Resuscitace u dospělých

KPCR dospělých

KPCR je zkratka pro kardio-pulmo-cerebelární resuscitaci. Jinými slovy, je to zkratka pro snahu zajistit přežití člověka udržením oběhu okysličené krve životně důležitými orgány (plícemi, srdcem a mozkem) v době, kdy toho postižený sám není schopen. Ve škole se učí jako součást tzv. první pomoci (PP). Má přesně stanovený postup. Pokud se jím budeme řídit, měla by naše snaha zvýšit šance na přežití/uzdravení postiženého, nikoliv mu ublížit. KPCR se v některých krocích liší u dětí a dospělých, berme na to ohled. Vždy voláme rychlou zdravotnickou pomoc (RZP) na čísle 155, nebo 112.

V situaci, kdy někdo potřebuje PP, se můžete ocitnout kdykoliv. Pokud se to stane, je potřeba zachovat klid. Zmatek v takové situaci vše jen zhorší. Musíme brát ohled sami na sebe, tedy neposkytujeme PP v případě, že bychom se tím sami vystavili nebezpečí. Přesto, bychom se vždy měli snažit pomoci, i kdyby šlo jen o "pouhé" přivolání pomoci. A co dělat, když se rozhodneme pomoci?

KPCR u dospělých – postup

1. Přistoupíte k postiženému a zkusíte, jestli reaguje. Například oslovením: „Haló, jste v pořádku? Co se vám stalo?" můžete s ním i lehce zatřást.
2. Reaguje ->  odpovídá, podle potřeby přivoláte RZP. Pokud to není nutné, nehýbejte s postiženým.
3. Nereaguje -> ihned uvolníme dýchací cesty, zjistíme, jestli dýchá.
4. V první řadě uvolníme postiženému dýchací cesty: Vyčistíme mu ústní dutinu. Mohou v ní být cizí tělesa, zvratky – při vdechnutí hrozí zadušení! Zakloníme mu hlavu a zvedneme bradu.
5. Jestli postižený dýchá, zjišťujeme pohledem a poslechem. Pohledem na hrudník zjistíme, jestli se zvedá, nebo ne. Nakloníme se k ústům postiženého a zjistíme, zda slyšíme/cítíme dech na kůži.
6. DÝCHÁ -> zavoláme RZP a postiženého kontrolujeme až do příjezdu RZP. Pokud máme podezření, že by postižený mohl zvracet (u otrav např. alkoholem, jídlem, léky..), uvedeme ho do stabilizované polohy. Pokud ale nic takového neočekáváme, necháme postiženého ležet na zádech v poloze se zakloněnou hlavou. To, že postižený momentálně dýchá, neznamená, že se jeho stav nemůže náhle zhoršit a začít ohrožovat jeho život. Proto ať už je postižený v jakékoliv poloze, nepřestáváme kontrolovat jeho dýchání, a to až do příjezdu RZP.
7. NEDÝCHÁ/ LAPAVÉ DÝCHÁNÍ (rychlé nádechy, po nichž nenásledují výdechy) -> okamžitě voláme RZP a hned poté zahájíme KPCR. Pokud je více zachránců, jeden vždy neprodleně začne s KPCR a někdo další volá RZP.
8. Resuscitaci zahajujeme srdeční masáží. Zápěstní část jedné ruky položíme na střed hrudníku, shora přiložíme druhou a propleteme prsty. Takto stlačujeme hrudník o 5–6 cm s frekvencí 100 stlačení za minutu. Paže zůstávají po celou dobu napnuté a ruce neodskakují od hrudníku, pořád se ho dotýkají i ve fázi uvolnění (ale netlačí!).
9. Umělé dýchání: Záklonem hlavy otevřeme dýchací cesty a dýcháme vzduch do plic! Jednou rukou stiskneme postiženému nos, druhou držíme bradu, aby zůstala ústa otevřená. Svými rty obemkneme ústa postiženého a plynule vdechujeme po dobu jedné sekundy a sledujeme, jestli se zvedá hrudník. Pokud ne, mírně zvětšíme záklon hlavy. Pak necháme postiženého pasivně vydechnout a vdech opakujeme.
10. Poměr stlačení hrudníku: vdech by měl být při jednom zachránci asi 30 : 2, při dvou zachráncích 15 : 2. Pokud jsou dva a více zachránců, je dobré se střídat v srdeční masáži asi po 2 minutách.
11. Takovýmto způsobem pokračujeme až do úplného fyzického vyčerpání, do příjezdu RZP, nebo do obnovení životních funkcí.

KPCR u dospělých – patří k základnímu vzdělání

Pokud si nejste jisti, jestli začít s KPCR, vždy raději začněte. Nezdržujte se s hledáním pulzu a řiďte se podle dýchání. Velmi často se můžeme setkat s tzv. lapavými dechy. Objevují se i v průběhu resuscitace, někdy i po celou dobu jejího trvání. Důležité je si uvědomit, že to není normální dýchání. Naopak. Těmito dechy se projevuje zástava srdeční činnosti, a proto při těchto nádeších rozhodně s KPCR nepřestávejte! Pokud je přítomno lapavé dýchání, není potřeba provádět umělé dýchání, ale je třeba neustále pokračovat v srdeční masáži!! Srdeční masáž je fyzicky náročná, je potřeba u ní použít sílu. Nebojte se, že při ní dotyčnému ublížíte. Pozor, i pokud postižený začne samovolně dýchat a třeba se i probere, je nutné ho stále kontrolovat. Často se bohužel stává, že zachránci v této chvíli přestanou věnovat poškozenému pozornost, přehlédnou tak například náhlou zástavu dechu, a poškozený pak umírá. Základy první pomoci bychom měli znát všichni, protože nikdo z nás neví, kdy ji budou potřebovat naši nejbližší.