Nedoslýchavost

Nedoslýchavost

Nedoslýchavost patří k nejčastějším onemocněním populace, je to příznak, který výrazně omezuje kvalitu života pacientů. Její výskyt narůstá s věkem. Jedná se o snížení citlivosti sluchu.

Příčiny nedoslýchavosti

Porucha sluchu může vzniknout chorobným stavem v kterémkoliv úseku sluchového aparátu: sběrný úsek (boltec, zevní zvukovod), převodní úsek (středouší), nervový úsek (hlemýžď, sluchová dráha, centrum v mozku). Poškození sluchu může mít příčinu ve vývojových anomáliích, zánětech, nádorech, úrazech, cizích tělesech, v poruše cévního zásobení, iontových nerovnováhách nitroušních tekutin, metabolických poruchách a degenerativních onemocněních.

Příznaky nedoslýchavosti

Nedoslýchavost se dělí na percepční a převodní. Příčinou percepční poruchy je poškození vnitřního ucha nebo sluchového nervu. Mezi nejčastější poruchy tohoto typu patří takzvaná presbyacusis, která je projevem stárnutí vnitřního ucha. Nemocní mají oboustrannou souměrnou nedoslýchavost s občasným hučením v uších. Lidskou řeč slyší, ale špatně rozumějí. Tempo stárnutí sluch je značně rozdílné. Častěji a výrazněji postihuje muže. U mladých lidí je nejčastější postižení známe jako idiopatická náhlá nedoslýchavost. Jedná se o onemocnění, kdy dojde k náhlému zhoršení či ztrátě sluchu, aniž bychom věděli příčinu. Ztráta sluchu je náhlá, může být provázená hučením v uších a závratěmi. Dále do této kategorie patří profesionální nedoslýchavost, která je způsobená dlouhodobým vystavováním se hluku, hlavně v pracovním prostředí. Nejvíce jsou ohroženi kováři, kotláři, horníci, zaměstnanci letišť, železničáři. Nedoslýchavost nastupuje postupně, nejprve dojde k pocitu zalehnutí uší, někdy se objeví hučení v uších či bolest hlavy. Důležitou prevenci této nedoslýchavosti je používání ochranných pomůcek (sluchátka, špunty). U převodní poruchy je poškozená funkce zevního nebo středního ucha. Může se jednat o mazovou zátku, zánět v zevním zvukovodu nebo v středním uchu, proděravení bubínku. Chronické záněty středního ucha zejména u dětí mohou zůstat dlouho neodhalené a projeví se zhoršením prospěchu ve škole a poruchou vývoje řeči. Vedoucím příznakem je jedno nebo oboustranná, postupně nebo náhle vzniklá porucha sluchu různého stupně. Nedoslýchavost může být spojena s další symptomatologií ušní - bolestí ucha, šelestem, závratí, výtokem z ucha.

Opatření a léčba nedoslýchavosti

Diagnóza nedoslýchavosti je založena na vyšetření u otorinolaryngologa. Léčba všech sluchových poruch se opírá především o odstranění vyvolávající příčiny. Zlepšit sluch u velkého počtu chorobných stavu sluchového ústrojí bohužel medicína dosud neumí. V některých případech u převodní nedoslýchavosti se dají použít chirurgické zákroky. Možnost nápravy percepční sluchové vady závisí na několika faktorech. Náhle vzniklé nedoslýchavosti mívají většinou prognózu tím lepší, čím dříve je zahájena intenzivní léčba pomoci léků. U dlouhotrvající nedoslýchavosti je tato léčba většinou neefektivní. Dále se v léčbě využívá sluchadlová protetika. Moderní sluchadla umožňují lidem s malým nebo středně těžkým stupněm nedoslýchavosti prakticky normální slyšení.

Nedoslýchavost a poučení na závěr

K preventivním opatřením patří včasná léčba zánětlivých onemocnění ucha a horních cest dýchacích, vyvarování se nadměrnému působení hluku v běžném životním prostředí, používání chráničů sluchu na pracovištích s rizikem hluku. Velký význam také má pravidelné preventivní vyšetření sluchu, které může odhalit časnou poruchu sluchu a vést k vyřazení nemocného z nadměrně hlučného prostředí. U dětí je nutno zjistit a posoudit stav sluchu co nejdříve (do dvou let věku) vzhledem k vývoji řeči.