Léčba růže

Léčba růže

Růže, latinsky erysipel, je akutní infekční onemocnění kůže, jehož původcem je ve většině případů bakterie, nejčastěji Streptococcus pyogenes. Méně často pak toto onemocnění způsobuje jiný mikrob. Růže postihuje každoročně kolem 200 lidí na 100 tisíc obyvatel. Růže je onemocněním, které nezanechává imunitu a proto se může opakovat. Protože je erysipel bakteriálního původu, jako léčbu růže dáváme cíleně antibiotika.

Vznik růže

K průniku této infekce do organismu dochází přes nejrůznější kožní poranění. Často vzniká u jedinců se sníženou obranyschopností organismu, s cukrovkou, bércovými vředy, či prasklinami v kůži. Tato místa bývají vstupní branou infekce. Bakterie proniknout do povrchových vrstev kůže a postupně se dostávají až do podkoží s využitím mízních cév.

Projevy růže

Růže je infekční onemocnění, které se nejprve projevuje celkovými příznaky. Těmi je především horečka, bolesti hlavy, tělesná únava a zhoršení celkového stavu. Na kůži se poté v místě vstupu infekce objevuje otok a bolestivé zarudnutí, které se jazykovitě šíří do okolí. Zpravidla také dochází ke zduření mízních uzlin. V obzvláště závažných případech se vytvářejí drobné nebo i veliké puchýře a dochází k rozsáhlejší destrukci kůže. V případě, že bakteriální infekce pronikne až na svalovou vrstvu, vzniká pak rozsáhlý neohraničený zánět, kterému se říká flegmóna.

Diagnostika růže

Diagnostika růže vychází z klinických projevů, kde je důležité spojení náhle vzniklé horečky a typického kožního projevu. K prokázání tohoto onemocnění je nutné provést důkladná mikrobiologická vyšetření. K tomu je potřeba odebrání vzorku z místa vstupu infekce. Poté se pomocí nejrůznějších metod prokazuje původce, tedy bakterie, která onemocnění vyvolala. Pokud je původce prokázaný a stav pacienta odpovídá některé z fází onemocnění, mohou lékaři zahájit léčbu růže.

Léčba růže

Růže je bakteriálním onemocnění, které je nezbytné začít co nejdříve léčit. Léčbu růže můžeme rozdělit na farmakologickou a doplňkovou.

Farmakologická léčba růže

Léčba růže probíhá zprvu v nemocnici, proto je nutné pacienta hospitalizovat. Prvním lékem volby, které se u pacientů s růží nasazuje, je antibiotikum penicilin. Na ten jsou streptokoky citlivé, což znamená, že na ně antibiotikum účinně působí a streptokoky začínají postupně hynout. Problém nastává u pacientů, kteří jsou alergičtí na penicilin. U nich je nutné zvolit některou z alternativních možností, např. makrolidová antibiotika. Pokud nejsou léčebné pokusy v léčbě růže úspěšné, pravděpodobně nebude antibiotikum dostatečně účinné proti bakteriím. Pak lékaři obvykle nasazují tzv. širokospektrá antibiotika, která fungují proti více typům a podtypům bakterií a mají na ně větší smrtící účinek. Širokospektrá antibiotika mají však tu nevýhodu, že doslova vyhubí i fyziologické bakterie ve střevech pacienta, což pak může působit další obtíže týkající se vyprazdňování.

Doplňková léčba

Kromě podávání léčivých přípravků, jejichž úkolem je zahubit škodlivé bakterie, je doporučována také doplňková léčba. Tato doplňková léčba růže urychluje hojení a ulevuje od doprovodných příznaků onemocnění, jako je svědění postiženého místa nebo vysoká horečka. Doporučuje se podávat studené obklady a protizánětlivé masti ke zklidnění kůže. Vysoké horečky lze snižovat tzv. antipyretiky. Při léčbě růže je velmi důležité je také dodržovat léčebný režim, což znamená pít dostatek tekutin, dopřát si klid na lůžku a nevystavovat se zbytečně stresovým situacím.

Komplikace léčby růže

Pokud se v průběhu onemocnění pacientům stav zhorší a objeví se komplikace, je nutné zajistit pacientovi i další léčbu růže. Nepříjemný rysem erysipelu neboli růže je tzv. recidivování, tedy schopnost nemoci se po zdánlivém vyléčení znovu objevit, často dokonce s větší intenzitou projevů než byly dříve. Jako prevence recidiv se při léčbě růže opakovaně a dlouhodobě podává zvláštní typ penicilinu a stav pacienta je pravidelně kontrolován ošetřujícím lékařem. Pokud se růže vyskytne u pacienta opakovaně, hrozí také riziko poškození mízních cév. Bakterie totiž používají mízní systém kůže a podkoží jako cestu šíření a napadají okolní zdravou tkáň. Míza pak nemůže odtékat z končetin, hromadí se v nich a může vzniknout rozsáhlý mízní edém na končetinách, tzv. elefantiáza. Kvůli vzhledu ztluštělé kůže znamená pojem elefantiáza sloní nohu. S rizikem elefantiázy je třeba počítat a upozornit pacienta na možné důsledky poškození mízního systému. Další možnou komplikací je vznik kožního abscesu, tedy ohraničeného ložiska v kůži, které je vyplněno hnisem. Tento stav se obvykle řeší drobným chirurgickým zákrokem, kdy se absces vyřízne a rána se vyčistí. Potřeba je také úprava antibiotické léčby růže.

Výsledky léčby růže 

Při použití správně zvolené a důsledně dodržované léčby růže dochází k vyhojení kožních projevů obvykle do dvou týdnů. Bakterie jsou při léčbě růže obvykle dobře citlivé na podávaná antibiotika a pokud není pacientův stav komplikován jiným onemocněním, je velká pravděpodobnost, že se pacient uzdraví bez jakýchkoliv zdravotních důsledků. Problémem ale je, kdy po erysipelu během období latence, jak se nazývá období, kdy je nemoc takzvaně skryta, dojde za jeden až čtyři týdny k zánětu ledvin. V takovém případě je potřeba ihned léčit i tento problém.