Rakovina jater

Rakovina jater

Rakovina jater patří mezi nádorová onemocnění a jsou charakterizována nekontrolovatelným růstem a množením buněk, které jsou oproti buňkám normálním nějakým způsobem pozměněny. Typická je především změna v genetickém kódu, tedy v rámci DNA. Rakovina je laické označení pro nádor, správně bychom ovšem měli tento název vyhradit pouze pro zhoubný nádor, tedy karcinom.

Játra

Játra patří mezi nejdůležitější orgány našeho těla, a proto je přítomnost rakoviny v jejich tkáni velice závažným problémem. Mají zcela nezastupitelné funkce jako zpracování živin a jejich skladování, tvorba bílkovin a dalších složek krve, podílejí se na trávení, odstraňují jedovaté látky a léčiva. Jsou ústřednou metabolických pochodů a největší žlázou organismu. Rakovina jater je závažnou chorobou, jejíž prognóza závisí na stádiu záchytu onemocnění a jejím rozsahu.

Typy a projevy rakoviny jater

Rakovina jater je onemocnění způsobené přítomností zhoubného novotvaru v tomto orgánu. Obecně se nádory dělí na nezhoubné (benigní) a zhoubné (maligní). Zhoubné nádory jsou takové, pro které je typický agresivní růst a zakládání vzdálených dceřiných ložisek, tzv. metastáz. Nezhoubné nádory rostou pomaleji, nezakládají metastázy, ale svoji velikostí mohou utlačovat okolní tkáně. Kromě nádorů primárních, které vznikly přímo v játrech, se poměrně často v tomto orgánu vyskytují i metastázy nádorů sídlících jinde v těle, které pak nazýváme nádory sekundární. K jejich usídlení v játrech dochází především z toho důvodu, že jimi protéká krev z celé trávicí soustavy, kterou se mohou nádorové buňky snadno šířit.

•  Nezhoubné nádory se v játrech objevují spíše výjimečně. Obvykle je jejich přítomnost bezpříznaková a bez většího klinického významu.
• Zhoubné nádory, tedy rakovina jater, se naneštěstí vyskytují mnohem častěji. Rakovina jater, odborně hepatocelulární karcinom, který je tvořen přímo z jaterních buněk, je dokonce pátým nejčastěji se vyskytujícím zhoubným nádorem na celém světě. Jeho přítomnost se však nemusí nějakou dobu vůbec projevit. Postupně se však objevují bolesti vpravo pod žeberním obloukem. Jsou způsobeny růstem nádoru a s ním spojeným utlačováním a poškozováním zdravého okolí. Nemocný si může stěžovat také na nechutenství, hubnutí, celkovou slabost, pocity plnosti, poruchy zažívání, zvětšování břicha a otoky dolních končetin. V pozdějším stádiu se často rozvíjí žloutenka.

Vznik rakoviny jater

Ke vzniku rakoviny jater dochází obvykle na podkladě cirhózy. Ta se u nás vyskytuje nejčastěji u jedinců dlouhodobě konzumujících nadměrné množství alkoholu nebo u osob s chronickou virovou hepatitidou B či C. Rakovina jater se vyskytuje častěji u mužů než u žen. V buňkách jaterní tkáně dochází ke změnám v genetické informaci, tedy v jejich DNA. Díky tomu je narušena regulace jejich růstu, množení a dalších funkcí. Tak dochází ke vzniku buněk rakovinných, které se množí, rostou a vyvíjejí se zcela nezávisle na svém hostiteli.

Diagnostika rakoviny jater 

Diagnostika rakoviny jater spočívá v pečlivé anamnéze, se zaměřením na osobní anamnézu, v samotném vyšetření lékařem a užití zobrazovacích metod. Ke stanovení diagnózy se využívá ultrazvukové vyšetření jater, CT či magnetická rezonance břicha. Dále můžeme provést jaterní biopsii. Jde o odebrání vzorku jaterní tkáně, která je podrobena histologickému rozboru. Dále se v rámci diagnostiky rakoviny jater užívá zobrazení jaterních cév pomocí ultrazvuku, k jejichž změnám při výskytu nádorového bujení typicky dochází. Důležité jsou i testy laboratorní, při nichž se v krvi stanovují nádorové markery, což jsou látky, jejichž hladina se při vzniku tumorů výrazně zvyšuje.

Léčba rakoviny jater

Volba vhodného způsobu léčby rakoviny jater závisí na stavu jaterních funkcí a na stádiu nádoru. Jedinou metodou, při níž je v současné době určitá šance na úplné vyléčení, je terapie chirurgická. Volí se buď odříznutí určité části orgánu, nebo se játra transplantují. Aby však mohli nemocní tyto zákroky podstoupit, musí mít dobře zachované jaterní funkce nebo celkové uspokojivý tělesný stav pro možnost transplantace. Jiné metody se doporučují u ostatních jedinců, u kterých již není možné onemocnění zcela vyléčit. Na rakovinné buňky se působí chladem, vysokou teplotou, laserem, ucpáním cév, které jim přivádějí potřebnou výživu a podobně. Radioterapie ani chemoterapie zatím obvykle nedosahují uspokojivých výsledků. Délka přežití pacienta s rakovinou jater závisí nejvíce na velikosti nádoru, přítomnosti rizikových faktorů, a především pak na včasně stanovené diagnóze.