Autonomní nervový systém

Autonomní nervový systém

Naši životní existenci udržuje množství dějů probíhajících v našem těle zcela bez našeho vědomí, jako je dýchání nebo trávení. Protože si je neuvědomujeme, pokládáme je za samozřejmé. Přesto všechno přece jen potřebují, ostatně jako kterýkoliv jiný děj, nějaké řídící a kontrolní mechanismy. V lidském těle je řídí dva různé systémy.

Automatické řízení

První z nich, endokrinní systém ovlivňuje většinu chemických dějů prostřednictvím vylučování hormonů. Ty mimo jiné regulují růst a reprodukci. Obecně však platí, že orgány řízené hormony nemohou pracovat tak rychle a tak samovolně jako ty, které řídí druhý systém - soustava autonomního (vegetativního) nervstva.
Tento systém je součástí nervového systému jako takového. Jeho úlohou je především bez přispění myšlenkového nebo jiného úsilí udržovat automatické funkce takových orgánů, jako je srdce, plíce, žaludek, střevo, močový měchýř, pohlavní orgány nebo krevní cévy.

Jak autonomní nervový systém funguje

Pochopení principů činnosti autonomního nervového systému má pro medicínu zásadní význam, protože jeho projevy, chemické a elektrické, lze ovlivnit nebo blokovat podáním určitých léků. A to samozřejmě znamená, Že můžeme touto cestou získat kontrolu nad orgány, které řídí.
Představme si nervovou soustavu jako řídící systém celého těla. Myšlení a další vědomé nebo úmyslné aktivity se odehrávají v nejvyšší částí systému, mozkových hemisférách. Odtud odcházejí povely do nižších částí mozku a do míchy. Práce nervového systému je ve skutečnosti velmi složitá, ve zkratce si ji lze představit jako elektrické signály probíhající nervovými vlákny, která vycházejí z nervových buněk.
Nervové buňky mají schopnost přijímat a vysílat podněty a impulsy. Nervová vlákna, odborně nazývaná axony, si můžeme představit jako „dráty", kterými tyto elektrické vzruchy putují do řídících center v mozku a míše a naopak od nich směrem k periferii.
Nervová vlákna se na nervové buňky nepřipojují přímo. Mezi zakončením axonu a buňkou samotnou je mezera nazývaná synapse, přes kterou se podněty přenášejí chemickou cestou. A právě synapse se svým chemickým mostem umožňuje lékařům zasahovat do funkce celého systému. Účinky chemických přenašečů signálů lze totiž napodobit nebo blokovat pomocí uměle vyrobených látek.

Dva druhy řízení

Autonomní nervový systém rozdělujeme na dvě části - sympatickou a parasympatickou. Každá z nich používá v cílových orgánech jiné chemické přenašeče a každá z nich má také jinou stavbu a jiné účinky na orgány, které obsluhuje.

Například parasympatické nervy vedoucí do plicních průdušek způsobují stažení průduškových svalů a tedy zúžení. Sympatické nervy, které vedou do stejné oblasti, naopak průdušky rozšiřují.
Chemický přenašeč v parasympatiku se nazývá acetylcholin, v sympatiku noradrenalin. Noradrenalin je blízký příbuzný adrenalinu, hlavního hormonu vyplavovaného ve stresové situaci, který připravuje organismus na „boj nebo útěk".

Zásahy do autonomního nervového systému

• Vyzbrojeni těmito znalostmi se lékaři například naučili úspěšně léčit astma. Při něm nastává dramatické zúžení průdušek vyvolané v první řadě alergickými reakcemi na látky, jako je prach apod. Pokud pacient vdechne lék podobný noradrenalinu, podpoří se sympatický nervový systém, dýchací cesty se rozšíří a záchvat odezní.
• U nachlazených osob se občas tvoří v dýchacích cestách velké množství hlenu. Pacientovi může pomoci užití léků blokujících parasympatický systém, což omezí činnost hlenových žlázek.

• K blokádě parasympatického nervstva se často užívá lék zvaný atropin, známý též jako belladonna podle krásných italských dam (bella - krásná, donna - dáma, paní), které si jej ve formě kapek kapaly do očí, aby se jim rozšířily zornice. Doufaly, že tak zvýší svou přitažlivost. Název belladonna se u nás prakticky nepoužívá. Přípravek je znám jako Atropin®. Je pravda, že atropin je hlavním toxinem rulíku zlomocného (Atropa
belladonna) a z této rostliny se také dříve připravoval. Sušený rulík je také dosud součástí někte
rých léků připravovaných v lékárnách. A konečně, analoga atropinu dosud kapou do očí svých 
pacientů oční lékaři, nikoliv však proto, aby je učinili svůdnějšími, ale proto, aby rozšířenými zor
nicemi lépe prohlédli oční pozadí.
• Pokud však pacient trpí angínou pectoris (zhoršené zásobení srdce kyslíkem), je vhodné použít léky blokující sympatickou složku autonomního nervového systému a aktivitu noradrenalinu. Nepřekvapí nás, že tento druh léků, který souhrnně nazýváme betablokátory, někdy vyvolá astma ve stejné chvíli, kdy zmírní angínu pectoris.
• Do autonomního nervového systému lze zasáhnout rovněž chirurgickou cestou. Nejčastěji prováděnou operací je vagotomie - přetnutí bloudivého nervu (svazku parasympatických nervových vláken). Omezí se tak produkce kyselé žaludeční šťávy, což vede k úlevě při žaludečních a dvanáctníkových vředech. Tyto výkony se v současné době provádějí již jen minimálně. Nahradily je účinnější léky, kte
ré omezí tvorbu žaludeční kyseliny i bez operace.

Onemocnění autonomního nervového systému

Autonomní nervy samotné se stávají příčinou vážnějších potíží jen vzácně, avšak o jednom menším problému se zmíníme, neboť je velmi častý. Jedná se o mdlobu. Záchvaty mdloby se označují také jako vazovagální synkopy. K pochopení jejích mechanismu je vodítkem jíž samotný název. Slovo vasa znamená krevní cévu a vagus je hlavní nerv parasympatického nervového systému. Relativní zvýšení aktivity parasympatiku vede k dilataci neboli rozšíření cévního řečiště, a to zejména malých tepének (arteriol). Výsledkem je pokles krevního tlaku a průtoku krve mozkem, což vede ke ztrátě vědomí.

Někdy může vegetativní nervová soustava svou činnost přerušit buď úplně celá, nebo pouze některá její část. Může to být v důsledku onemocnění samotných vegetativních nervů. Léčba takového onemocnění pak nebývá snadná.

Bušení srdce (palpitace, nepravidelná srdeční činnost) vzniká z mnoha příčin, avšak často za ním stojí abnormální impulsy z vegetativního nervstva. Správná léčba pomáhá tuto poruchu úspěšně zvládnout.