Nemoci hypothalamu

Nemoci hypothalamu

Hypothalamus je součástí mezimozku a škála jeho účinků je velice pestrá. Nejen, že spolu s hypofýzou, neboli podvěskem mozkovým, kontroluje správný chod celé soustavy žláz s vnitřní sekrecí, ale mezi jeho další funkce patří například i dohled nad příjmem potravy a tekutin, dále ovlivňuje tělesnou teplotu, tep, krevní tlak, je součástí okruhu podílejícího se na kontrole emocí atd. Při nemocích hypothalamu pak dochází k odchylkám v produkci hormonů, což má za následky změny v cílových orgánech.

Hormony hypothalamu

V nemocech hypothalamu hrají významnou roli hormony. Hormony vytvářené hypothalamem se rozdělují na liberiny a statiny. Tyto chemičtí poslové působí na příslušných místech v hypofýze a ovlivňují tak vylučování jejích hormonů, které pak mají účinek na další orgány těla. Mezi liberiny, jejichž úlohou je zvyšovat hladinu hypofyzárních hormonů, patří thyreoliberin (přes hormon hypofýzy působí na štítnou žlázu), kortikoliberin (přes hypofýzu dále na nadledviny), gonadoliberin (cílem jsou pohlavní orgány) a somatoliberin (zvyšuje sekreci růstového hormonu). Statiny mají opačný účinek. Hypothalamus tvoří ještě vasopresin (ADH, působící v ledvinách zadržování vody) a oxytocin (který je důležitý pro ženy při porodu a kojení).

Příčiny nemocí hypothalamu

Veškeré nemoci hypothalamu tedy souvisí s narušením některé z jeho funkcí, nejčastěji právě tvorby a vylučování hormonů, což má za následek změnu fungování cílových orgánů a tkání. V případě hormonální poruchy se typicky rozlišuje hypofunkce (snížené množství tohoto hormonu) a hyperfunkce (zvýšené). Mezi nejčastější příčiny nemocí hypothalamu patří nádory (jak přímo v něm, tak i v jeho okolí), záněty (např. mozkových blan), úrazy, cévní mozkové příhody atd. I v případech, kdy některý z těchto procesů probíhá v hypothalamu, nemusí být ovlivněna žádná z jeho úloh, ale může docházet k utlačování okolních mozkových struktur a poruše jejich funkcí.

Hyperfunkční syndrom

Nádorem bývá poměrně často způsobené např. onemocnění dětského věku zvané pubertas praecox (předčasná puberta), které v nemocích hypothalamu řadíme mezi hyperfunkční syndromy. Pro tuto nemoc je charakteristické objevení druhotných pohlavních znaků před 8. rokem života u děvčat a před 9. rokem u chlapců. Za tuto nemoc hypothalamu může zvýšené uvolňování gonadoliberinů. Pro správnou léčbu je potřeba odlišit tuto centrální formu předčasné puberty od formy periferní, kdy dochází ke zvýšené tvorbě pohlavních hormonů přímo v pohlavních orgánech.

Hypofunkční syndrom

Mezi hypofunkční syndromy řadíme tzv. diabetes insipidus (česky úplavice močová, nebo žíznivka). K jeho vzniku dochází v situaci, kdy je částečný či úplný nedostatek antidiuretického hormonu (neboli vasopresinu), což vede ke snížení zpětného vstřebávání vody v ledvinných tubulech. Jedinec s touto nemocí hypothalamu může za den vymočit i 20 – 30 l (normální množství moči je asi 1,5 litru za den). Zvýšená je následně také žízeň, avšak k dostatečnému doplňování tekutin je obvykle nutná hospitalizace. Při léčbě této hypofunkční nemoci hypothalamu je vasopresin těla nahrazován uměle vyrobeným hormonem – desmopressinem.

Léčba nemocí hypothalamu

Stanovení diagnózy nemoci hypothalamu se opírá o jednotlivé příznaky, je však nutné provést i krevní testy zaměřené především na hladiny jednotlivých hormonů. Ze zobrazovacích metod je nejvíce využíváno CT mozku a magnetická rezonance. V případě nutnosti vyloučení původu potíží mimo hypothalamus je potřeba vyšetřit i všechny cílové orgány. Ideální je odstranit vyvolávající příčinu potíží, např. u nádorů obvykle chirurgickým zákrokem. Ve většině případů je nezbytné i užívání léčiv, jak už bylo uvedeno u diabetu insipidu. Obecně lze říci, že endokrinologické nemoci hypothalamu (týkající se tvorby hormonů) se léčí poměrně dobře, větší problém nastává u nemocí postihující některé z dalších funkcí tohoto orgánu.