Popáleniny - první pomoc

Popáleniny - první pomoc

Popáleniny patří mezi závažná poškození kůže a někdy i hlouběji uložených tkání. Vznikají po působení vysokých teplot na povrch lidského těla. Mohou být způsobeny například ohněm, horkými tekutinami nebo sluncem. Vznikají ale i po zásahu elektrickým proudem nebo po kontaktu s chemikáliemi. Mezi nejzávažnější patří popáleniny obličeje, krku, rukou, genitálu a plosek nohou. Především rozsáhlejší popáleniny velmi znepříjemňují a často i výrazně ohrožují život pacienta. Proto je vhodné, aby každý z nás znal alespoň základy první pomoci u tohoto typu úrazu. První pomoc u popálenin samozřejmě závisí na jejich rozsahu a hloubce, do které zasahují.

Dělení popálenin a jejich projevy

Podle hloubky postižení rozeznáváme popáleniny I. – IV. stupně.

Popáleniny I. stupně jsou nejméně závažné. Postižena bývá je vrchní vrstva kůže. Kůže je zarudlá a bolestivá, ale hojení probíhá během několika dnů. Při popáleninách I. stupně nezůstávají žádné následky. Typickým příkladem těchto popálenin je spálení pokožky při intenzivnějším slunění.

U popálenin II. stupně dochází k poškození pokožky i části škáry a vznikají bolestivé puchýře. Kůže je oteklá a objevuje se i zarudnutí. Pokud jsou popáleniny tohoto stupně správně ošetřeny a nedojde k rozvoji infekce, trvá jejich hojení asi 14 dní a je taktéž bez následků.

Další skupinu tvoří popáleniny III. stupně. Při nich je kůže poškozena v celé své tloušťce a podkoží je již odumřelé. Pacient necítí žádnou bolest, protože došlo i k porušení nervových zakončení. Kůže bývá šedá nebo hnědočerná, suchá a tvrdá. Hojení je v tomto případě velmi obtížné a zdlouhavé, jelikož tkáně nejsou schopny se samy zhojit. Bývá nutné operativní odstranění odumřelých okrsků a také transplantace kůže, což znamená přenesení kožního štěpu. U takto postižených pacientů hrozí riziko rozvoje popáleninového šoku. Uvádí se, že k rozvoji popáleninového šoku dochází při popálení asi 20 % těla u dospělých, a 10 % těla u dětí. Tento šok vzniká v důsledku nadměrných ztrát tělních tekutin. Poškozené cévy jsou zvýšeně propustné a dochází tak k úniku tekutin a bílkovin do okolních mezibuněčných prostor, čímž vznikají otoky. Tím se sníží množství tekutin v cévním řečišti a rozvíjí se oběhové selhání. Proto je nutné pacientům zajistit dostatečný přísun tekutin. Dále dochází k selhání životně důležitých orgánů jako jsou ledviny, plíce a případně i některé břišní orgány.

Popáleniny IV. stupně patří mezi nejzávažnější. Dochází při nich ke zuhelnatění a odumření všech tkání, tedy kůže, podkoží, svalů a kostí.

Základní pravidla první pomoci při popáleninách

Obecně tedy platí, že nejdříve je nutné odstranit poraněného z dosahu nebezpečného zdroje způsobující popálení. U popálenin bychom vždy měli zavolat lékařskou pomoc, ne vždy je totiž v našich silách zvládnout úspěšně tuto první pomoc. Výjimku tvoří pouze lehké popáleniny, kdy je kůže pouze zarudlá, to je například u spálenin způsobených slunečním zářením. Lékařskou pomoc je také nutné volat vždy, pokud je popálenina větší než 5 centimetrů, zasahuje hlouběji do tkání nebo hnisá. Dále voláme lékaře pokud došlo k popálení v důsledku poleptání chemikáliemi nebo zásahem elektrického proudu

První pomoc při méně závažných popáleninách

Popáleniny I. stupně, které jsou nejméně závažné, je potřeba chladit proudem studené vody, případně je můžeme překrýt vhodným studeným a čistým předmětem. Tyto typy popálenin většinou nevyžadují ani odbornou lékařskou pomoc. Pro popáleniny II. stupně, kdy se objevují typické puchýře na kůži platí, že bychom je v žádném případě neměli propichovat ani strhávat, protože by mohlo dojít k jejich infekci bakteriemi nebo jinými organismy, které by přes porušenou kožní bariéru pronikly do těla. První pomocí popálenin v tomto případě je vyčištění ran a jejich překrytí obvazy, nejlépe sterilními. To je však málokdy možné, proto se snažíme o překrytí co nejčistším materiálem, který máme po ruce.

První pomoc při závažných popáleninách

U závažnějších stupňů popálenin, myšleno popáleniny III. a IV. stupně, je vždy nezbytné zavolat lékařskou pomoc a převézt pacienta na specializované pracoviště. Je nutné také sledovat základní životní funkce postiženého, těmi je stav jeho vědomí, dýchání a krevního oběhu. Pokud by některá z nich selhávala, je potřeba zahájit jeho resuscitaci. Když je stav pacienta ustálený, pečujeme dále o popálené plochy. První pomocí je použít čisté obvazy a rány jimi překrýt. V žádném případě bychom při první pomoci neměli popáleniny zasypávat pudrem ani jinými zásypy, prášky či mastmi. Ty by totiž mohly postižené místo ještě více vysušit a případně i znečistit. Vyhýbáme se také dotykům v bezprostřední blízkosti rány, protože hrozí riziko zanesení infekce. Je důležité rány chladit, ale zároveň dáváme pozor, aby nedošlo k prochlazení postiženého, a tak následnému prohloubení šoku. Proto je doporučováno chladit pouze obličej, krk a ruce. Pokud jsou k popáleninám přichyceny části oděvů nebo jiné materiály, neměli bychom se pokoušet je strhávat, vždy je lepší vyčkat na příjezd lékařské služby. Často je také vhodné ulevit pacientovi od bolesti pomocí léků, zajistit žilní vstup a nitrožilně podat infúze, nejlépe ale přes nepopálenou kůži. Ty slouží zejména k tomu, aby se udržel dostatečný objem tekutin v oběhu, a tím i tlak v cévním řečišti. Díky infúzím dojde ke snížení rizika rozvoje popáleninového šoku. Preventivně se do žíly podávají i antibiotika, aby se zabránilo vzniku bakteriální nákazy. Pokud jsou popálené končetiny, je vhodné je znehybnit a obecně je potřeba s postiženými oblastmi pohybovat co nejméně, abychom tím pacientovi nezpůsobovali ještě větší bolest.