Impetigo léčba

Impetigo a léčba

Impetigo je poměrně časté hnisavé onemocnění kůže lokalizované v povrchových vrstvách pokožky a je značně nakažlivé. Díky snadnému šíření v dětských kolektivech se častěji vyskytuje právě u dětí, méně často pak u dospělých. Jeho původcem jsou bakterie, které žijí za normálních okolností na těle. Typicky je napadána kůže již předem poškozená a to ať už jiným kožním onemocněním, například ekzémem, nebo mechanicky odřeninami, popáleninami, či pokousáním zvířetem či hmyzem. Často také dochází k zanesení bakterií do hlubších vrstev kůže a pak mluvíme o tzv.impetiginizaci

Vznik impetiga

Impetigo je nakažlivé onemocnění způsobené bakteriemi. Jedná se nejčastěji o streptokoky, kde jejich zástupcem je zejména Streptococcus pyogenes nebo stafylokoky, z nichž je to hlavně tzv. ,,Zlatý stafylokok" , odborně Staphylococcus aureus. Právě proti těmto bakteriím se po mikrobiologickém vyšetření ordinuje cílená antibiotická léčba. Tyto bakterie produkují speciální látky, které rozrušují vazby a spojení mezi kožními buňkami. Vzniklými prostory mezi těmito buňkami se bakterie snadno šíří a zvětšují tak ložisko poškozené tkáně. Od jeho závažnosti se pak odvíjí délka léčby impetiga.

Typy a projevy impetiga

Podle vzhledu a lokalizace poškození kůže dělíme impetigo na dvě základní skupiny a to impetigo bulózní a impetigo nebulózní.

• Bulózní impetigo je typicky lokalizováno na trupu a dolních končetinách. Jak vyplývá již z názvu, tento typ impetiga je tvořen tzv. bulami. Buly jsou puchýře větší než pět milimetrů a jsou vyplněné čirou tekutinou.
• Naproti tomu nebulózní impetigo je charakteristické tvorbou velmi drobných puchýřků, které připomínají akné a často ani nejsou zaznamenány. Tyto puchýřky brzy praskají a jejich povrch je pokryt žlutohnědou krustou neboli strupem. Častou lokalizací nebulózního impetiga je obličej.

Tyto dvě formy impetiga jsou většinou nebolestivé, může se však objevit svědění, zvýšená teplota a někdy také zduření místních mízních uzlin. Nejzávažnější formou impetiga je tzv. echtyma, při které se bakterie rozšíří do hlubokých vrstev kůže. Poté se vytváří velmi bolestivé puchýře, které jsou naplněné čirou tekutinou nebo hnisem a tyto puchýře se obtížně hojí a následně přecházejí v hluboké vředy a zanechávají rozsáhlé jizvy. Někdy může bakteriální infekce postihnout také vlasové váčky neboli folikuly, pak se onemocnění nazývá folikulitida.

Základní léčba impetiga

Základem léčby impetiga je zastavení šíření infekce, zmírnění příznaků impetiga a snaha o lepší hojení kůže. Proto je nezbytné dodržovat pravidelnou hygienu kůže a kromě obvyklých mýdel a dalších mycích prostředků, používat také protizánětlivé masti nebo roztoky. Ve většině případů předepíše ošetřující lékař také lokální antibiotickou léčbu, tedy nejrůznější antibiotické masti. Aby účinné látky lépe pronikly do místa určení, je nutné odstraňovat strupy a krusty vytvořené na povrchu postiženého ložiska. Pro tyto účely se používají tzv. keratolytika, tedy léčiva, která změkčují kůži a umožňují tím snadnější odloupnutí strupů bez poškození kůže. Mezi keratolytika patří například kyselina salicylová. Pokud je stav pacienta natolik závažný, že by lokální léčba impetiga nemusela být dostatečná, přistupují lékaři k celkově podávaným antibiotikům a to nejčastěji ve formě tablet. Pokud je původce impetiga k antibiotické léčbě rezistentní, což znamená, že na léčbu nereaguje, jsou poté pacientům podávána tzv. širokospektrá antibiotika. Tato antibiotika působí proti většímu množství druhů bakterií a zároveň na ně mají větší smrtící účinek.

Prevence šíření impetiga

Kromě léčby impetiga je nutné dodržovat některá hygienická opatření, aby nedošlo k přenosu onemocnění na další osoby. Riziko nákazy impetiga totiž prokazatelně snižuje již pouhé používání vlastních ručníků, prádla a hygienických pomůcek. Důležitým opatřením je také dočasné vyřazení pacientů z kolektivu. Protože u nemocných je zvýšené riziko zanesení infekce do různých drobných poranění a škrábnutí, která se vyskytují na kůži, je třeba minimalizovat tření kůže o oblečení a obvazy. Obzvláště nebezpečné může být impetigo pro pacienty s omezenou funkcí imunitního systému a léčba impetiga je tím výrazně ztížena. Jejich tělo totiž není schopné se infekci bránit, a je proto nutný pravidelný lékařský dohled, pečlivé sledování zdravotního stavu a využití co nejúčinnějších léčivých přípravků. I přes všechna bezpečností opatření však závisí úspěšnost léčby impetiga na celkovém stavu organismu pacienta a také na tom, zda byla nemoc odhalena včas.

Komplikace impetiga

Komplikace impetiga nebývají nikterak vážné a nejčastěji dochází k rozšíření léze do plochy i na další části těla. Někdy může dojít i ke změnám pigmentace kůže, k tvorbě jizev, či ke znehodnocení kůže. Vzácně se může vyskytnou i poststreptokoková glomerulonefritida, tedy zánět ledvin, který může vést až k selhání ledvin. Poměrně často se také vyskytují infekce kloubů nebo plic a může dojít i k namnožení bakterií v cévním systému a tím k tzv. otravě krve. V těchto závažných případech je obvykle nutná hospitalizace pacienta v nemocnici a razantní řešení vzniklého stavu.

Léčba impetiga a návštěva lékaře

Impetigo je ve většině případů bez výraznějších komplikací a léčba trvá obvykle kolem dvou týdnů. Při podezření na impetigo není proto nutné vyhledávat žádné specializované pracoviště, ale postačí návštěva praktického lékaře, který rozhodne o dalším postupu a o způsobu léčby impetiga. U osob s rizikovým průběhem, či se sníženou imunitou, je naopak nutná intenzivní péče a co nejrychlejší zahájení příslušných léčebných postupů a metod. V tomto případě může léčba impetiga trvat násobně déle než obvykle.