Krev

Krev

Krev je životodárná tekutina červené barvy, která je pumpována do těla srdcem. Proudí ve složitém systému cév a plní řadu nezbytných funkcí. Objem krve je u dospělého člověka průměrně 3,6 l u žen a 4,5 l u mužů. Krev je nezbytnou součástí lidského těla, která má řadu nezaměnitelných funkcí.

 Funkce krve

Krev je neprůhledná, vazká kapalina, která plní několik životně důležitých funkcí. Těmi jsou především:

• přenos dýchacích plynů – kyslíku O₂ z plic k buňkám a oxidu uhličitého CO₂, který je odpadním produktem, do plic, kterými je vydýchán
• přenos živin, tedy cukrů, tuků, bílkovin, vitamínů a solí pro všechny buňky těla
• odplavuje odpadní produkty metabolismu, které odnáší do plic, jater a ledvin a ty je odstraní z těla močí, žlučí a vydechováním vzduchu
• hraje důležitou roli v řízení tělesné teploty
• přenáší signální molekuly mezi buňkami
• udržuje stálé vnitřní prostředí
• podílí se na obranně těla před cizorodými a škodlivými látkami

Složení krve

Krev je tvořena dvěma základními složkami, tekutou krevní plazmou a pevnou složkou, krevními buňkami. V krevní plazmě jsou rozpuštěny živiny, odpadní produkty, vitamíny, dýchací plyny, soli, bílkoviny a spousta signálních látek, jako jsou hormony. Bílkoviny krevní plazmy hrají důležitou roli v udržování tzv. onkotického tlaku, především albumin. Tento tlak udržuje vodu v cévách a brání jejímu úniku. Při poklesu krevní bílkoviny se objevují otoky, typicky kolem kotníků. Může však dojít k závažnějším komplikacím, jako je otok plic nebo jiných orgánů. Jiné bílkoviny se ve spolupráci s destičkami podílejí na srážení krve a zástavě krvácení. Další slouží jako přenašeči řady důležitých látek, tedy hormonů, vitamínů, léčiv nebo látek toxických. Jiné bílkoviny ničí bakterie, viry, houby a parazity. Jedná se o protilátky, tzv. imunoglobuliny, produkované aktivovanými B lymfocyty.

Krevní buňky

Krevní buňky představují červené, bílé krvinky a krevní destičky. Ty jsou rozprostřeny v krevní plazmě a zastávají řadu různých funkcí.

Červené krvinky

Mezi buňkami dominují červené krvinky, tedy erytrocyty. Jejich počet se pohybuje mezi 4,2 až 5,9 miliony v jednom mikrolitru krve. Délka života červené krvinky se pohybuje kolem 120 dnů. Červené krvinky odpovídají za červenou barvu krve. Ta je dána obsahem krevního barviva hemoglobinu, které váže v plicích kyslík a předává jej buňkám celého těla. Krev bohatá na kyslík, která proudí ze srdce do těla, je sytě červená. Naopak krev vracející se zpět do pravých oddílů srdce a odtud do plic, je zbarvena tmavě červeně.

Bílé krvinky

Dalšími buňkami krve jsou bílé krvinky, leukocyty. Tyto buňky jsou nezbytné v boji proti infekcím, rakovinným buňkám a uplatňují se také u alergií. Celkový počet bílých krvinek ve zdravém těle se pohybuje mezi 4 až 9 tisíci na mikrolitr krve. Některé z nich, B-lymfocyty, produkují protilátky, tedy imunoglobuliny. Jiné zabíjejí buňky přímo, tzv. T lymfocyty. Makrofágy a granulocyty pohlcují veškeré cizorodé částice, které ihned rovněž destruují. Počet bílých krvinek kolísá v průběhu života. Vyšší je v dětství a v dospělosti naopak klesá. Počet nefunkčních bílých krvinek se mnohonásobně zvyšuje nebo naopak klesá při onemocněních kostní dřeně, tzv. leukémiích.

