Dehydratace je nedostatek tekutin v těle. Ohrožuje především děti a staré lidi.
Nádory periferních nervů
Nádory periferních nervů nejsou příliš časté. Jediným nádorem periferní nervové soustavy je neurinom. Neurinom je nádorové onemocnění obalu nervového vlákna. Nádory mohou vycházet z dědičného onemocnění zvané neurofibromatóza nebo mohou mít nedědičný základ. Nejčastější bývá neurinom statoakustického nervu, který se projevuje především ztrátou rovnováhy a sluchu.Tento neurinom má však velkou úspěšnost léčby, úmrtnost je statisticky velmi malá.
Nádory periferních nervů
Nádory periferních nervů jsou takové, které vycházejí z obalů nervového vlákna. Nejsou příliš časté a setkáváme se prakticky s jediným nádorem periferního nervu, neurinomem. Nazývá se také Schwannom a postihuje statoakustický nerv. Jedná se o nezhoubný nádor, který vychází ze Schwannových buněk, které tvoří obal periferního nervu. Jde o nádor vyskytující se v dospělosti, nejčastěji mezi 30. a 50. rokem života. Nádory periferních nervů mohou vycházet i z neurofibromatózy typu 2 a mluvíme pak o neurofibromu.
Periferní nervy
Nervy jsou naprosto nezbytnými pro přenos informací v našem těle. Některé nervy jsou určeny k tomu, aby snímaly všechny vjemy z povrchu našeho těla i z vnitřních orgánů a posílaly je do mozku, kde jsou zpracovány. Některé nervy mají za úkol přenášet pokyny z mozku do svalů a žláz, které jsou zodpovědné za veškerou naši aktivitu. Tento dokonale propracovaný systém nám umožňuje cítit teplo, bolest, chlad, vnímat věci bezpečné i nebezpečné, líbivé i ohrožující, slyšet zvuky, či vnímat svou polohu a okamžitě na ně pomocí svalů reagovat například útěkem, přiblížením, nebo vyrovnáním rovnováhy. Aby tento přenos informace byl co nejrychlejší, jsou nervová vlákna od okolí izolována vrstvou buněk, které se jmenují Schwannovy buňky. Nervová soustava je, stejně jako ostatní orgány, ohrožena různými onemocněními, které nám tento systém narušují, a tím nám mohou velmi nemile znepříjemnit život. Nejobávanější nemocí je samozřejmě nádor.
Nádor
Nádor představuje patologický shluk buněk, které se chovají odlišně od ostatních zdravých buněk. Nádor vzniká na základě hromadění mutací, tedy změn v genetickém materiálu buňky. Důsledkem je nekontrolovatelné množení a růst buněk nezávisle na hostitelském organismu. Tyto nádorové buňky potlačují okolní zdravé buňky a to se projeví změněnou funkcí. Nádory mohou být nezhoubné, nebo zhoubné. Nezhoubné, tedy benigní, nádory rostou pomalu, nedestruují okolní tkáně a nezakládají tzv. metastázy, tedy vzdálená druhotná nádorová ložiska. Mohou však škodit tím, že utlačují tkáně ve svém okolí. Zhoubné, maligní, nádory rostou rychle, infiltrují okolní tkáně, které se tím ničí a zakládají metastázy.
Typy a projevy nádorů periferních nervů
Nádory periferních nervů nejsou příliš časté. Setkáváme se s nádorem vycházejícím z obalu periferního nervu, tzv. Schwannomem, neboli neurinomem. Možný je výskyt i dalšího velice podobného nádoru, jehož podkladěm je jiné onemocnění, ato neurofibromatóza II.typu.
Neurofibromatóza II.typu
Nádory mohou vycházet z dědičného onemocnění zvané neurofibromatóza, nebo se objevovat bez vlivu dědičnosti. Neurofibromatóza je onemocnění, při kterém jsou patologicky pomnoženy podpůrné buňky nervového systému. Toto onemocnění je předzvěstí mnoha dalších druhů nádorů. U neurofibromatózy se na různých částech těla objevují malé řetízkovité nádorky, které se ve velkém množství vyskytují na koncích nervů a jsou nezhoubné.
Neurinom statoakustického nervu
Statoakustický nerv se také nazývá 8. hlavový nerv a přenáší hlavně sluchové vjemy a informace o rovnováze těla. Neurinom akustického nervu je dobře ohraničený nádor, který roste velmi pomalu. Vyskytuje se v lebeční dutině mezi 30. a 50. rokem života.
Příznaky neurinomu statoakustického nervu se odvíjí od toho, do jaké míry nádor utlačuje samotný nerv. Mírnými příznaky jsou nejistota při chůzi, naklánění se k jedné straně, objevují se poruchy rovnováhy, závratě, nebo nevolnosti. Na pacientovi lze sledovat mimovolní pohyby očí, zejména při pohledu do strany, tzv. nystagmus. Objevuje se šumění a pískání v uších, neboli tinnitus. Později se dostavují poruchy sluchu, nedoslýchavost, pacient neslyší tiché zvuky a není schopen rozeznat a pojmenovat zvuky hlasité. Pokud nádor doroste do větší velikosti, přichází vážnější příznaky. Svým růstem začíná překážet ostatním strukturám v dutině lebky, což vede ke zvýšení nitrolebního tlaku. Tento stav se projevuje poruchami vědomí, zvracením a bolestmi hlavy. Neurinom může utlačovat ostatní hlavové nervy a proto se může vyskytnout i ztráta chuti, poruchy mimického svalstva a snížení citlivosti v oblasti obličeje.
Diagnostika nádorů periferních nervů
Diagnostika nádorů periferních nervů vyplývá z klinických projevů, kde u neurinomu akustiku je stěžejním příznakem tinnitus,porucha sluchu a závratě. Ze zobrazovacích metod je vhodné provést nukleární magnetickou rezonanci, která nám dá informace o velikosti a lokalizaci nádoru. V případě neurofibromatózy II.typu jsou mnohočetné nádory viditelné na kůži.
Léčba nádorů periferních nervů
Léčba nádorů periferních nervů závisí od stádia nádoru a jejich velikosti. Malé nádory jsou obvykle dlouhodobě sledovány. Pokud nádor rychle roste, přistupuje se obvykle k chirurgickému zákroku, jehož cílem je odstranit celý nádor. Přístupových cest je celá řada a mají své výhody i nevýhody. Některé přístupové cesty vedou k porušení sluchového nervu a proto se tato cesta volí u pacientů, u kterých dominoval příznak ztráty sluchu. Pokud je neurinom příliš velký, indikuje se pacient k radiochirurgickému výkonu pomocí tzv. Leksellova Gama nože. Jedná se o stereotaktickou neurochirurgickou operaci, při které je pomocí záření ničena nádorová tkáň. Při tomto výkonu je menší riziko poškození okolních zdravých struktur.