Krvinky

Krvinky

Krvinky jsou buňky vyskytující se v krvi. Krev je tvořena tekutou krevní plazmou a krevními buňkami, tedy červenými, bílými krvinkami a krevními destičkami. Krvinky vznikají v kostní dřeni, odkud se vyplavují do krve a průběžně se obměňují. Mají svoje nezastupitelné povinnosti a poruchy tvorby či funkce krvinek se projevují závažnými stavy, mnohdy ohrožením života. Naštěstí mnohé z nich dovedeme léčit.

Erytrocyty

Erytrocyty jsou červené krvinky, neboli červené krevní buňky. Vznikají v kostní dřeni, cirkulují s krví a mají na svědomí její červenou barvu. Červené krvinky na svém povrchu nesou speciální znaky, podle nichž se určují krevní skupiny. V těle máme zhruba 25 biliónů erytrocytů. Neustále se obnovují, staré zanikají a nové vznikají. Život erytrocytu trvá 120 dní. EČervené krvinky vznikají v kostní dřeni stejně jako bílé krvinky a krevní destičky. Po narození se erytrocyty tvoří ve všech kostech, ale postupně s věkem se aktivní červená kostní dřeň mění v neaktivní tukovou dřeň, která nic neprodukuje, a v dospělosti proto tvoří krevní buňky pouze hrudní kost a obratle.

Vznik erytrocytů

Vznik a vývoj erytrocytů se nazývá erytropoeza. Erytrocyty vznikají v červené kostní dřeni ze základní kmenové buňky. Kmenové buňky se dělí a tvoří základ pro další předchůdce červených krvinek, které postupně vyzrávají a vzniká nový mladý nezralý erytrocyt, který se nazývá retikulocyt. Retikulocyty se vyplavují do krve, kde dozrají během 2 dnů. Vznik nových erytrocytů řídí erytropoetin,tedy růstový faktor, který produkují ledviny podle množství kyslíku v krvi. Pro zdravý vznik a vývoj erytrocytů je důležité železo, protože patří do hemoglobinu, a dále pak vitamín B12, kyselina listová a vitamin C. Vitamín B12 a kyselina listová jsou nezbytné pro správné dělení buněk v kostní dřeni.

Funkce erytrocytů

Funkce erytrocytů spočívá v  jejich cirkulaci krví mezi plícemi a buňkami všech tkání těla. Buňkám přinášejíerytrocyty kyslík a místo něj si berou oxid uhličitý, který buňky produkují jako odpad, a transportují ho do plic, kde se vydýchá z těla ven. Zralé erytrocyty jsou bezjaderné buňky a obsahují velice důležité červené krevní barvivo,tzv. hemoglobin, který dává krvi červenou barvu. Právě na hemoglobin se váže kyslík nebo oxid uhličitý.  Erytrocyt je pružný a proto se může se různě deformovat, aby se dostal i do nejužších cév. Postupně však pružnost ztrácí a je náchylnější k poškození v oběhu, až se nakonec rozpadne ve slezině. Proto je slezina je nazývána "pohřebištěm erytrocytů". Části krvinek se recyklují a vytvoří základ pro další krevní buňky. Lidské tělo si takto šetří svůj stavební materiál.

Změny počtu erytrocytů

Existují různé stavy, při kterých se mění množství erytrocytů oproti normálnímu stavu. Počet erytrocytů se buď zvyšuje a tento stav se pak nazývá polyglobulie. Rovněž může počet erytrocytů v krvi klesat a pak mluvíme o anémii, česky chudokrevnosti.

Zvýšený počet erytrocytů

Vyšší počet erytrocytů se objeví jako reakce na nedostatek kyslíku v krvi. Hladinu kyslíku monitorují ledviny, které při poklesu začnou tvořit více hormonu erytropoetinu, který stimuluje tvorbu červených krvinek v kostní dřeni. Do oběhu se tak vyplaví větší množství erytrocytů. Z výše uvedeného vyplývá, že ke zvýšené produkci erytrocytů může dojít i fyziologicky, například ve vyšších nadmořských výškách, kde je menší obsah kyslíku ve vzduchu. V takovém případě se tedy jedná o prostou adaptační reakci organismu. Příčina zvýšení počtu červených krvinek může však spočívat také v krevním onemocnění, tzv. primární polycytemii, kdy se v kostní dřeni nadměrně množí krevní buňky.

Snížený počet erytrocytů

Častějším problémem je snížený počet erytrocytů, který vede k rozvoji anémie, tedy chudokrevnosti. Jedná se o stav, kdy je erytrocytů a hemoglobinu nedostatek, a proto  buňkám chybí kyslík. Příčinou tohoto stavu je nedostatek železa, kyseliny listové, erytropoetinu nebo se může jednat o onemocnění kostní dřeně a kmenových krevních buněk. Dalšími důvody jsou zvýšené ztráty při krvácení a nadměrný rozpad erytrocytů. Krvinky se rozpadají rovněž při vrozených vadách samotné struktury erytrocytu, při infekcích, otravách nebo po některých lécích.

