Léčba diabetu 1. typu

Léčba diabetu 1. typu

Diabetes 1.typu je v dnešní době považováno za civilizační onemocnění, které postihuje především vyspělé státy. Tento typ diabetu se vyskytuje často u dětí, mladistvých a mladých dospělých. Vzhledem ke skutečnosti, že základním problémem při onemocnění diabetem 1. typu je částečný či úplný nedostatek inzulinu, tedy hormonu slinivky břišní, pak i základem léčby je doplňování tohoto hormonu do těla nemocného. Bez něj by totiž bylo nemožné udržovat hladinu krevního cukru v mezích normy, a postupně by došlo k závažnému poškození zdraví. Množství i druh inzulinu se u různých pacientů může značně lišit.

Vznik diabetu 1.typu

Diabetes 1.typu je považováno za autoimunitní onemocnění, jelikož se buňky imunitního systému obrací proti buňkám vlastního těla. Těmi jsou Langerhansovy ostrůvky slinivky břišní, které jsou zodpovědné za produkci inzulínu. Tento hormon je nezbytný pro regulaci hladiny glukózy, tedy cukru, v krvi. Inzulín totiž napomáhá transportu glukózy z krve do buněk a tak se cukr ukládá a představuje zásobu energie. Vzhledem k tomu, že bílé krvinky ničí buňky slinivky břišní, je inzulínu nedostatek a tím se zvyšuje hladina glukózy v krvi, tzv. glykémie.

Projevy diabetu 1.typu

Mezi typické příznaky diabetes mellitus I.typu pak patří únava, nevýkonnost, nechuť k jídlu, hubnutí, nadměrné pití a časté močení. To je dáno tím, že cukr na sebe váže vodu, dostává se do moči a tak vede k dehydrataci pacienta. Mohou se objevovat i pocity mravenčení v různých částech těla, neostré vidění a u pokročilejších stavů i zvracení. Diabetes mellitus I.typu se může někdy projevovat i silnou bolestí břicha, což může být zaměněno s náhlou příhodou břišní. V případě pokročilejšího stádia diabetu může dojít i k život ohrožujícímu stavu, kterým je hyperglykemické kóma. Pacient upadá do bezvědomí, zhluboka dýchá a z úst může být cítit typický zápach acetonu. Nezřídka je diabetes mellitus I.typu odhalen zcela náhodně při preventivních odběrech krve.

Léčba diabetu 1. typu 

Léčba diabetes mellitus I.typu je velice náročná a komplikovaná. Pacient však musí mít napaměti, že je třeba toto onemocnění léčit doživotně. Léčba diabetes mellitus I.typu spočívá v dietním opatření a v doživotní aplikaci inzulínu, jelikož se tento hormon nemá již kde tvořit.

Léčba diabetu 1.typu a aplikace inzulínu

Aplikace inzulínu je v léčbě diabetu 1.typu naprosto nezbytná. Aplikace tohoto hormonu je možná ve formě typické injekční stříkačky vyrobené pro inzulín, nebo z inzulínových per.

Inzulínové injekce se aplikují do podkoží v předem určených lokalizacích, tedy na paži, stehně, břiše či hýždích. Používané jehly jsou velmi krátké a tenké, tudíž aplikace je v podstatě nebolestivá. Někteří nemocní užívají tyto injekce jen jednou či dvakrát denně, ovšem u intenzifikované léčby jsou aplikovány i 4 krát za den. Rozložení dávek je pak typicky přizpůsobeno konzumaci jídel, tedy před snídaní, obědem a večeří. Je to dáno faktem, že je potřeba rychle zpracovat přijímané cukry. Jedna dávka inzulínu se aplikuje také na noc, kdy je potřeba v krvi udržet alespoň základní hladinu inzulinu. Proto se i inzulínové přípravky liší podle rychlosti nástupu účinku a celkové délky jeho trvání.

V dnešní době již pacienti nepoužívají klasické injekční stříkačky, nýbrž takzvaná inzulínová pera, která obsahují vyměnitelné ampulky s lékem a značně usnadňují nejenom samotnou aplikaci, ale i transport, zachování sterility a jsou odolnější proti mechanickému poškození.

Kromě inzulínových per existují i inzulínové pumpy, což jsou digitální přístroje, z nichž vede plastová hadička, jejíž konec má diabetik celodenně zavedený do podkoží. Tyto přístroje o něco lépe napodobují normální inzulínový režim zdravé slinivky, jelikož umožnují průběžné proudění hormonu do těla. Obvykle se však doporučují spíše těm pacientům, kteří nejsou schopni mít své onemocnění pod kontrolou za pomoci klasických per.

Léčba diabetu 1. typu a denní režim

Úspěšná léčba diabetu 1.typu však nespočívá pouze v užívání inzulinu, ale i v dodržování určitého denního režimu, tedy diety s předem určeným množstvím sacharidů, a také v provozování sportovních aktivit. Každý pacient obdrží od svého lékaře takzvaný glukometr, což je přístroj sloužící k pravidelnému kontrolování hladiny glukózy v krvi. Díky němu je možné okamžitě reagovat na její nárůst, který nazýváme hyperglykémií, zvýšením dávky inzulínu. Může ovšem nastat i situace, kdy se hladina glukózy příliš sníží a dochází k hypoglykémii. Ve většině případů diabetici v takové chvíli sami poznají, že se s nimi něco děj, jelikož se objevuje typický pocit slabosti, bolest hlavy, studený pot, mírná zmatenost, určitá neobratnost a další. Proto by s sebou měli diabetici nosit kostku cukru, či sladkost, aby ji mohli v případě hypoglykémie pozřít a zvýšit tak hladinu cukru v krvi. Nebezpečí však nastává ve chvíli, kdy takový diabetik problém nerozpozná, může ztratit vědomí a dostat se i do ohrožení života.

Závěrem...

Dosáhnout ideálního poměru přijímané potravy a inzulínu není pro nemocné vždy lehké. Pro mnohé je velice těžké přizpůsobit se režimu, relativně úzkým časovým rozmezím pro konzumaci jednotlivých jídel a píchání inzulinu, a především pak dodržování denního množství přijímaných sacharidů. Záleží však na každém jednotlivci, jestli se dokáže přizpůsobit či ne. Pokud se ale o své onemocnění pečlivě stará, jeho průběh může být poměrně bezproblémový.