Nemoci hypofýzy

Nemoci hypofýzy

Hypofýza, neboli podvěsek mozkový, je řídícím orgánem celého endokrinního systému. Do něho patří všechny orgány s vnitřním sekrecí, jako je např. štítná žláza, nadledviny, část slinivky břišní a další. Úloha tohoto systému spočívá především ve vytváření hormonů, což jsou chemické látky sloužící k předávání informací. K cílovým tkáním se dostávají pomocí krevního oběhu. Hypofýza je rozdělena na dvě části. Přední, adenohypofýzu a na část zadní, neurohypofýzu. V obou těchto částech, lalocích, může dojít k poruše a tedy nemoci hypofýzy.

Přední a zadní lalok hypofýzy

Nemoci hypofýzy postihují jak přední, tak i zadní lalok hypofýzy. V předním laloku, adenohypofýze, se vytváří více hormonů. Většinou jsou to takové, které ovlivňují tvorbu chemických poslů v ostatních endokrinních žlázách. Patří k nim tyreotropin (ovlivňující funkci štítné žlázy), adrenokortikotropin (ovlivňující nadledviny), gonadotropiny (s účinkem na pohlavní orgány), prolaktin (důležitý při kojení) a růstový hormon. Neurohypofýza funguje pouze jako skladiště hormonů z hypothalamu, a to oxytocinu (který je nezbytný při porodu a kojení) a vasopresinu neboli antidiuretického hormonu (ten ovlivňuje zpětné vychytávání vody z moči v ledvinách).

Příčiny nemocí hypofýzy

Nemoci hypofýzy se však nemusí projevovat žádnými zřetelnými příznaky. V případě projevení příznaků jde pak o tyto syndromy – hypopituitarismus, což je stav charakterizovaný nedostatečnou tvorbou a vylučováním jednoho či více hormonů hypofýzy. Dále pak zvýšená hladina těchto hormonů či např. u nádorů také tlak na okolní struktury související s porušením jejich činnosti. Nejčastější příčinou nemocí hypofýzy jsou nezhoubné nádory (adenomy). Ty mohou být buďto zdrojem zvýšené produkce hormonů (nádory aktivní), nebo jsou endokrinně neaktivní, případně svým růstem utlačují okolní tkáň a zamezují tak vzniku dostatečného množství hormonů. Aktivní nádory jsou typicky tvořeny z jednoho druhu buněk, proto pak přednostně vylučují jednu látku. Poměrně běžně se vyskytuje nádor zvaný prolaktinom, který má za následek tvorbu mléka mimo těhotenství, případně neplodnost. Adenom vyrůstající z buněk produkujících růstový hormon má za následek gigantismus či akromegalii. Gigantismus se vyskytuje u dětí, kdy ještě není dokončen růst kostí, naopak akromegalie u dospělých, kdy kosti již nemohou růst do délky, dochází k jejich ztlušťování. Tyto nemoci hypofýzy postihují i mnohé vnitřní orgány a narušují správný chod jejich funkcí, čímž se řadí mezi onemocnění velmi vážná. Pokud je ve zvýšeném množství tvořen hormon adrenokortikotropní, rozvíjí se Cushingova nemoc. Její příznaky jsou velmi rozličné, mezi ty hlavní patří např. zvýšení hladiny krevního cukru, snížení obranyschopnosti organismu, zvýšení krevního tlaku a obecně zhoršená schopnost těla snášet stres. Kromě nádorů mohou být příčinou nemocí hypofýzy i úrazy, cévní mozkové příhody, ozáření, zánětlivé procesy apod. Vrozené nemoci hypofýzy se nevyskytují příliš často, v takových případech však může i část tkáně tohoto orgánu chybět.

Léčba nemocí hypofýzy

K určení diagnózy nemoci hypofýzy se používají především zobrazovací metody – CT mozku či magnetická rezonance. V případě nádoru je však možné definitivně rozhodnout, o jaký typ se jedná, až po chirurgickém zákroku, kdy je odeslán vzorek na mikroskopické vyšetření. Jednoznačnou pomocí před samotnou operací nemoci hypofýzy je tedy i laboratorní vyšetření, které pomůže odhalit zvýšení či snížení hladin hypofyzárních hormonů v krvi. V některých případech může po odstranění nádoru dojít k přehoupnutí situace do druhého extrému, tedy nedostatku hormonů hypofýzy – hypopituitarismu. U některých adenomů je proto bezpečnější volbou ozáření, čímž dojde k zástavě dalšího růstu nádoru. Vždy je však třeba brát ohledy na velmi těsné sousedství očních nervů, aby při léčbě nedošlo k jejich poškození.