Hypovolemický šok

Hypovolemický šok

Oběhový systém je v podstatě rozvodná síť – „potrubí", ve kterém cirkuluje čerpadlem poháněná tekutina. Čerpadlem je v našem těle srdce, potrubím jsou cévy a tekutina uvnitř potrubí je krev. Pro dobrou funkci oběhového systému je potřeba, aby všechny jeho části fungovaly správně. Pokud je jakákoliv část tohoto systému výrazněji poškozena, dochází k tzv. cirkulačnímu šoku. Dochází při něm k poruše cirkulace krve v cévách. Hypovolemický šok je jednou z variant cirkulačního šoku. Je způsoben poklesem objemu obíhající tekutiny a má 4 základní příčiny: akutní krvácení, rozsáhlé popáleniny, syndrom děravých kapilár a dehydratace organismu. Normální objem krve v cévách je asi 4,5 litru. O tom, jak bude tělo reagovat na ztrátu cirkulujícího objemu, rozhoduje to, jak velká ztráta je. Ztráty do 10% objemu jsou tolerovány bez změn krevního tlaku. Ztráty 20% až 30% se projevují zejména významným poklesem krevního tlaku. Mohou vést ke vzniku hypovolemického šoku. Ten může vzniknout náhle i postupně. Pokud už k němu ale dojde, dál se rozvíjí v rámci hodin v po sobě následujících stadiích: kompenzované-> dekompenzované-> nezvratné, které je smrtelné.

Hypovolemický šok – kompenzace organismu

V kompenzovaném stadiu šoku se naše tělo snaží (a daří se mu to) udržet prokrvené životně důležité orgány (srdce, plíce, mozek). Organismus na to má speciální mechanismus. Zvýší srdeční tepovou frekvenci, čímž zrychlí oběh zbylé tekutiny, a zmenší velikost našeho cévního řečiště. To je možné díky schopnosti cév se stáhnout. Zmenší tak svůj vnitřní průměr a sníží, nebo úplně zabrání průtoku krve v momentálně nepotřebných orgánech. Tím se relativně zvětší objem cirkulující tekutiny v zachovalé části oběhu. V některých orgánech (ledviny) tedy dojde k razantnímu snížení prokrvení, a tím k jejich poškození. Takový mechanismus obrany ale není účinný, pokud i nadále dochází ke ztrátám obíhající tekutiny, nebo pokud není chybějící objem doplněn. Zde pak přechází šok do dekompenzovaného stádia. Tělo se i nadále snaží udržet dostatečný cirkulující objem. Poškození hůře prokrvených orgánů je už ale tak velké, že začínají být poškozeny i jejich cévy. Díky tomu se roztahují a klesá krevní tlak (velikost řečiště se zvětšuje). V okamžiku, kdy už selhávají veškeré pokusy (včetně léčebných) udržet prokrvení životně důležitých orgánů, šok přechází do poslední, nezvratné, fáze. Po ní následuje smrt kvůli oběhovému selhání.

Hypovolemický šok a jeho projevy

Základním příznakem hypovolemického šoku je pokles krevního tlaku. Pokud je pokles nízký, projevuje se jen únavou, ospalostí a točením hlavy. To je nebezpečné při rychlém vstávání. Postiženému se zatočí hlava a může upadnout a zranit se. Při větších ztrátách objemu dochází k výraznému poklesu tlaku, zvýšení tepové frekvence (bušení srdce), snížení produkce moči, okrajové části těla jsou chladné a objevují se poruchy vědomí. Léčba probíhá infuzním podáváním tekutin nebo krve. Z léků se podávají látky podporující srdeční činnost.

Hypovolemický šok a jeho vznik

Hypovolemický šok hrozí zejména při výrazných ztrátách krve – proto je nutné při úrazech provázených krvácením toto krvácení co nejdříve zastavit. Tepenné krvácení je velmi intenzivní, krev vystřikuje, je zpěněná a světlá. Stavíme ho přiložením škrtidla nad ránou. Jako škrtidlo bychom měli použít něco širšího, ne příliš pružného a stahovat oblast, dokud se krvácení nezastaví. Krvácení na krku NIKDY nestavíme zaškrcováním, ale na ránu přitiskneme prsty nebo dlaň! Žilní krvácení stavíme přiložením tlakového obvazu na ránu. Vždy vyhledáme lékařskou pomoc, nebo ji přivoláme (RZP – tel: 155).