Záškrt

Záškrt

Onemocnění, které se u nás dnes již nevyskytuje, je způsobeno bakterií zvanou Corynebacterium diphtheriae. Její název vznikl od řeckého slova difthera – vyčiněná kůže, blána. Jde o onemocnění horních dýchacích, někdy i dolních dýchacích cest, které se v našich zemích i mnoha jiných podařilo vymýtit díky očkování.

Vznik a projevy záškrtu

Corynebacterium diphtheriae (čti korynebakterium difterie) je bakterie o charakteristickém vzhledu v mikroskopu – má tvar zahnutého kyje (koryne=kyj). Bakterie se navzájem sdružují tak, že v mikroskopu vypadají jako havraní křídla či jako palisády. Jiné bakterie z této rodiny (jiné korynebakterie) se zcela přirozeně nacházejí na naší kůži, aniž by způsobovaly onemocnění (mohou však zanítit ránu). Naopak díky nim a jiným bakteriím nacházejícím se na kůži jsme chráněni proti osídlení bakteriemi vyvolávajícími různá onemocnění. Jsou tedy součástí přirozených obranných schopností našeho těla. Z této skupiny se však vyčleňuje právě C. diphtheriae, jež je původcem diftérie čili záškrtu. Záškrt je způsoben jen těmi kmeny, které produkují tzv. difterický toxin (jed) a ten je produkován pouze těmi bakteriemi, jež jsou samy „nemocné" – jsou napadeny bakteriofágy (jednoduše řečeno virus napadající bakterie), které je přinutí tento jed produkovat. Do těla se bakterie dostává vzduchem z jiného nemocného člověka (je to onemocnění čistě lidské). Tady se uvelebí především v oblasti sliznice krčních mandlí a hltanu. Může se však dostat až do hrdla i níže, kde hrozí větší riziko udušení. V tomto momentě se začíná množit a zároveň produkuje daný jed. U nemocného se začínají projevovat první příznaky, jako je nepříliš vysoká horečka, schvácenost, bolesti v krku (příznaky, které jsou způsobeny mnoha jinými bakteriemi i viry). Záhy na to však dochází k tvorbě tzv. pablán. Jsou to béžově-zelené blány pokrývající napadenou sliznici, které jsou tvořeny mrtvými buňkami, bakteriemi, hlenem a obrannými buňkami organizmu. Tyto blány pevně lnou ke sliznici a nelze je strhnout, což je pro toto onemocnění charakteristické. Mohou být tak mohutné, že výrazně zužují průsvit dýchacích cest a nemocný se dusí. Po vyléčení onemocnění jsou vykašlány. Zároveň se objevuje další charakteristický projev, a to velký otok krku, který také svojí podstatou zužuje dýchací cesty – krk mívá stejný obvod jako hlava. Proto také lidé, kteří na záškrt zemřeli, umírali většinou na udušení a od toho také plyne český název tohoto onemocnění. Kromě dýchacích cest jsou často postiženy i srdce, což může být také smrtelnou komplikací, anebo nervové buňky.

Záškrt, jeho léčba a rizikové faktory

K léčbě záškrtu se používají antibiotika. Většinou jde o klasická penicilinová antibiotika. V dnešní době se záškrt vyskytuje v pořád ještě značném množství v Asii včetně Ruska. Odtud se k nám taky onemocnění dostává, v České republice totiž díky dlouhodobému očkování je tato nemoc vymýcená. Rizikovým faktorem je kontakt s nemocným. V naší republice však díky proočkovanosti populace mají lidé proti tomuto onemocnění protilátky a tudíž je malé riziko, že by onemocněli. Hlavním rizikovým faktorem v této situaci je tudíž nenechat své dítě očkovat. Je třeba totiž pochopit, že jen díky téměř stoprocentní proočkovanosti (očkuje se od roku 1946) máme protilátky a nemůžeme touto nákazou onemocnět. Je to onemocnění velmi závažné se smrtelnými následky. Očkovací látka je součástí pravidelného, a tudíž zákonem daného (povinného) očkování dětí.

V případě, že jste se setkali s někým, kdo touto nemocí onemocněl, navštivte prosím svého lékaře a požádejte ho o radu. Světová zdravotnická organizace (WHO) nyní doporučuje, aby se dospělí lidé, kteří v dětství byli očkování proti záškrtu, očkovali znovu stejně jako proti tetanu jednou za 10-15 let.