Pásový opar - herpes zoster

Pásový opar - herpes zoster

Pásový opar neboli herpes zoster je infekční onemocnění, jehož původcem je virus varicella zoster ze skupiny herpetických virů. Podobně jako u ostatních zástupců této skupiny, probíhá i zde infekce ve dvou fázích, přičemž první z nich je typická pro dětský věk a je známá pod názvem plané neštovice. Toto onemocnění se během života vyskytuje pouze jednou, na rozdíl od pásového oparu, který představuje druhou fázi infekce a může se ojediněle opakovat.

Výskyt pásového oparu

Pásový opar se může vyskytnout v každém věku, nejčastěji však u starších lidí, u nichž je navíc průběh a bolestivost mnohem závažnější. Protože existuje účinná léčba, je v zájmu pacienta, aby při podezření na pásový opar urychleně navštívil praktického lékaře a neoddaloval zahájení léčebného režimu.

Příznaky pásového oparu

Příznaky pásového oparu jsou bolestivé, drobné puchýřky, které se objevují zpravidla na kůži. Ty se objeví pouze v případě, že jedinec v dětství prodělal plané neštovice. Po vyhojení kožních projevů planých neštovic se Varicella zoster virus přesouvá do nervových uzlíků buď podél páteřní míchy, nebo v oblasti hlavy, kde dlouhodobě přežívá. Když nastanou příznivé podmínky, například při snížené obranyschopnosti organismu, vycestuje virus podél nervových vláken a dochází k výsevu drobných puchýřků v oblastech, kudy nerv pod kůží prochází. Tento výsev je obvykle spojen se silnou bolestí, která může přetrvávat až do vymizení kožních příznaků. Typickou lokalizací pásového oparu jsou místa průběhu mezižeberních nervů na hrudníku a dále některé části obličeje kolem první větve trojklaného nervu, tedy v oblasti oka. Protože puchýřky vznikají postupně, můžeme je na malém úseku kůže nalézt v různých stádiích vývoje. Infekce pásovým oparem trvá 2 až 4 týdny, poté puchýřky zasychají a na jejich povrchu se vytvářejí strupy, které po sobě často zanechávají drobné jizvy. Vzniku typických kožních příznaků pásového oparu mohou předcházet různé doprovodné příznaky, podle kterých někdy lékaři usuzují spíše na akutní zánět slepého střeva nebo na žlučníkovou koliku. Typická je neurčitá silná bolest na postižené straně těla, někdy doprovázená horečkou a bolestmi hlavy.

Přenos pásového oparu

Varicella zoster virus patří mezi nejčastější lidské nákazy. V poslední době má dokonce stoupající trend a předpokládá se, že je infikováno již více jak 90 % populace bez rozdílu věku či pohlaví. K přenosu infekce dochází přímým kontaktem s infikovaným ložiskem nebo tělními tekutinami, jako jsou sliny, ejakulát či pohlavní sekret. Větší riziko nákazy virem je od pacientů s planými neštovicemi. Riziko přenosu infekce od pacienta s pásovým oparem je mnohem nižší. Přenos již rozvinutého pásového oparu není možný, proto není potřeba omezovat kontakt s nemocným s pásovým oparem. Na pozoru by se však měli mít jedinci, kteří doposud neprodělali plané neštovice a mohou tak být poprvé infikováni varicella zoster virem. Stejně tak je kladena větší pozornost péči o těhotné ženy, které mohou kontaktem s nemocným ohrozit plod. Virus může být přenesen tzv. transplacentární cestou z matky na plod. Nebezpečnější je však onemocnění matky.

Komplikace pásového oparu

Pásový opar, jako většina jiných onemocnění, může mít řadu komplikací. Nejčastěji dochází k tzv. bakteriální superinfekci, tedy druhotném nasednutí bakterií na puchýřky. To se objevuje spíše u starších lidí či pacientů s poruchou imunitního systému. Další komplikací jsou trvalé neuralgie, tedy silná bolest pálivého či bodavého charakteru, která přetrvává i po vyléčení pásového oparu. Rovněž může dojít k postižení oka ve smyslu zánětu rohovky, či proděravění rohovky. Obávanými komplikacemi je i meningitida, encefalitida či paréza lícního nervu.

Diagnostika pásového oparu

Diagnostika pásového oparu nebývá obtížná, jelikož vyplývá z klinického obrazu. Základem je tedy fyzikální vyšetření. V rámci anamnézy je třeba se zaměřit na prodělané dětské nemoci a charakter obtíží předcházející výsevu puchýřků. V případě nejasností je možné odebrat krev k sérologickému vyšetření a průkazu přítomnosti viru.

Léčba pásového oparu

Léčba pásového oparu spočívá v podávání celkových protivirových přípravků, tzv. antivirotik. Tato léčba umožňuje podstatně zkrátit proces hojení pásového oparu a také výrazně zmírnit bolesti a další nepříjemné komplikace. Hlavním předpokladem účinnosti léčby pásového oparu je však její včasné zahájení a přesné dodržování všech léčebných opatření. To je nesmírně důležité, především pokud jsou projevy onemocnění obzvlášť závažné, pacientův zdravotní stav je komplikován jinou nebezpečnou nemocí nebo má pacient omezenou reaktivitu imunitního systému. Kromě antivirotik se pacientům podávají také protizánětlivé masti a léky proti bolesti, které pomáhají zlepšit jeho zdravotní stav a podporují také jeho psychiku. Nezbytnou součástí léčebného režimu pásového oparu je také celkový tělesný klid, vyvarování se stresovým situacím a výraznější fyzické aktivitě.

Prevence pásového oparu

Účinná prevence proti pásovému oparu neexistuje. Na trhu je několik očkovacích vakcín, které mají poměrně vysokou úspěšnost, především proti těžkým průběhům onemocnění. Jejich hlavním cílem je minimalizovat možné následky choroby. Jako účinnou prevenci pásového oparu můžeme označit posilování imunity, které spočívá v omezování stresu, únavy, v pobytu na čerstvém vzduchu a ve zdravé stravě.