Dehydratace je nedostatek tekutin v těle. Ohrožuje především děti a staré lidi.

Porfyrie tvoří skupinu vrozených onemocnění, pro které je typické neschopnost tvorby hemoglobinu červenými krvinkami. Při porfyrii tak dochází k hromadění látek, ze kterých by za normálních okolností vznikl hemoglobin, a to v tak vysokých koncentracích, že poškozují různé orgány. Mezi projevy porfyrií patří přecitlivělost na sluneční svit, chudokrevnost a další.
Porfyrie je vzácné metabolické onemocnění, u kterého dochází k poruše enzymů vedoucích k tvorbě hemoglobinu. Jedná se o vrozené onemocnění, ale není vyloučen ani pozdější vznik onemocnění. Jedná se o onemocnění, které je velmi těžké diagnostikovat jelikož se vyskytuje v různých formách.
Hemoglobin je červené krevní barvivo, které koluje v krvi navázané na červené krvinky. Jeho úlohou je roznášet kyslík tkáním a odnášet do plic oxid uhličitý. Skládá se ze čtyř podjednotek. Každá z nich je tvořená bílkovinnou částí, tzv. globin, a nebílkovinnou částí, hem, obsahující železo. Obě tyto složky krevního barviva vyrábí červená krvinka. Pokud je problém v tvorbě hemové složky, označujeme onemocnění jako porfyrie.
Pod pojmem porfyrie rozumíme širokou skupinu vrozených i získaných poruch, u kterých dochází ke špatné tvorbě hemové složky krevního barviva. K tvorbě hemové složky je zapotřebí řady enzymů, jejichž porucha vede k tomu, že se určitá látka nemůže dále přeměňovat na jinou a začne se hromadit v těle. Tento defekt enzymů bývá vrozený. Získaná forma porfyrie bývá u otrav olovem.
Projevy porfyrie se objevují na různých částech těla. V důsledku skladování porfyrinových látek v těle a jejich vylučování močí se tato projeví červeným zbarvením. Dále pacienti s porfyrií trpí bolestmi břicha a průjmy. Jelikož je nezpracované látky veliké množství, začne se ukládat na různá místa, která tím poškozuje. Jako nejčastější skladiště slouží červené krvinky, kůže a játra. Podle toho, ve kterém z těchto míst se látka ukládá, rozdělujeme porfyrie na několik typů.
Diagnostika porfyrie nebývá snadná jelikož se jedná o vzácné onemocnění. Její stanovení na základě klinických projevů není možná, jelikož se některé příznaky mohou projevovat i u dalších chorobných stavů. Diagnostika porfyrie je založena na stanovení porfyrinů v tělesných tekutinách, moči a stolici. V krevním obraze rovněž nacházíme anémii, tedy sníženou hladinu hemoglobinu a snížený počet červených krvinek.
Léčba porfyrie není nikterak snadná vzhledem k různému rozsahu postižení. V zásadě je léčba porfyrie konzervativní a farmakologická. Obě formy léčby by se měly doplňovat. U kožních forem se doporučuje vyhýbat se slunečnímu záření a provádí se opakované odebírání krve s cílem snížit množství nahromaděné látky v těle. U erytropoetické porfyrie je základem léčby podávání beta-karotenu, který ulevuje od kožních obtíží a cholestyraminu, který uvolňuje nahromaděné látky z těla. Při jaterním postižení se podávají léky a vitamin E. Někdy je však nutné přistoupit i k transplantaci jater. Pacienti s porfyrií by měli dodržovat správnou životosprávu,která spočívá především v abstinenci alkoholu, dostatečném příjmu vitamínů a vyvarování se některých potravin, jako je česnek.