Rizikové faktory a projevy změny počtu erytrocytů

Rizikové faktory chorobné krvetvorby jsou nedostatek železa, kyseliny listové a vitamínu B12 ve stravě a dále nemoci ledvin, při kterých klesá produkce erytropoetinu. Kostní dřeň mohou poškodit také chemické látky, toxické směsi, léky, ionizující záření nebo virové infekce. Poškozená krvetvorba s nedostatkem erytrocytů v oběhu se projeví i na vzhledu člověka, který je bledý, snadněji se unaví a zadýchává se. Je to proto, že buňkám chybí kyslík a volají o pomoc, čímž nastartují reakci celého těla. Polyglobulie, zvýšený počet erytrocytů v oběhu, vede ke zhoršení proudění krve v oběhu. To vede k možnosti ucpání cév, krvinky se hromadí a nemohou se dostat na místo. Hlavními příznaky jsou bolesti hlavy, závratě, pískání v uších a opět únava, protože krev nedodává dost kyslíku.

Erytrocyty a strava

Opatřením proti onemocnění červených krvinek, které můžeme ovlivnit, je strava bohatá na vitamíny a minerály. Kyselina listová je bohatě obsažena v listové zelenině, jako jsou špenát, brokolice, či růžičková kapusta, dále v játrech a kvasnicích. Vitamín B12 přijímáme s živočišnými produkty, jako je mléko, vejce, sýr a maso. Jeho nedostatek může trápit osoby, které živočišné produkty odmítají. Železo se vyskytuje v luštěninách, v listové zelenině a vnitřnostech. Vyšší příjem vitamínů a minerálů je vhodný v těhotenství. V prevenci chorob krve je třeba se vyhýbat jedovatým chemikáliím a ionizačnímu záření. Je také důležité důsledné léčení infekcí a všech dalších chorob, jelikož se červené krvinky pohybují po celém těle a jakákoli nemoc je může ovlivňovat. Eytrocyty mají zásadní úlohu ve fungování organismu a nelze jejich problémy ignorovat.

Leukocyty - bílé krvinky

Leukocyty jsou bílé krvinky, které jsou součástí imunitního systému. Ten kontroluje průnik mikroorganismů a cizích částic do těla a bojuje proti infekcím. Leukocyty vznikají v kostní dřeni a vyplavují se do krve, odkud se dostávají do tkání mezi buňky. Jsou nezbytnou součástí krve a v případě ohrožení zdraví se mění na výborně organizovanou armádu bojující silnými a účinnými zbraněmi. Bojují s vyvolavateli infekcí, jako jsou viry, bakterie, plísně i paraziti, dále s nádorovými buňkami a odstraňují vniklé nečistoty a všechny tělu cizí částice.

Druhy leukocytů

Leukocyty jsou nezbytnou součástí lidského organismu, bez kterých by se tělo neumělo bránit proti cizorodým částicím a vlivům. Rozlišujeme několik druhů leukocytů: monocyty, neutrolily, eosinofily, bazofily, lymfocyty. Dělí se podle funkce a mají také odlišný obraz pod mikroskopem.

Leukocyty - monocyty

Monocyty jsou buňky, které se vyvíjejí v kostní dřeni a vyplavují se do krve. Zde cirkulují několik dní a poté prostupují do tkání mezi buňky, kde se jim říká makrofágy. Funkcí monocytů je v podstatě hlídat, zda se kdekoliv v těle neobjeví nějaký cizorodý materiál, mikroby a nečistoty. Dokáží je rozpoznat a pohltit, čímž je zneškodní. Monocyty jsou schopné vystavit části pohlcených mikroorganismů na svém povrchu, a tím dají zprávu ostatním leukocytům, že objevily nepřítele. Na další reakci se poté podílejí všechny složky imunitního systému. Monocyty tvoří v krvi 2 – 8% bílých krvinek.

Leukocyty - lymfocyty

Zásadní úlohu v koordinaci všech složek imunitního systému a komunikaci mezi leukocyty zprostředkovávají lymfocyty. Tvoří 25 – 30% leukocytů v krvi u dospělého člověka. Lymfocyty jsou speciálně vycvičené buňky k několika úkolům a podle toho se dělí na lymfocyty typu T a lymfocyty typu B. Jsou specializovanou obranou těla, to znamená, že se učí rozpoznávat tělu cizí částice, aby ho dokázaly správně identifikovat a účinně zakročit. T lymfocyty mají na starosti koordinaci všech složek imunitní odpovědi a komunikaci mezi nimi, aby reakce byla dostatečně silná, ale zároveň hlídají, aby nebyla přehnaná a nepoškozovala zbytečně vlastní tělo. Dokáží také porušit stěnu cizí buňky a tím ji zničit. Jako „cizí" jsou vnímané buňky napadené viry, nádorové buňky i buňky mikroorganismů. B lymfocyty, jako jediné, dovedou tvořit protilátky proti konkrétním choroboplodným zárodkům. Oba typy lymfocytů si dokáží zapamatovat, jakými zbraněmi bojovaly s určitým  nepřítelem, a pokud se v těle opět objeví, je jejich reakce rychlejší a účinnější. Lymfocyty kolují v krvi i v dobách míru, ale při stavu ohrožení se množí a zvyšují několikrát svůj počet, obzvlášě u virových infekcí.

