Akutní respirační insuficience

Akutní respirační insuficience

V dýchací soustavě je vzduch přiváděn dýchacími cestami do plicních sklípků. Tam vzduch prostupuje skrz stěnu plicního sklípku, a dostává se tak do krve. Z krve jsou zde současně do vzduchu uvolňovány odpadní plyny, jako CO₂. Krev je udržována v oběhu činností srdce, a tak se kyslík dostává do všech částí našeho těla. Může se stát, že se z nějakého důvodu zhorší, nebo úplně zastaví dodávka kyslíku do krve. Klesá tedy jeho obsah v krvi (vzniká hypoxie). Naopak stoupá hladina CO₂ (vzniká hyperkapnie) a díky tomu může docházet k nebezpečným změnám kyselosti vnitřního prostředí. Takovýto stav označujeme jako akutní respirační insuficience (ARI).

Příčiny akutní respirační insuficience

Příčin ARI je mnoho. Představme si trasu, kterou musí vzduch urazit, než se dostane do krve. V každém místě se mu může do cesty postavit nějaká překážka. Může se jednat o neschopnost našich svalů roztáhnout hrudník, vytvořit v něm podtlak a nasát vzduch do plic. To se děje při poškození mozku, míchy a nervů v místech, která řídí dýchací pohyby. Může dojít i k masivnímu otoku dýchacích cest v kterémkoliv místě – to se objevuje například při alergických reakcích, astmatickém záchvatu nebo u malých dětí při velmi těžce probíhajících zánětech dýchacích cest. Stejně tak bychom sem mohli zařadit dušení cizím tělesem a topení se. Další možností je poškození stěny plicních sklípků, jako je tomu u ARDS, při vdechnutí zvratků, či jiných agresivních tekutin a par. Mezi nejčastější příčiny však patří astmatický záchvat, akutní zánět plic a tzv. ARDS (akutní syndrom dechové tísně).

Akutní respirační insuficience u ARDS

ARDS vzniká buď přímo, působí-li škodlivá látka přímo na plicní tkáň, nebo nepřímo. Typickým příkladem nepřímého působení je sepse, akutní zánět slinivky břišní a polytrauma. Při nich jsou ve velkém do krevního oběhu uvolňovány látky zprostředkovávající zánětlivou reakci. Díky jejich ohromnému množství je vzniklá zánětlivá reakce velmi bouřlivá a neřízená, čímž poškozuje vlastní organismus, mimo jiné i vlastní plicní tkáň. Tím se zhoršuje přestup kyslíku do krve. Při astmatickém záchvatu dochází u nemocných k masivnímu otoku dýchacích cest v důsledku přítomnosti alergenu. U akutních zánětů plic může docházet k pokrytí plicních sklípků látkou (fibrinem), která nepropustí vzduch. Základním příznakem je dušnost, zvyšuje se také dechová a tepová frekvence, může se objevit cyanosa. Jako cyanosa se označuje bledé až promodralé zbarvení rtů, jazyka a sliznice dutiny ústní. Je typickým příznakem hypoxie. Další příznaky pak mohou být i typické pro dané onemocnění – například „pískot" během výdechu u astmatického záchvatu. ARI se vyskytuje i u velmi časně narozených dětí. Zde se označuje jako RDS (syndrom dechové tísně novorozenců). Je způsoben nedostatečnou zralostí plicní tkáně. Za normálních okolností plicní sklípky zůstávají otevřené díky zvláštní látce – plicnímu surfaktantu. U nezralých plic není ještě vytvořen, proto sklípky kolabují a znemožňují dítěti dýchání. RDS je jednou z nejzávažnějších komplikací přežití nedonošených dětí.

Léčba akutní respirační insuficience

Léčba akutní respirační insuficience spočívá v odstranění vyvolávající příčiny, podání kyslíku a léků, a pokud to situace vyžaduje, tak i napojení pacienta na umělou plicní ventilaci. ARI je jednou z nejčastějších příčin přijetí pacientů na anesteziologicko-resuscitační oddělení. Jde o život ohrožující stavy, které vyžadují specializovanou intenzivní péči. Pokud se setkáte s některými z těchto příznaků, nejlépe uděláte, pokud neprodleně zajistíte lékařské ošetření.