek (hrdlo dělohy) odstranit, protože je přirostlý k močovému měchýři nebo splývá se zjizvenou okolní tkáni, například po endometrióze. V těchto případech se volí částečná hysterektomie, abychom se vyhnuli poranění močového měchýře nebo střeva a nevystavovali pacientku přílišnému riziku.Vzhledem k tomu, že děložní čípek je možným místem vzniku nádorového bujení, musí žena po částečné hysterektomii pravidelně docházet na gynekologické prohlídky a podrobovat se stěrům. Může také nadále mít i velmi mírné menstruační krvácení.
• Úplná hysterektomie - odstraní se při ní celá děloha i s hrdlem a čípkem, ale ponechají se funkční vaječníky a vejcovody. Estrogeny se proto tvoří stejně jako dříve, i když je neprovází žádné menstruační krvácení. Pokud se provádí hysterektomie u žen před menopauzou, zpravidla se operatér snaží zachovat na místě alespoň jeden funkční vaječník.
• Úplná hysterektomie s oboustranným odstraněním přídatných orgánů - zde se jedná o odstranění jak dělohy samotné, tak i vaječníků a vejcovodů. Běžně se provádí u pacientek po menopauze, jednoduše proto, že vaječníky ani vejcovody již stejně neplní svou funkci a mohou se naopak stát zdrojem problémů v budoucnosti. Bývá nezbytná i tehdy, když jsou tyto orgány zasaženy závažným onemocněním, nádorem, zánětem pánve, velkým myomem nebo endometriózou.
• Radikální hysterektomie (neboli Wertheimova hysterektomie) - při této operaci se kromě celé dělohy odstraňují i pánevní lymfatické uzliny a horní dvě třetiny pochvy. Sahá se k ní jen případech šířící se rakoviny, která by mohla uvedené orgány zasáhnout. Opět platí, že pokud je žena v reprodukčním věku, ponechávají se vaječníky, nejsou-li postiženy, většinou na místě. Jestliže se vaječníky odstraní před přirozenou menopauzou, dostaví se její příznaky. K nim patří návaly horka, bušení srdce, mravenčení kůže a únik vápníku z kostí. K tomu se přidružují psychické příznaky, hlavně emočního charakteru, deprese, nespavost, zapomnětlivost a někdy i fobie. Podává se hormonální doplňková léčba (HRT) s cílem těmto potížím předejít. V těch případech, kdy je HRT nevhodná - například při riziku hluboké žilní trombózy nebo plicní embolie (zanesení krevní sraženiny do plic) - se předepisují jiné léky, i když méně účinné.

Provedení hysterektomie

Chirurg může zvolit jeden ze dvou operačních postupů - buď může provést hysterektomii skrze pochvu nebo řezem v dolní části břicha. Tzv. „břišní hysterektomie" poskytuje lékaři možnost prohlédnout všechny pánevní orgány a zkontrolovat, zda nejeví známky onemocnění. Když se zdá být postižený apendix, lze jej odstranit současně s dělohou a zbavit tak pacientku nebezpečí, že se bude muset v budoucnu podrobit další operaci.
Při operaci lze použít dva druhy řezů. Svislý řez probíhá od stydké kosti směrem k pupku a používá se tehdy, když je děloha velmi zvětšená například myomy nebo když jsou na vaječnících velké cysty. Tento řez dává operatérovi více prostoru pro manévrování než druhý typ - řez vodorovný. Ten se vede ve stydké krajině pod hranicí ochlupení a na obou stranách končí u kyčelních kostí. Po zhojení je jizva schovaná pod plavkami.
Jedinou výhodou poševního přístupu je to, že nezanechává viditelnou jizvu. Je však obtížný tehdy, když je děloha pokleslá nebo vyhřezává. Dělohu za normálních okolností udržují na jejím místě vazy a svaly pánevního dna, které se na ni připojují v oblasti mezi hrdlem a tělem. Tyto vazy mohou po opakovaných porodech nebo vlivem stárnutí ztratit svou pevnost a potom má děloha tendence klesat směrem dolů do pochvy. Někdy to vyvolává obtíže a občas se do pochvy oslabeném již tlakem dělohy vtlačí i střevo nebo močový měchýř.
Při hysterektomii poševní cestou zaujímá pacientka stejnou polohu jako při vnitřním gynekologickém vyšetření. Řez se vede na vrcholu pochvy v blízkosti čípku a postupuje okolo dělohy, takže se přeříznou vazy, které ji drží na místě. Děloha spolu s čípkem se potom vyjme pochvou a ta se na svém vrcholu zase uzavře. Po operaci se vyjmutá děloha pečlivě prohlédne, aby se našly případné nerozpoznané nálezy. Potom se předává patologovi k podrobnému laboratornímu vyšetření.
I když je uzdravení po operaci poměrně rychlé (trvá asi 6 až 12 týdnů), přináší poševní hysterektomie vyšší riziko infekce a navíc mohou nastat technické potíže při operaci samotné. Z těchto důvodů se stále častěji používá břišní hysterektomie.