Prevence dekubitů

Prevence dekubitů

Dekubity, neboli proleženiny, jsou rány vzniklé v důsledku působení tlaku na tkáň proti tvrdému materiálu, nejčastěji kosti. Dekubity vznikají nejčastěji v místech, kde je malé množství tukové i svalové tkáně, tedy v křížové oblasti, na patách, na zadní části hlavy, v oblasti kyčelních kloubů, boční strany kolen, kotníky a další. Postihují nejčastějí starší, podvyživené a imobilní pacienty. Dekubity se tvoří velice rychle, řádově během několika desítek minut i hodin, nebo i po delší době. Léčba dekubitů je velice zdlouhavá a náročná a proto je vhodné jim předcházet.

Vznik dekubitů

 Jak již bylo uvedeno výše, dekubity vznikají především v důsledku působení tlaku na tkáň. Jedná se tedy o mechanické vlivy, především tření a střižné síly, které působí nejvíce v polosedě, kdy se pacient vlivem hmotnosti sesouvá po podložce směrem dolů. Dochází tak ke tření kůže o podložku a zhoršení cévního zásobení v dané oblasti. Tkáň není prokrvená, není dostatečně zásobena kyslíkem a postupně odumírá. Vzhledem k tomu, že nejméně odolné proti tlaku je tuková a svalová tkáň, dekubit vzniká vždy v hloubce a postupuje navenek. Proto je velice obtížné dekubit včas odhalit.

Rizikové faktory dekubitů

Existuje řada rizikových faktorů, které vedou ke vzniku dekubitů. Dominantní rizikový faktor je tlak. Důležitá je intenzita tlaku a doba jeho působení. Dekubit vzniká nejčastěji mezi 1-6 hodinami trvale působícího tlaku. Je zřejmé, že čím větší je hmotnost těla a čím horší je původní stav tkání, tím kratší doba působení tlaku je potřeba ke vzniku dekubitu. Důležitým rizikovým faktorem je imobilita, podvýživa a špatné stravovací návyky, vyšší věk, jiná probíhající onemocnění, těžké deprese, stavy sníženého vědomí a také nedostatečná ošetřovatelská péče. Vznik dekubitů podporuje i inkontinence moči a stolice, které působí změkčení povrchové vrstvy kůže a ta je méně odolná vůči tlaku.

 Dělení a klinické projevy dekubitů

Dekubity jsou rány vznikající v důsledku působení tlaku. Kůže je nejvíce odolná vůči tlaku, zatímco tuková a svalová tkáň uložená v hloubce je odolná nejméně. Proto nekróza vzniká nejdříve v těchto oblastech a postupuje směrem k povrchu. Podle rozsahu zasažené tkáně rozlišujeme 4 stupně dekubitů. Pro všechny stupně platí, že je rána velice bolestivá.

1.stupeň představuje dekubity bez poškození kůže, tudíž jsou koškozeny pouze podkožní tkáně. Projevuje se mírným otokem a zčervenáním kůže, která při zmáčknutí nezbělá. Jedná se o reverzibilní, tedy vratné, stádium a proto pokud odstraníme působení tlaku, je možné dalšímu rozvoji dekubitu zabránit.

U dekubitů 2.stupně je již částečně porušena kůže, oblast je zarudlá, tvrdá a může být i namodralé zbarvení kůže. Pro tento stupeň je typické, že při stlačení kůže zbělá a v důsledku neobnovení krevního průtoku bílá zůstává. Rána připomíná odřeninu, oděrku, puchýř či mělký kráter a hrozí riziko infekce.

Dekubity 3.stupně mají již zničeny všechny vrstvy tkání mezi kostí a podložkou, to znamená, že je narušena integrita kůže, poškozena svalová i tuková tkáň a rovněž hrozí vysoké riziko nasednutí infekce.

Dekubity 4.stupně představují komplikované záněty kostí a sousedních kloubů. Klinické projevy jsou stejné jako u předchozího stádia, avšak zde dochází k osteomyelitidě, tedy zánětu kosti a k bolestivým zánětům sousedních kloubů.

Komplikace dekubitů

 Nejdůležitější a nejzávažnější komplikací dekubitů je infekce a dochází k tomu při porušení kožního krytu, tedy u dekubitů 2.,3. a 4.stupně. Kůže sama o sobě je fyziologicky osídlena bakteriemi, které však při průniku do tkání mohou vyvolat infekci. Dekubit je navíc vhodnou půdou pro vznik infekce díky poruše prokrvení. Kromě zarudnutí a výrazné bolestivosti se infekce projeví i bělavým,modrozeleným, či hnědavým sekretem na povrchu rány, který v některých případech výrazně zapáchá. Pacient je ohrožen rovněž sepsí, kdy se bakterie dostávají do krve a zhoršuje celkový stav pacienta. U dekubitů 4.stupně se stav komplikuje i osteomyelitidou, tedy zánětem kostí. V neposlední řadě je třeba zmínit možnou ztrátu bílkovin, což vede k dalšímu zhoršení stavu výživy pacienta a zhoršení obranyschopnosti organismu.

