Hypertenze v těhotenství

Hypertenze v těhotenství

Hypertenze, neboli vysoký krevní tlak, je dnes považována za civilizační chorobu, kterou trpí 20% lidí po celém světě. Krevní tlak je tlak, kterým působí krev proudící v oběhovém systému na stěnu tepen. Bez krevního tlaku by krev nemohla cirkulovat systémem cév. Normální hladina krevního tlaku by se měla pohybovat mezi 110/65 torr při dolní hranici a 140/90 torr při hranici horní. O hypertenzi mluvíme při naměřěných hodnotách přesahující horní hranici, tedy 140/90 torr a více. Hypertenze se může vyskytovat i v období těhotenství, nejčastěji v jeho druhé polovině. Zde je potřeba rozlišit, zda žena tímto trpěla již v období před těhotenstvím a nebo zda se jedná o stav vzniklý až v průběhu těhotenství. V každém případě je nezbytně nutné, aby žena navštívila svého lékaře a podrobila se vyšetřením.

Vznik hypertenze v těhotenství

Hypertenze v těhotenství se vyskytuje v jeho druhé polovině v rámci tzv. pozdních gestóz. Příčina vzniku hypertenze v těhotenství není stále přesně známa. Během těhotenství dochází k četným změnám v organismu ženy. Jedná se především o hormonální změny, změny imunitního systému, či změny ve fyzikálních vlastnostech krve a cév. Tyto změny se po porodu opět vracejí do původního stavu. Předpokládá se, že právě tyto změny mohou mít vliv na vznik hypertenze v těhotenství. Jisté je, že se jedná o kombinaci mnoha faktorů.

Hypertenze v těhotenství a patologické stavy

Hypertenze v těhotenství bývá součástí tzv. pozdních gestóz, tedy onemocnění, které postihuje ženy ve druhé polovině těhotenství. V rámci pozdních gestóz rolišujeme několik nemocí, u kterých je významným příznakem právě vysoký krevní tlak. Rozlišujeme preeklampsii, eklampsii, chronickou hypertenzi, superponovanou hypertenzi a HELLP syndrom.

Preeklampsie

Preeklampsie je stav charakterizovaný hypertenzí, přítomností bílkovin v moči a otoky. Nejčastěji se objevuje po 20. týdnu těhotenství, častěji u žen, které jsou těhotné poprvé. Příčina vzniku není známa, ale předpokládá se celá řada teorií. U žen trpících preeklampsií je pozorována porucha srážení krve a především stahy tepen v těle těhotné. Všechny tyto změny se propagují i na placentu a tedy i na plod. Těhotná musí být podrobena zvláštní péči, která spočívá v klidu na lůžku, podání kyslíku, aplikaci léků na snížení krevního tlaku a odstranění stahu tepen. Při počínajícím otoku mozku u těhotné se podává i antiedematózní léčba, tedy léky na snížení otoku.

Eklampsie

Eklampsie je stav, pro který je typická přítomnost svalových křečí těhotné ženy navazující na preeklampsii. Zpočátku se objevují silné bolesti hlavy, nauzea, zvracení a poruchy dýchání až zástava dechu. Později se přidávají i porucha vědomí v podobě kómatu. Tento stav vzniká v důsledku spazmu, tedy stahu, cév mozku a tím se sníží jeho zásobení kyslíkem. Zároveň dochází k otoku mozku a změnám v jeho struktuře. Pokud tento stav vznikne, bezodkladně se přistupuje k vybavení plodu císařským řezem.

Chronická hypertenze

Chronická hypertenze znamená zvýšení krevního tlaku již před 20.týdnem těhotenství. Svědčí to o přítomnosti hypertenzeu již před otěhotněním, což se dá potvrdít změnami na očním pozadí, srdci či ledvinách. Tento stav je nutné sledovat, jelikož může dojít k přechodu do preeklampsie.

Superponovaná hypertenze

Superponovaná hypertenze je stav, který navazuje na chronickou hypertenzi u těhotné. Dochází zde k rychlému zvýšení krevního tlaku, tvorbě otoků a přítomnosti bílkovin v moči. To ukazuje na poruchu ledvin. Jedná se o život ohrožující stav, který se může opakovat i v dalších těhotenství.

HELLP syndrom

HELLP syndrom představuje velice závažnou komplikaci těhotenství, která končí smrtí až ve 40% případů. Velice často postihuje ženy v konečné fázi těhotenství, nejčastěji kolem 37.týdne. Může se vyskytovat v návaznosti na preeklampsii, nebo jako samostatné onemocnění. U tohoto syndromu dochází k rozpadu červených krvinek, zvýšení jaterních enzymů a ke snížení hladiny krevních destiček. Příčina vzniku tohoto onemocnění není stále známa. Zpočátku se projevuje nevolností, zvracením, únavou, bolestí v oblasti žaludku a podžebří. Později se přidávají i krvácivé projevy, jako je přítomnost krve v moči či krvácení do trávicího ústrojí. Součástí nemoci jsou i příznaky jako vysoký krevní tlak, otoky a přítomnost bílkovin v moči. Při rozvinutí tohoto stavu je nutné okamžité vybavení plodu a rychlá léčba všech výše uvedených projevů.

 Komplikace hypertenze v těhotenství

Hypertenze v těhotenství je nebezpečný jak pro těhotnou, tak pro plod. Při zvýšeném krevním tlaku totiž nastávají poruchy přísunu kyslíku a živin do krve plodu a to může způsobit zpomalení jeho vývoje a růstu. Rovněž může dojít k tzv, abrupci placenty, což má za následek odumření plodu. Pro ženu je hypertenze v těhotenství rizikový z hlediska možného rozvoje cévní mozkové příhody, orgánového selhání a poruchy krevní srážlivosti.

 Diagnostika hypertenze v těhotenství

Diagnostika hypertenze v těhotenství spočívá v jeho měření při návštěvách lékaře. Toto je základní a nezbytnou součástí každé návštěvy gynekologa. Stanovení diagnózy napovídají i příslušné klinické projevy. Rovněž je nezbytné provést laboratorní vyšetření se zaměřením na krevní srážlivost, počty krvinek a biochemický rozbor jaterních enzymů. K laboratnornímu vyšetření se zasílá i vzorek moče.

Léčba hypertenze v těhotenství

Hypertenzi v těhotenství je nezbytné léčit z důvodu možného vzniku komplikací, které mohou těhotnou ohrožovat na životě. Tím je samozřejmě ohrožen i samotný plod. Léčba hypertenze u těhotných žen může být nefarmakologická, či farmakologická.

• Nefarmakologická léčba hypertenze v těhotenství by měla být zvažována u těhotných žen s tlakem 140/90 torr až 150/100 torr. Nefarmakologická léčba je možná v závislosti na hodnotách krevního tlaku, stáří gravidity a přítomnosti rizikových faktorů jak pro matku, tak pro plod. Tento typ léčby spočívá v klidu na lůžku a neustálém sledování. Doporučují se malé dávky vápníku.
• Farmakologická léčba hypertenze v těhotenství spočívá v podávání léků ze skupiny antihypertenziv, které snižují krevní tlak. Těmi jsou například diuretika, které snižují krevní tlak zvýšeným vylučováním vody. Rovněž se podávají blokátory kalciových kanálů, které se také podílejí na snížení krevního tlaku, avšak jiným mechanismem.