Kýla

Kýla

Kýla, odborně hernie, je označení pro vytlačení některého z břišních orgánů či jeho části z místa, kde se nachází, na jiné místo v břišní dutině nebo i mimo tuto dutinu. Kýly postihují jedince jakéhokoliv věku avšak muže několikrát častěji než ženy. Břišní dutina je obalena svaly, které ji chrání a udržují její tvar. Jsou však místa, kde je tato dutina přirozeně či získaně oslabena. Proto se kýla nachází obvykle v typických lokalizacích. Při námaze, při dlouhodobém přetěžování může dojít k průniku části orgánu skrz toto oslabení. V břišní stěně se nachází také prohlubně a záhyby závěsného aparátu střeva, jakými jsou vazivové tkáně, která poutá střevo ke stěně břišní, ve kterých se kýla může také vytvořit.

Vznik a projevy kýly

Vnitřní stěnu břišní dutiny vystýlá vazivová blána, tzv. pobřišnice. Kýla vzniká vychlípením této blány, která obsahuje nejčastěji část některého z břišních orgánů. Dochází k tomu v místech, kde je břišní stěna oslabena. Kýla se projeví jako bulka vyčnívající nad povrch břicha, kterou lze nahmatat. Pacient má pocit tahu, někdy bývá i bolestivá a zpravidla ji lze na počátku zatlačit zpět do břišní dutiny. Později její zatlačení zpět nebývá možné.

Typy kýly 

Kýla je onemocnění poměrně časté, u kterého existuje několik různých typů.  V každé kýle můžeme rozlišit 3 části, a to kýlní branku, čili místo, kterým daný obsah dutiny břišní proniká. Druhou částí je kýlní vak, který je tvořen obalem daného břišního orgánu. U typických zevních kýl to je kůže a podkožní vazivo, svalovina a nástěnná pobřišnice. Třetí částí je kýlní obsah. Zde popisujeme, co se v kýle nachází, tedy který orgán, či která jeho část. Kýly můžeme dělit z několika hledisek. Základem je rozlišovat kýlu vnitřní a zevní.

• Vnitřní kýly jsou takové, u kterých se část břišních orgánů dostává do záhybu v břišní dutině. Tyto záhyby jsou buď přirozené, tedy v závěsném aparátu střeva, nebo jsou vytvořené vazivovými srůsty po operacích či prodělaných infekcích v břišní dutině.

• Zevní kýly jsou takové, které vznikají průnikem skrz oslabené místo v dutině břišní, mezi svaly a opouštějí břišní dutinu.

Dále může kýla být vrozená, nebo získaná.

• Vrozená kýla je taková, která vzniká ještě před narozením a můžeme ji diagnostikovat již těsně po porodu. Nejčastěji postihuje nedonošené děti.

• Získaná kýla postihuje již starší jedince a bývá důsledkem oslabené břišní stěny a větší námahy břišních svalů Proto se jí také někdy říká ponámahová kýla. Existují přirozeně oslabená místa břišní stěny daná anatomickou strukturou, ale i získaná oslabená místa. K tomu dochází jednak s věkem,ale vznikají i po úrazech nebo po operacích.

Podle lokalizace můžeme zevní kýly dělit na několik typů:

• Tříselná kýla vzniká v tříselném kanálu, kudy u žen vede děložní vaz a u mužů chámovod s příslušnými cévami a nervy. Je nejčastějším typem kýly a až 85 % všech pacientů tvoří mužská populace. Vzniká v důsledku rozšíření tříselného kanálu, kudy se z břišní dutiny může vychlípnout břišní orgán, nejčastěji klička tenkého střeva. Pak můžeme v této oblasti nahmatat bulku, která může, ale nemusí být bolestivá. Někdy může vychlípený orgán sestoupit u mužů až do šourku a u žen do velkých stydkých pysků.

• Pupeční kýla postihuje převážně novorozence, jelikož oblast pupku, kudy procházel pupečník, je dalším přirozeně oslabeným místem břišní stěny. Projevy v této lokalizaci jsou stejné jako u předchozího typu.

• Stehenní kýla vzniká pod tříselným vazem, kudy prostupují cévy a nervy zásobující dolní končetiny. Jde opět o přirozeně oslabené místo břišní stěny. Tvoří 10 % všech kýl.

• Kýla v jizvě vzniká po operačních zákrocích v dutině břišní. Jizva je vazivová tkáň, která není elastická a může zde dojít k rozestoupení a vychlípení orgánu či tukové tkáně.

 Diagnostika kýly

Diagnostika kýly není nikterak náročná. Základní metodou je prohlídka a manuální vyšetření lékařem, včetně pokusu o zatlačení kýly zpět do břišní dutiny. Kýlu můžeme ozřejmit sonografií břicha. jde o nebolestivé vyšetření, při kterém se využívá schopnosti ultrazvuku odrážet se od jednotlivých struktur různou měrou a tím vytvářet obraz. 

Léčba kýly 

Léčba kýly může být konzervativní nebo operativní.

Konzervativní léčba

Konzervativní léčba znamená, že léčíme pacienta bez chirurgického zákroku. V případě kýly spočívá konzervativní léčba v zatlačení na kýlu a snahu o její návrat zpět do břišní dutiny. Doporučuje se také nosit tzv. kýlní pásy. Taková léčba ovšem nikdy nevyřeší příčinu problémů, a proto se tento typ léčby již téměř nevyužívá. 

Chirurgická léčba

Jediným způsobem léčby kýly jako takové je chirurgický zákrok. Chirurg v tomto případě prověří, zdali je kýlní vak nepoškozený a poté je vrácen zpět na své místo.Často se využívá možnosti zesílení oslabeného místa břišní stěny pomocí speciální síťky, která zabrání  opětovnému vzniku kýly. V případě, že je kýlní vak poškozen, je nutné jeho poškozenou část ihned odstranit. Po chirurgickém zákroku musí pacient dodržovat jistá opatření, aby nedošlo k recidivě, tedy k návratu nemoci, která byla vyléčena. Takovými opatřeními jsou vyvarování se zvedání těžkých břemen, tlak rukama na oblast operační rány při kýchání, kašlání či tlačení na stolici.

Rizikové faktory a komplikace kýly

Rizikovými faktory pro vznik získaných kýl jsou jizvy po operacích. Dále je to dlouhodobé přetěžování břišní stěny především zvedáním příliš těžkých břemen. Kýla se může objevit i v těhotenství, kdy se vlivem rostoucího plodu v břišní dutině zvyšuje tlak. Stejně tak působí obezita. Důsledek kýly nemusí být závažný, může však dojít i k vážným komplikacím, jako je  uskřinutí kýly. Tato část je pak nedostatečně zásobena krví a tkáň odumírá. K odumírání tkání dochází velice rychle a pacientovi hrozí zánět pobřišnice, tzv. peritonitida, dále sepse, čili systémová zánětlivá reakce projevující se zrychlenou srdeční i dechovou frekvencí, nízkým tlakem, horečkami a změnami v krevním obraze. Jde o velice vážný stav, který může končit i smrtí.

Prevence kýly

Prevence kýly jako taková neexistuje. Doporučuje se však nezvedat těžká břemena, hlídat si optimální tělesnou hmotnost a posilovat břišní svaly. Udává se, že již 10 kg nadváhy významně zvyšuje riziko vzniku kýly. Stejně tak se zvyšuje riziko vzniku kýly při náhlém úbytku hmotnosti. Je to dáno ztrátou důležitých látek při hubnutí, především bílkovin. Takto dochází k oslabení svalů, které jsou příčinou vzniku kýly.