Zvýšená funkce štítné žlázy

Zvýšená funkce štítné žlázy

Zvýšená funkce štítné žlázy, odborně hypertyreóza, je stav, kdy žláza produkuje vyšší množství hormonů. Hypertyreóza je poměrně časté onemocnění, které během života postihne zhruba 1 % populace. Vzniká na podkladě řady různých chorob, jež mohou být nádorové i nenádorové povahy a mít více či méně závažné následky.

Štítná žláza

Štítná žláza je orgán uložený na přední straně krku patřící do endokrinního systému, který vyšetřuje a léčí endokrinolog. Endokrinní orgány jsou tvořeny žlázami, které produkují hormony neboli látky, pomocí nichž komunikují jednotlivé orgány s jinými. Zjednodušeně řečeno, pomocí hormonů se dozvídají jednotlivé části lidského těla, co mají dělat. Štítná žláza tvoří trijódtyronin (T3) a tyroxin (T4), které upravují spalování tuků, hospodaření s kyslíkem a zvyšují tvorbu bílkovin. Dále kalcitonin, který udržuje stálou hladinu vápníku jeho přesunem z krve do kostí, čímž například působí proti osteoporóze. To však platí pouze u normální hladiny kalcitoninu.

Příznaky zvýšené funkce štítné žlázy

Zvýšená funkce štítné žlázy má charakteristické příznaky, které jsou úměrné funkci hormonů. Pokud dojde ke zvýšené tvorbě trijódtyroninu a tyroxinu, které zodpovídají za urychlení metabolických procesů, budou procesy probíhat ještě rychleji. Tuky se rychleji odbourávají, což se může projevit hubnutím (5 %), tvoří se více bílkovin a zároveň se zvyšuje tělesná teplota. Mezi typické příznaky patří hubnutí, zvýšené pocení, snadná unavitelnost, neklid, úzkost, průjmy, u žen i poruchy menstruačního cyklu. Dále je u zvýšené funkce štítné žlázy zrychlená srdeční frekvence a může docházet ke vzniku srdečních arytmií. Množství příznaků a komplikací této choroby pochopitelně závisí na délce jejího trvání a působení zvýšeného množství hormonů (T3,T4) na tělesné tkáně.

Vznik zvýšené funkce štítné žlázy

Příčiny vzniku zvýšené funkce štítné žlázy se dělí na primární, kdy je chorobným procesem postižena přímo štítná žláza, a sekundární při onemocnění hypofýzy, která řídí uvolňování hormonů štítné žlázy.

Primární příčiny

Primární příčiny zvýšené funkce štítné žlázy jsou daleko častější než sekundární a jejich hlavním zástupcem je Gravesova-Basedovova choroba. Ta patří mezi autoimunitní onemocnění, která se vyznačují tvorbou protilátek proti buňkám vlastního těla. Imunitní systém doslova bojuje proti vlastním orgánům. A právě tyto protilátky narušují tvorbu T3 a T4, což vede k jejich zvýšenému vylučování do krve. Touto nemocí jsou nejvíce postiženy ženy mezi 30. a 60. rokem života. Kromě urychleného metabolismu lze na těchto nemocných pozorovat obvykle strumu neboli zvětšení štítné žlázy v přední části krku a „vypoulené" oči, tzv. exoftalmus. Druhou nejčastější příčinou zvýšené funkce štítné žlázy je adenom, což je nezhoubný nádor. Další příčiny jsou méně časté, jde především o záněty štítné žlázy, které se mohou obzvláště zpočátku projevovat hypertyreózou.

Sekundární příčiny

Sekundární příčiny zvýšené funkce štítné žlázy jsou poměrně vzácné a spočívají v poruše hypofýzy. Hypofýza je orgán uložený v mozku, který řídí tvorbu hormonů štítné žlázy. Jakmile dojde v řídícím centru k chybě, nejčastěji z důvodu nádoru, začne tento orgán produkovat více látek, které přímo zvyšují aktivitu štítné žlázy.

Diagnostika zvýšené funkce štítné žlázy

Při podezření na zvýšenou funkci štítné žlázy provádíme laboratorní vyšetření krve, které prokáže zvýšené hladiny hormonů. Nezbytné je odhalit příčinu onemocnění. Gaves-Basedowova nemoc se projeví v krvi. Adenom štítné žlázy odhalíme nejlépe pomocí ultrazvuku, který nám upřesní lokalizaci nádoru, velikost štítné žlázy a umožní zhodnotit okolní struktury, především lymfatické uzliny, které bývají u nádorových onemocnění zvětšeny. Ultrazvukové vyšetření je zcela nebolestivá metoda, která pomocí zvuku procházejícího přes tkáně zobrazuje struktury pod povrchem kůže.

Léčba zvýšené funkce štítné žlázy

Při léčbě zvýšené funkce štítné žlázy vycházíme z příčiny onemocnění, která je mnohdy rozlišná původem i léčbou. Základními užívanými léky jsou tzv. tyreostatika, která snižují tvorbu hormonů štítné žlázy. Tyreostatika používáme k zahájení léčby a normalizování stavu pacienta. Výsledky léčby postupně sledujeme a upravujeme jejich dávku. Nevýhodou tyreostatik jsou časté vedlejší účinky způsobující zčervenání obličeje a svědění kůže. Další možností je léčba radiojódem, která je založena na schopnosti štítné žlázy vychytávat jód, který je nezbytný pro tvorbu hormonů a její správnou funkci. Pokud však vychytává žláza radioaktivní jód, dochází k jejímu rozpadu. Tuto léčbu používáme obzvláště u nemocných s vysokým rizikem chirurgického zákroku. Chirurgická léčba (tyreoidektomie) je nejčastějším definitivním řešením zvýšené funkce štítné žlázy. U nemocných s Graves-Basedowovou chorobou volíme úplné odstranění štítné žlázy. V případě adenomu indikujeme částečné odstranění žlázy, přesněji řečeno postiženého laloku.

Prognóza

Prognóza léčby zvýšené funkce štítné žlázy je při správné diagnóze příznivá. Do velké míry však záleží na původu onemocnění. Graves-Basedowova choroba se často a opakovaně vrací, než dosáhneme normálního stavu, proto volíme chirurgické odstranění. Neléčená hypotyreóza je život ohrožujícím onemocněním zejména u rizikových pacientů.