Historie bylinek

Bylinky

Bylinky a jejich historie je stará jako lidstvo samo. O jejich použití a účincích se dočteme již v Bibli (yzop, bazalka, kopr). Lyrický příběh lásky královny ze Sáby a krále Šalomouna je také ,,okořeněn". Darem mu přinesla nejen zlato a drahokamy, ale i vzácné koření. V pozůstatcích kolových staveb ve Švýcarsku našli archeologové obilky, semínka a pecky bylin, které prokazatelně přirozeně v okolí nerostly, a musely tedy být dovezeny nebo cíleně pěstovány. Kořeny pěstování rostlin sahají do doby, kdy člověk přestal být kočovníkem, usadil se, začal obdělávat půdu ke svému užitku a budoval si pevná obydlí. Nejprve pěstoval jen rostliny k obživě. Plinius starší, římský voják a intelektuál, podrobně popsal v 1. století našeho letopočtu účinky bylin na téměř všechny nemoci. Hilgegarda von Bingen ve 12. století popsala léčebné účinky koření. A tak bychom mohli pokračovat.

Historie bylinek

Člověk znal a objevoval rostliny, které uměly utišit bolest, ale také takové, které povzbuzovaly a přivodily veselí. Hledal je v přírodě a začal si je sušit i na zimu. Toto, dnešními slovy řečeno lidové léčitelství, přetrvalo celé věky. Stávalo se, že někdy potřebná droga nebyla po ruce, a tak se bylinky začaly pěstovat. Ve středověké Evropě to byly kláštery a jejich zahrady. Mniši tam opatrovali vonné byliny ke krášlení kostelů a kaplí, koření pro klášterní kuchyni a také léčivky, z kterých připravovali čaje, oleje, nálevy, masti. Na hradech se zakládaly bylinkové zahrádky a tam svorně vedle kvítí pro potěchu oka rostl kmín, kopr, majoránka, pažitka, křen a vedle nich také šalvěj, máta, dobromysl a další léčivé byliny. Ze vzdálených zemí kupci dováželi kandované ovoce, koření, semena a kůru různých stromů, které obvyklým vůním na trzích dodávaly exotický kořeněný akcent. Historie koření je plná dobrodružství, ale také krve a utrpení. Vzpomeňme i na to, že za objevem Nového světa, Ameriky, stojí touha dovézt koření ze vzdálené Indie. Kolumbus při hledání nové bezpečnější cesty do tohoto ráje objevil Ameriku! O vzdálených zemích, kde se koření rodí, se Evropa dozvěděla z podivuhodného cestopisu benátského kupce Marca Pola  "Milion" (1298). Popsal v něm způsoby pěstování bylin, účinky jednotlivých rostlin a jejich směsí. Bohužel tak svět přišel o tajuplné báchorky, které při prodeji koření přidávali arabští obchodníci. Například ohromovali kupující historkou o získávání oblíbené skořice: Vyprávěli, jak s nasazením vlastního života vytahovali třísky tohoto oblíbeného koření z nedostupných hnízd obrovských ptáků, kteří je přinášeli z neznámých zemí. Koření z dalekých zemí bylo pro svoji vzácnost neskutečně drahé.

Bylinky – lidové pěstování a použití

Na venkově si hospodyně bylinky do kuchyně pěstovaly na zahrádce nebo za oknem a babky kořenářky chodily po lukách, kopcích i lesích s nůší na zádech a hledaly bylinky s léčebnými účinky. Vždyť naše přísloví praví: "není bylina, aby na něco nebyla".  Znaly nejpříhodnější dobu pro jejich sběr, věděly jak je konzervovat. Uměly namíchat koření na bolest hlavy, ale také na srdce bolavé láskou, připravit bylinky pro bolavá bříška malých křiklounů, namíchat mast na kuří oka či bolavá kolena, spáleniny, omrzliny, vředy a bolavé zuby, poradit dívkám, jak vyčistit pleť, čím si oplachovat vlasy. A tak to šlo celá staletí. Změna nastala až ve století devatenáctém. Uměle vyráběné léky, barviva a kosmetické přípravky se staly cenově dostupnými všem a staré znalosti o bylinkách, jejich použití a účelu začaly upadat v zapomnění. S měnící se módou návratu k přírodnímu léčitelství a znalostí jedinečnosti cenných látek v rostlinách obsažených (vitamíny, minerální látky, vláknina) a s fytoterapií (léčení pomocí rostlin), objevenou alternativní medicínou, se k nám na štěstí opět bylinky vracejí a získávají svůj původní význam.