Obrna

Obrna

Obrna, neboli ochrnutí, znamená omezení hybnosti, které se může vyskytovat jako součást celé řady nejrůznějších onemocnění nervové soustavy nebo svalů. Tato onemocnění se liší v mnoha ohledech, mají různou příčinu i průběh, a mohou být také různě závažné. Jejich společným znakem však je významné snížení pohybových schopností, které představuje pro postižené jedince velikou zátěž.

Příčiny obrny

Obrna je stavem, která doprovází různé stavy a pro je i vyvolávajících příčin mnoho. Velmi často se obrna vyskytuje u poranění míchy a mozku. Tato jsou typická především u mladších lidí, kteří se věnují rizikovým sportovním aktivitám a jsou také častějšími obětmi dopravních nehod. U starších lidí naopak dominuje poškození motorické mozkové kůry, jejíž hlavní funkcí je vytváření plánu pro provedení pohybu. Lidé ve vyšším věku a také pacienti s vysokým krevním tlakem jsou často ohroženi krvácením do mozkové tkáně z prasklé cévy nebo tzv. mozkovým infarktem. Při něm dochází vlivem kouření, zvýšené hladiny cholesterolu, cukrovky a mnoha dalších faktorů k ucpávání tepen, které zásobují mozkovou tkáň okysličenou krví. Pokud je takto postižena tepna přivádějící krev do motorické kůry, dochází k poškození této části mozku a vzniká tzv. obrna centrálního typu. Přesným opakem je pak periferní obrna, která je způsobena přetržením nebo útlakem nervu, který přináší příkaz o provedení pohybu z mozkové kůry ke svalu. Existují také zvláštní typy ochrnutí, které jsou součástí některých infekčních i neinfekčních onemocnění. Příkladem infekce vyvolané virem je dětská obrna, při které může v ojedinělých případech dojít k poškození nervové tkáně a následně k obrně.

Rozsah obrn

Obrnu můžeme podle tíže poškození hybnosti rozdělit do dvou základních skupin – na parézu a plegii. Paréza je definována jako neúplná obrna, která umožňuje pacientovi v omezené míře pohybovat postiženou částí těla. Plegie je naopak úplná ztráta hybnosti, která vede k těžkému poškození funkce svalů, a vylučuje tak jakoukoliv pohybovou aktivitu. Protože obrna bývá nejvíce patrná na končetinách, hodnotí se její rozsah podle počtu ochrnutých končetin. V různých případech může být postižena jedna končetina, kdy mluvíme o monoparéze, či monoplegii, obě horní nebo obě dolní končetiny, tedy diparéza, či diplegie. V případě postižení tří končetin mluvíme o triparéz, nebo triplegii a pokud jsou postiženy všechny čtyři končetiny najednou, pak tento stav nazýváme kvadruparéza, či kvadruplegie. O hemiparéze, nebo hemiplegii mluvíme tehdy pokud dojde k částečnému, či úplnému ochrnutí pravé, nebo levé poloviny těla. Paraparéza a paraplegie znamená poruchu, při které je omezená pohyblivost obou dolních končetin.

Typy obrn

S obrnami se můžeme setkat u dětské mozkové obrny, u dospělých po cévní mozkové příhodě, po traumatech, či některých neurologických onemocněních.

Dětská obrna

Dětská obrna je chorobným stavem, pro kterou je typická porucha hybnosti, svalového napětí a ve většině případů je přítomna i mentální retardace. Příčiny vzniku dětské obrny jsou různé. Může se jednat o některé patologické stavy u matky,jako jsou infekce, cukrovka, alkoholismus, nebo úrazy. Dále je to i působení rentgenového záření na těhotnou, nedostatek vzduchu dítěte při porodu, porodní traumata hlavy, ale i infekce polioviry. Dětská obrna se projevuje poruchami hybnosti a svalového napětí jak horních tak dolních končetin. Léčba dětské obrny spočívá především v dlouhodobé rehabilitaci, pomocí které nelze onemocnění vyléčit, ale lze zmírnit klinické příznaky a přispět tak ke zlepšení kvality života.

Obrna po cévní mozkové příhodě

Cévní mozková příhoda je stav, při kterém dochází k odumírání mozkové tkáně v důsledku poruchy prokrvení. K té dochází následkem ucpání cévy krevní sraženinou,nebo jejím prasknutí a následným krvácením. V závislosti na lokalizaci a rozsahu příhody se mohou vyskytovat hemiparézy, či hemiplegie, tedy obrny pravé, či levé poloviny těla. Pacient ztrácí schopnost danou polovinou těla částečně, či úplně pohybovat a dochází i ke ztrátě citlivosti. Léčba obrn po cévní mozkové příhodě je farmakologická, nebo chirurgická.

Obrny po traumatech

Úrazy, neboli traumata, jsou poměrně častou příčinou obrn. Nejčastější jsou dopravní, nebo sportovní úrazy, při kterých dochází k nárazům do hlavy a k rozvoji nitrolebního krvácení. Krev se tak hromadí v lebce a tlačí na mozkovou tkáň. V Případě, že tlačí na oblasti zajišťující motorickou aktivitu jedince, může vést ke vzniku obrny různého rozsahu. Tyto se však po evakuaci krve z nitrolebního prostoru ve většině případů upraví. Závažnější jsou poranění páteře a míchy, které dle svého rozsahu a výše udávají i rozsah obrny, která může být omezena na polovinu těla, dolní končetiny, nebo i celého těla, kromě hlavy. Tyto stavy jsou velice závažné a vyžadují intenzivní léčbu na neurologickém, či neurochirurgickém oddělení.

Obrna u neurologických onemocnění

Obrna se také vyskytuje jako součást některých neurologických onemocnění. Příkladem může být klíšťová encefalitida, nebo amyotrofická laterální skleróza.

Klíšťová encefalitida je infekční onemocnění způsobené viry, ze skupiny arbovirů. Tyto jsou přenášeny na člověka přisátím infikovaného klíštěte. Onemocnění má často dvoufázový průběh, kdy se zpočátku objevuje únava, celková schvácenost, malátnost, teploty a bolesti hlavy. Poté nastává fáze zdánlivého vyléčení, které je následováno druhou fází s neurologickými příznaky. V tomto stádiu se opět objevují horečky, bolesti hlavy, nevolnost a zvracení. Neurologické příznaky bývají různého rozsahu u každého pacienta. Může se vyvinout encefalitida s útlumem psychických funkcí a poruchami spánku, nebo encefalomyelitida s postižením předních rohů míšních, což se projeví bolestí a rozvojem paréz.

Amyotrofická laterální skleróza je závažným autoimunitním onemocněním, kdy se buňky vlastního imunitního systému obrací proti tzv. motoneuronům míchy i mozku, které jsou zodpovědné za motorickou aktivitu člověka. Proto dochází k rozvoji paréz, tedy částečné obrny, na dolních a horních končetinách. Postižené ruce bývají neobratné, stejně tak i chůze se stává nejistou a svalstvo ochabuje. Rychle se svalová slabost přenáší i na svaly trupu, včetně dechového svalstva. To také vede ke smrti pacientů.