Vejcovody

Vejcovody

Vejcovody patří společně s vaječníky a dělohou k vnitřním pohlavním orgánům ženy. Jde o párový orgán, který je umístěný po obou stranách dělohy v pánvi. Právě vejcovody zprostředkovávají propojení mezi vaječníky a dělohou a představují tak cestu, kudy putuje zralé vajíčko po ovulaci neboli vypuzení zralého vajíčka z vaječníku na konci ovulačního cyklu. Ve vejcovodech také dochází k oplodnění vajíčka spermií. Z tohoto vyplývá, že bez vejcovodů nelze normální cestou otěhotnět.

Anatomie vejcovodů

Vejcovody začínají v horní části dělohy v jejím tzv. rohu. Odtud se postupně nálevkovitě rozšiřují a jsou otevřené volně do břišní dutiny v blízkosti vaječníků. Délka vejcovodů se pohybuje mezi 10–15 cm, šířka je průměrně 0,5 cm, i když v rohu dělohy je šířka jen jeden milimetr. Na vejcovodu rozlišujeme tři části, nálevku, rozšířenou část a zúženou část. Nálevka je ta část, která se otevírá k vaječníku. Její kraj je opatřen třásněmi. V období ovulace se nálevka přikládá na povrch vaječníku právě v té oblasti, kde dojde k vypuzení vajíčka. Po uvolnění je tak vajíčko nálevkou zachyceno a prochází dále vejcovodem. V širší části vejcovodu, která se nazývá ampula, dochází k jeho oplodnění. Zúžená část prochází stěnou dělohy. Vlastní orgán je svalový. Svalovina je hladká, tedy vůlí neovlivnitelná. Vnitřní sliznice je složená v četné řasy a obsahuje dva základní typy buněk.

Řasinkové buňky

Každý typ těchto buněk má svoji určitou funkci. Jedním typem jsou buňky řasinkové. Název vyplývá z jemných řasinek, které mají buňky na svém povrchu. Řasinky neustále kmitají směrem k děloze a tam posouvají vajíčko. Tomuto posunu pomáhají navíc také pozvolné rytmické stahy svaloviny ve stěně vejcovodu.

Sekreční buňky

Druhým typem buněk jsou buňky sekreční. Tyto buňky vylučují látky, které jsou určené k výživě. Látky vyživují buď uvolněné vajíčko, ať již oplodněné nebo neoplodněné. Tyto látky navíc přispívají ke změně, která umožňuje, aby spermie byly schopné oplodnit vajíčko. Tento děj se nazývá kapacitace. Po této změně se spermie pohybují rychleji, jsou schopné aktivně vyhledávat vajíčko a navázat se na jeho povrch.

Nemoci vejcovodů

Vejcovody mohou být postiženy řadou onemocnění, jejichž neléčení vede ke vzniku srůstů, neprůchodnosti vejcovodů a následně k neplodnosti.

Neprůchodnost vejcovodů

Nejčastější a také nejzávažnější poruchou v oblasti vejcovodů je jejich částečná nebo úplná neprůchodnost. Neprůchodnost vzniká na podkladě srůstů, které jsou následkem pozdě nebo nedostatečně léčeného zánětu vejcovodů. Mohou tak být příčinou neplodnosti ženy, kdy vajíčko nemůže prostoupit dále do dělohy. Na vině může být i nedostatečná činnost řasinek řasinkových buněk, které vajíčko neposouvají směrem k děloze. Vajíčko se tak ve vejcovodu vstřebá, což žena může vnímat bolestivě.

Mimoděložní těhotenství

Další závažnou komplikací, která může nastat z důvodu neprůchodnosti vejcovodů či přítomnosti endometriózy je mimoděložní těhotenství. Při mimoděložním těhotenství se oplozené vajíčko vyvíjí nejčastěji právě v neprůchodném či jinak změněném vejcovodu. Pokud toto těhotenství pokračuje delší dobu a plod nabývá stále větší a větší velikosti, hrozí velké nebezpečí. Stěna vejcovodu nemusí vydržet tlak a může prasknout. Následuje silné krvácení do břišní dutiny, které může skončit i smrtí.

Endometrióza

Endometrióza je stav, kdy se děložní sliznice neboli endometrium nachází mimo dělohu, a to nejčastěji na vaječnících, vejcovodech a močovém měchýři. Tato sliznice stejně jako sliznice v děloze podléhá vlivu ženských pohlavních hormonů a mění se v období menstruace, kdy dochází v místě endometriózy k drobnému krvácení, což se u ženy projeví jako dlouhodobá bolest v podbřišku, která se zhoršuje při menstruaci. Kolem míst s děložní sliznicí postupně vznikají dutinky a jizvy a ty pak vedou ke vzniku srůstů, které v případě endometriózy způsobují až 50% neplodnost.

Zánět vejcovodů

Zánět vejcovodů vzniká v důsledku vaginální infekce, díky které se bakterie šíří na dělohu, vejcovody a vaječníky. Souhrnně se tak mluví o pánevní zánětlivé nemoci. Původcem této pánevní zánětlivé nemoci, tím i zánětu vejcovodů jsou nejčastěji bakterie přenášené pohlavním stykem. Zánět vejcovodů však může způsobit i infekce slepého či tlustého střeva. Příznaky zánětu vejcovodů se liší podle rozsahu onemocnění. Rozlišujeme akutní a chronický zánět. Akutní zánětlivá nemoc se projevuje náhle vzniklými bolestmi v podbřišku, horečkou, zvracením, nevolností, zácpou či naopak průjmem, bolestí při močení a krvácením mimo menstruaci. Může se objevit i hnisavý výtok z pochvy. Chronický zánět se projevuje bolestmi zad v oblasti beder a kříže, zácpou, nadýmáním, nepravidelnou menstruací a neplodností. Léčba zahrnuje především použití antibiotik. Pokud léčba není úspěšná, je nutné zánět řešit chirurgicky. Operací se z vejcovodů odstraní případný hnis a vzniklé srůsty. Pokud se zánět vejcovodů a obecně pánevní zánětlivá nemoc nedostatečně léčí či neléčí vůbec, zvyšuje se riziko trvalé neplodnosti. V důsledku srůstů může nastat již zmiňované mimoděložní těhotenství.

Rakovina vejcovodů

Rakovina vejcovodů je naštěstí vzácné onemocnění, jehož maximum výskytu se uvádí kolem 50. roku života ženy. Díky tomu, že se rakovina vyvíjí na orgánu uloženém ve volné dutině břišní, bývá dlouho bez příznaků. To bývá důvodem záchytů rakoviny vejcovodů až v pokročilých stádiích. Pokročilá rakovina vejcovodů má tendenci postihovat i okolní orgány či se šířit do vzdálenejších míst v těle. Příznaky, jak už bylo řečeno, se objevují až v případech, kdy nádor svou velikostí či postižením dalších orgánů způsobuje obtíže jako např. poruchu trávení, nadýmání, zvětšování objemu břicha, pocity tlaku a tíhy v břiše či někdy se může ohlásit náhle vzniklou silnou bolestí nebo nevolností. Léčba se provádí především chirurgickým odstraněním nádoru a chemoterapií neboli agresivními protinádorovými léky.

Podvázání vejcovodů

Jednou z možných antikoncepčních metod je podvázání vejcovodů. Jde o mechanické přerušení vejcovodů, které se provádí v průběhu drobné operace. Podvázání vejcovodů je vysoce spolehlivou a definitivní metodou. Pokud by žena chtěla poté otěhotnět, je to možné. Musí se však její oplozené vajíčko umístit přímo do dělohy za pomoci lékaře.