Opar

Opar

Opar, odborně herpes je infekční onemocnění kůže a sliznic, které patří k celosvětově nejrozšířenějším infekcím, postihujícím lidi všech věkových kategorií, bez rozdílu pohlaví nebo rasy. Opary jsou způsobeny herpetickými viry, které při aktivaci vytváří na kůži nevzhledné, puchýřnaté onemocnění, jenž bývá provázeno silnou bolestivostí. Ačkoliv je skupina herpetických virů početná, obsahuje osm virů způsobujících mnohdy zcela rozlišná onemocnění, blíže si popíšeme jen některé z nich. Původcem, toho veřejnosti dobře známého oparu je virus herpes simplex, který se vyskytuje ve dvou variantách HSV I a HSV II. HSV I neboli herpes simplex virus 1. typu je zodpovědný převážně za vznik oparu na rtu. Druhý typ viru způsobuje infekce v oblasti genitálu a konečníku, které označujeme jako genitální opar. Do skupiny lidských herpetických virů patří také Varicella zoster virus způsobující pásový opar.

Herpetické (oparové) viry

• Herpes simplex virus 1. typu (HSV I) je původcem oparu rtu ale může být nalezen i v jiných lokalizacích. 
• Herpes simplex virus 2. typu (HSV II) je původcem genitálního oparu a stejně jako HSV I se může vyskytovat i na jiných částech těla. Virus způsobující opar rtu je s původcem oparu genitálu velmi podobný. 
• Varicella zoster virus (VZV) je charakteristický průběhem první a druhé nákazy. Pokud se nakazíte poprvé, budete mít plané neštovice, při dalším setkání s ním dostanete pásový opar. 
• Epstein – Barrové virus (EBV) je všudypřítomný a velká část infekcí probíhá v dětství bez příznaků. K onemocněním spojeným s EBV patří zejména infekční mononukleóza a nádorová onemocnění, jako je Burkittův lymfom, nasofaryengeální karcinom (zvláštní nádor nosohltanu), nebo Hodgkinův lymfom, nádorové onemocnění lymfatického systému. Infekce postihuje častěji osoby se sníženou odolností a chronickou únavou podle některých teorií EBV způsobuje či spíše doprovází tzv. syndrom chronické únavy. 
• Cytomegalovirus (CMV) způsobuje mononukleózu. Závažné jsou infekce imunosuprimovaných pacientů (stav snížené imunity odolnosti v důsledku léčby imunosupresivy) včetně nemocných s AIDS a osob po transplantaci. Může dojít k retinitidě, kolitidě, encefalitidě, pneumonii, ezofagitidě nebo cholecystitidě. 
• Roseolovirus je původcem Šesté nemoci, která postihuje kojence a batolata. Projevuje se charakteristickou vyrážkou a horečkou. 
• KSH virus typicky postihuje pacienty s výrazně oslabenou imunitou (AIDS). Způsobuje nádor kůže nazývaný Kaposiho sarkom. 

Přenos oparu

Virus oparu proniká do lidského organismu porušenou kůží či sliznicí. Pro samotný přenos je důležitý přímý kontakt s infekčním ložiskem nebo přenos skrze infikované tělesné tekutiny jako slinami, vaginálním sekretem, ejakulátem, slzami nebo infikovanými předměty. Například u infekční mononukleózy, nazývané také nemocí z líbání nedochází k přímému kontaktu s virem oparu, ten je přenesen právě slinami. Nebezpečnou situací je stav, kdy je virus přenesen tzv. transplacentárně neboli z matky na plod. U dětí mohou mít oparové infekce velmi vážné komplikace. Virus oparu je v lidské populaci velmi rozšířený a dle odhadů je nakaženo až 90 % lidí. Z tohoto důvodu dochází k infekci HSV I, viru způsobujícího opar rtu, nejčastěji v prvních letech života od rodičů či příbuzných. Genitální opar, je vázán na sexuální život a proto k přenosu dochází v období puberty.

Průběh oparových infekcí

Vznik oparu či jiných onemocnění závisí na aktuálním stavu pacienta, především na jeho imunitě, hladině stresu či právě probíhajících nemocích. První kontakt s virem probíhá většinou nepozorovaně, často bez vzniku chorobných příznaků. Po kontaktu s virem a to i v případě, kdy nedošlo k projevu nemoci se začnou tvořit v organismu protilátky. Hlavním úkolem protilátek je identifikovat a zneškodnit cizí objekty (bakterie a viry) v těle. Bohužel, však nedokážou z infikovaného organismu virus zcela odstranit. Proto osoba již jednou virem oparu nakažena se stává po celou dobu života nosičem infekce. Z místa primární infekce se virus dostává nervovými vlákny do nervových uzlíků podél míchy nebo v mozku, kde virus přežívá po celý život. Nastanou-li příhodné podmínky jako oslabení organismu (např. stresem, poraněním, po působení slunce, při chřipce nebo jiném zánětu v organismu) vycestuje podél nervu do příslušné části kůže nebo sliznice. Zde poté způsobí bolestivé puchýřnaté onemocnění.

Příznaky oparu

Běžný opar rtu či genitálu je puchýřnaté onemocnění, které se objevuje na kůži či sliznici. Má podobu drobných vřídků naplněných tekutinou, které praskají a zasychají ve stroupky. Po inkubační době (2-6 dní) a po působení zmíněných provokačních faktorů vzniká v postiženém místě pocit napětí, svědění nebo pálení, někdy i bolest. Následně vznikne zarudnutí s otokem. Na takto změněné kůži nebo sliznici se vytvoří drobné napnuté puchýřky velikosti špendlíkové hlavičky. Po jejich prasknutí vznikají drobné eroze nebo zaschnou v strup, který po několika dnech odpadne. Onemocnění častokrát po 10-14 dnech ustoupí. Oparové infekce však mohou probíhat i dramaticky, obzvláště u první infekce mohou být příznaky masivnější a rozsáhlejší. Ložisko může postihovat i celý ret nebo dutinu ústní a to masivnějším otokem a výsevem puchýřků se současným zduřením lymfatických uzlin, někdy i celkovou alterací organismu.