Zánět hltanu

Zánět hltanu

Hltan představuje místo prvního styku organismu s okolím, a proto zde probíhá řada zánětů. Záněty hltanu probíhají většinou současně jak v oblasti krčních mandlí, tak v oblasti sliznice hltanu (tonzilofaryngitida), nebo se mohou projevovat převážně na krčních mandlích (tonzilitida) nebo jenom na sliznici hltanu (faryngitida). Nejčastěji jsou virového původu, z bakteriálních původců jsou záněty způsobeny hlavně streptokokem skupiny A. Nemoc se přenáší zejména vzdušní cestou. Zánět hltanu postihuje všechny věkové skupiny, u dětí se ale vyskytuje častěji. Dělí se na akutní a chronický, přičemž chronický se vyskytuje zejména u dospělých.

Hltan

Hltan je společný oddíl trávicí a dýchací soustavy. Hltan je umístěn v zadní části hrdla. Je to trubice nálevkovitého tvaru. Dělí se na tři části. První je nosohltan, který navazuje na dutinu nosní. Druhá, střední část sousedí s dutinou ústní, patří k ní i měkké patro, kořeň jazyka a krční mandle. Třetí část plynule přechází do jícnu. V její přední stěně je vstup do hrtanu. Hlavní jeho funkce spočívá v polykání, proto při jeho postižení zánětem, jsou potíže při polykání tak výrazné.

Akutní zánět hltanu

Mezi příznaky akutního zánětu hltanu patří bolesti v krku a při polykání, zduření krčních uzlin, celková malátnost, bolesti svalů a kloubů, zvýšená teplota nebo horečka. Diagnostika onemocnění je založena na klinickém vyšetření u praktického lékaře, dle potřeby se mohou použít i další vyšetřovací metody. Například se může stanovit z krve hodnota C-reaktivního proteinu (CRP), která pokud je nízká svědčí spíš pro virový zánět. Mikrobiologické vyšetření se provádí z výtěru z hrdla.

Léčba akutního zánětu hltanu

Nezávažné formy zánětů jsou léčeny pouze podpůrně. To znamená klid na lůžku, léky tlumící bolest a horečku, velké množství tekutin a vitaminu C. Největší potíže působí zejména bolest v krku a obtížné polykání. Tyto příznaky lze zmírnit kloktadly a v ústech rozpustnými tabletami, které jsou volně prodejné v lékárnách. Antibiotika se nasazují v případě, kdy je jako původce prokázán streptokok nebo jiná bakterie. Jelikož se onemocnění přenáší vzduchem, je vhodné, aby nemocný po dobu nemoci zůstal doma, jednak se rychleji uzdraví a jednak nenakazí další osoby v školském nebo pracovním kolektivu.

Herpangína jako zánět hltanu

I když akutní zánět hltanu způsobuje pestrá paleta mikrobů, onemocnění se obvykle projevuje více méně stejně. Existují však i původci, kteří se vyznačují trošku odlišným obrazem a průběhem nemoci. Jedná se zejména o Coxackie viry, které způsobují takzvanou herpangínu. Tato nemoc se typicky vyskytuje v letních měsících a postihuje převážně starší děti a dospívající. Cesta přenosu je fekálně-orální (nemytýma rukama kontaminovanýma stolicí) nebo sekretem dýchacích cest. Po uplynutí inkubační doby, která trvá 2 až 6 dní, vzniká náhlé vysoká horečka, objevuje se únava, nechutenství a bolesti hlavy. Tyto příznaky doprovází bolesti v krku a potíže při polykání. Na měkkém patře, krčních mandlích se objevují drobné vřídky a zadní stěna hltanu je zarudlá. Léčba je pouze podpůrná. To znamená, tlumení bolesti a horečky. U dětí do 16 let se používají přípravky zásadně jenom s obsahem paracetamolu nebo ibuprofenu. Dále výplachy úst různými dezinfekčními roztoky, které předepíše nebo poradí ošetřující lékař a samozřejmě je dobrý i klidový režim.

Chronický zánět hltanu

Chronické záněty hltanu často provázejí dlouhodobé záněty horních a dolních dýchacích cest. Vyskytují se zejména u dospělých lidí. Na jejich vzniku se podílejí opakované infekce dýchacích cest, dále pobývání v příliš suchém nebo naopak příliš vlhkém prostředí, kouření, častá konzumace kořeněných jídel a tvrdého alkoholu. Za onemocnění může být zodpovědný i problém, který je v trávicí soustavě. Jícen má na přechodu do žaludku svěrač, který brání, aby se kyselý žaludeční obsah dostal zpátky do jícnu a hltanu. Pokud nefunguje správně, dochází k jejich úniku, odborně se tento stav nazývá gastroesofageální reflux. Žaludeční šťávy dráždí výstelku hltanu a působí tak její trvalé změny.

Atrofická a hypertrofická forma

Chronický zánět hltanu má dvě formy, atrofickou a hypertrofickou. Obě se projevují škrábáním a pálením v krku. Pacient může mít problémy s polykáním tuhé potravy. Má pocit zahlenění, kterého se zbavuje hlavně zrána kašláním. Dále se chronický zánět vyznačuje tím, že se střídají období, kdy je pacient bez potíží s obdobími, kdy se příznaky naplno projeví.

Léčba chronického zánětu hltanu

Léčba bývá zdlouhavá a musí se opakovat. Uplatňují se léky, které rozpouštějí hlen (mukolytika) a usnadňují jeho vykašlávaní. Doporučuje se pití a vdechování Vincentky. Příznivý účinek mají i spreje připravené z mořské vody. Kromě léků je vhodné doplnit léčbu o pobyty lázeňské a přímořské. V zimě zejména když se topí, je dobré vzduch zvlhčovat.

Prevence zánětu hltanu

Jelikož se původci zánětů hltanu přenášejí vzdušní cestou, je obtížné se proti nim stoprocentně chránit. Proto je nutné posilovat obranný systém našeho těla nespecificky. Patří k němu otužování, pravidelná fyzická aktivita, zdravá strava s dostatkem zeleniny a ovoce. Děti je vhodné již od útlého věku učit správným hygienickým návykům a důkladnému umývání rukou. V předcházení chronických zánětu hltanu se uplatňuje především odstranění faktorů, které k nim vedou. Jedná se zejména o nekouření, důkladné přeléčení všech akutních zánětů hltanu, používání ochranných pomůcek při práci v prašném prostředí.