Leukocyty - neutrofily

Neutrofily, neboli neutrofilní granulocyty, jsou druhem leukocytů, které účinně bojují s bakteriemi. Neutrofily jsou v krvi nejpočetnějším druhem ze všech leukocytů, kdy tvoří 60 – 70% všech bílých krvinek. Jsou schopné pohlcovat a ničit bakterie, jelikož uvnitř buňky vlastní tzv. granula, která obsahují agresivní enzymy pro zlikvidování všech pohlcených částic. Neutrofily mají krátký život, v oběhu se vyskytují pouze 6 až 7 hodin, poté se přesunou do tkání, kde žijí 1 až 4 dny. Po uplynutí této doby se rozpadnou, jsou makrofágy odstraněny a vyplaví se nové mladé buňky z kostní dřeně.

Leukocyty - eosinofily a bazofily

Málo zastoupenými typy leukocytů jsou eosinofily a bazofily. Eosinofily tvoří 2 – 4% ze všech leukocytů. Mají uvnitř velká granula, která se dobře barví eosinem, což je červené barvivo používané pro barvení buněk při prohlížení pod mikroskopem. Eosinofily se uplatňují v boji proti parazitům a také při alergiích. Bazofily jsou buňky s granuly barvícími se bazickými barvivy k barvení buněk a tvoří jen 1% leukocytů. Není přesně objasněna jejich funkce, ale jejich počet se zvyšuje při krevních a infekčních chorobách.

Leukocyty a změny jejich počtů

Změny v počtu leukocytů mohou být způsobeny probíhající infekcí, zánětem nebo nádorem. Můžeme se setkat se zvýšeným, či sníženým počtem bílých krvinek.

Zvýšení počtu leukocytů

Zvýšení počtu leukocytů se označuje jako leukocytóza, můžeme i konkrétně mluvit o zvýšení počtu určitého druhu leukocytu, například lymfocytóza, neutrofilie, monocytóza, eosinofilie,či bazofilie. Toho se využívá při zjišťování původu infekce. Pokud například jde o bakteriálního původce infekce, roste počet neutrofilů a je třeba podávat antibiotika. Pakliže je příčina onemocnění virová, roste počet lymfocytů, a léčba se bude ubírat jiným směrem. Ke zvýšení počtu leukocytů dochází také při leukémii, tedy zhoubném krevním onemocnění.

Snížení počtu leukocytů

Snížení počtu leukocytů v krvi se označuje jako leukopenie. Podle druhu leukocytu analogicky rozlišujeme lymfopenii, neutropenii a monocytopenii. Příčinou může být poškozená tvorba při utlumení kostní dřeně, zvýšená likvidace leukocytů nebo produkce nefunkčních leukocytů. Při těchto stavech je vysoká náchylnost k infekcím, které mají velmi těžký průběh a mohou končit smrtí. Velmi často probíranou infekcí, která postihuje T lymfocyty, je infekce virem HIV. Virus HIV způsobuje nemoc AIDS. Napadá T lymfocyty, ve kterých se množí, napadené buňky likviduje a útočí na další. Výsledkem je rozložení imunitního systému, takže organismus nedokáže bojovat s žádnou infekcí a ta se později stává příčinou smrti.

Leukocyty a projevy jejich nemocí

Rizikovými faktory nemocí, týkající se leukocytů, jsou samy infekce, se kterými tyto buňky bojují. Dále pak stavy, kdy se poškozuje kostní dřeň nebo vyzrávání buněk imunitního systému. Tyto stavy mohou být vrozené a nebo získané během života. Porucha imunitního systému se projeví větší náchylností k infekcím a jejich těžším průběhem. V závažných případech může tak i obyčejná chřipka vést ke smrti pacienta. Poruchy v práci leukocytů nastávají také při chorobách ledvin, jater nebo zhoubných onemocněních a v souvislosti s jejich léčbou.  Pokud se buňky imunitního systému začnou obracet proti buňkám vlastního těla, vznikají tzv. autoimunitní onemocnění.

Leukocyty a prevence

Prevencí vzniku poruch imunitního systému, které můžeme ovlivnit, je zdravá a vyvážená strava s dostatkem vitamínů a minerálů. Dále aktivní odpočinek, minimalizovat stres, důsledně léčit všechny infekce a vyvarovat se rizikovému chování, které infekce předchází. Vhodné je vyhýbat se také všem chemikáliím, toxickým látkám a záření, které poškozují kostní dřeň. Leukocyty jsou součástí složitého a velice důmyslně vymyšleného ochranného systému těla proti všemu, co by mu mohlo uškodit. Mají v rukou nesmírně silné zbraně a díky nim odoláváme denně útokům tisíců mikrobů, virů a jiných patogenů a škodlivin. Jsou výborně organizované, spolupracují, ale zároveň musí být regulovány a pod důslednou kontrolou. Každé vychýlení z této rovnováhy znamená opačný účinek, než k jakému byly stvořeny, a tím vznikají závažné důsledky na zdraví člověka.