Léčba dekubitů

Léčba dekubitů je velice svízelná, zdlouhavá a ne vždy je možné dosáhnout úplného vyléčení. V případě rozsáhlejších dekubitů je nutné chirurgické odstranění odumřelé tkáně až na zdravou prokrvenou spodinu. Významnou součástí léčby dekubitů jsou krycí prostředky, jejíchž základním požadavkem je zajištění vlhkého prostředí rány a tím snížení rizika vzniku infekce. V dnešní době existuje celá škála kracích materiálů, které mají různé výhody.

Hydrokoloidní krytí jsou vhodné pro středně až silně sekretující rány a při kontaktu s ránou vytvářejí gelovou vrstvu. Ta zabezpečuje vlhké prostředí v ráně.

Hydrogelová krytí jsou vhodná pro rány se středně silnou sekrecí, kterou jsou schopny absorbovat a dokáží změkčit a odloučit udumřelou tkáň.

Alginátová krytí mají značnou sací schopnost, kdy odstraňuje z rány odumřelou tkáň, bakterie i hnis.

Prostředky s aktivním uhlím se užívají u silně sekretorických ran a mají antibakteriální účinek.

Prevence dekubitů

 Vzhledem k tomu, že se dekubity objevují nejčastěji u starších imobilních pacientů, nejdůležitější složkou prevence dekubitů je řádná ošetřovatelská péče. Její nezastupitelnou složkou v rámci prevence dekubitů je polohování pacienta, čímž se zkracuje doba působení tlaku na tkáň. Dále je nezbytné používání antidekubitálních pomůcek, hygiena, rehabilitace a normalizace celkového stavu.

Polohování

Polohování představuje pravidelnou změnu polohy pacienta na lůžku, v křesle, či na vozíku, čímž se zkracuje doba působení tlaku na tkáň. Tím zajistíme proudění krve a okysličování podkožní tkáně. Nejčastěji se využívají polohy na zádech a na bocích, vzácně na břicho. Časové intervaly mezi jednotlivými změnami poloh závisí na celkovém stavu pacienta a obvykle se pohybují mezi 10minutami až 4 hodinami. Při změně polohy je vhodné tělo zkontrolovat, zda se neobjeví první známky dekubitu. V takovém případě zkrátíme intervaly a používáme některé pomůcky.

Antidekubitální pomůcky

 K uvolnění tlaku se užívají antidekubitální pomůcky. Jedná se o molitanové, či vzduchové podložky, matrace a polštáře. Užívají se molitanové podložky pod lýtka, na ochranu rukou a pat, molitanové klíny na udržení pacienta v dané poloze a řada dalších.  Při již vzniklých dekubitech se užívá antidekubitálních pomůcek k podkládání různých částí těla. V dnešní době máme k dispozici i antidekubitální postele, které jsou však velice nákladné a jsou k dispozici pouze v některých specializovaných pracovištích.

Hygiena

Hygiena je velice důležitým článkem prevence dekubitů, jelikož je u zdravé pokožky menší pravděpodobnost, že se poškodí. Prevence vzniku dekubitu spočívá v mytí pokožky vlažnou vodou bez použití mýdla, či tekutých mycích gelů. Ty užíváme pouze při znečištění kůže močí a stolicí. Po umytí pokožku lehce osušíme mírným tlakem, nikoliv však třením. Poté je vhodné ošetřit pokožku pomocí regeneračních krémů, olejů, nebo mastí. Vhodné jsou také jemné masáže. Ty však neprovádíme u již existujících dekubitů.

Rehabilitace

Rehabilitace je nedílnou součástí prevence dekubitů. Je třeba volit rehabilitaci individuálně na základě celkového stavu pacienta a zajistit, aby vysokou intenzitou cvičení nedošlo k poškození zdraví pacienta.

Normalizace celkového stavu

Přehled o celkovém stavu pacienta získáme z laboratorních krevních testů. Normalizace celkového stavu zahrnuje bohatou a vyváženou stravu, včetně tekutin, sledování hybnosti pacienta, účinku léků a procesu hojení ran. Je nutné kontrolovat kůži, podporovat udržení kontinence a zabránit tak podmínkám vedoucím k tvorbě dekubitů.