Krevní destičky

Krevní destičky, neboli trombocyty jsou nezbytnou součástí krve, jejichž úkolem je zástava krvácení po poranění cévy. Počet krevních destiček se pohybuje mezi 180 až 400 tisíci v jednom mikrolitru krve. Vyšší počet destiček s sebou nese riziko srážení destiček v krevním oběhu. Vznikají tzv. tromby, které mohou ucpávat životně důležité cévy. Krev takto ucpanou trubicí neproteče. Tam, kde se krev nedostane, buňky umírají. Příkladem může být cévní mozková příhoda nebo infarkt myokardu.

Tvorba krve

Červené, bílé krvinky a destičky jsou tvořeny v kostní dřeni. Červené krvinky jsou uvolňovány do krve rovnou a jejich úkolem je po následující 3 až 4 měsíce roznášet po těle kyslík. Hormon, který ovlivňuje tvorbu červených krvinek se nazývá erytropoetin. Je tvořen v ledvinách jako odpověď na nedostatek kyslíku v ledvinných buňkách. Bílé krvinky před tím, než jsou uvolněny do boje, musí projít výchovou a výcvikem, aby napadaly jen to, co do těla nepatří a ne buňky vlastního těla. T lymfocyty jsou vychovávány v brzlíku. B lymfocyty jsou školeny přímo v kostní dřeni. Krevní destičky jsou uvolňovány přímo do krve a zajišťují srážení krve.

Krevní skupiny

Krevní skupiny jsou dědičné. Na povrchu červených krvinek jsou přítomny tzv. antigeny, tedy bílkoviny, které jsou schopny reagovat na přítomnost protilátky. Při této reakci dochází ke shluku červených krvinek, k jejich rozpadu a uvolnění hemoglobinu, tedy červeného krevního barviva, do krevní plazmy. Podle typu antigenů rozlišujeme krevní skupinu A, B, AB a 0.

Onemocnění krve

Krev, tak jako i jiné orgány těla, mohou podléhat různým onemocněním. Ta postihují především krevní buňky, vznikají ale i v důsledku nedostatku některých složek krevní plazmy.

Nejčastějším onemocněním červených krvinek je anémie, tedy chudokrevnost. Anémie vzniká v důsledku sníženého množství hemoglobinu, a tedy i červených krvinek. K tomu dochází při jejich nedostatečné tvorbě v kostní dřeni, k čemuž dochází při nedostatku železa, vitamínu B6, B12 v krvi. Anémie však může vznikat i v důsledku zvýšeného odbourávání červených krvinek a mluvíme pak o hemolytické anémii. Toto onemocnění se projevuje bledostí, únavou, sníženou výkonností, závratěmi, poruchami soustředění, úbytkem na váze, či dušností. Léčba anémie se zaměřuje především na příčinu onemocnění.

S bílými krvinkami je úzce svázáno několik onemocnění, která se mohou projevit změnou jejich počtu. Mluvíme pak o leukocytopenii, kdy je jejich počet snížen, což může být dáno působením některých léků, či ozařováním. V takovém případě jsou nemocní mnohem náchylnější k infekčním onemocněním, která u nich probíhají velice bouřlivě. Naopak leukocytóza znamená zvýšený počet bílých krvinek a objevuje se při některých infekcích, nádorech, zánětech, či nádorových onemocněních.

Častým onemocněním krevních destiček je trombocytopenie, tedy jejich snížené množství. To vzniká při nedostatečné tvorbě v kostní dřeni, například při aplastické anémii, či při jejich zvýšené destrukci. Rovněž je tento stav způsoben virových onemocněním, nádorem, metabolickou poruchou, či přítomností protilátek proti destičkám. To se projeví přítomností drobných kožních petéchií i větších modřin, krvácením z dásní, nosu, či ústní dutiny. Při těžších stavech vzniká krvácení v trávicích a močových cestách. 

Hemofilie je dědičné onemocnění, které vzniká v důsledku nedostatku srážlivého faktoru v krvi. Důsledkem je nedostatečné srážení krve, což se navenek projeví chorobnou krvácivostí, ve smyslu krevních výronů do svalů, či kloubů a omezenou schopností stavět krvácení.

Závěrem...

Krev je nezaměnitelnou součástí lidského života, jelikož zabezpečuje funkce, které žádná jiná tkáň, ani orgán, není schopna zajistit. Krev je schopna nám rovněž dát spoustu informací o funkcích veškerých orgánů a upozornit nás tak na případné probíhající onemocnění.