Glukóza

Glukóza

Každá buňka lidského těla potřebuje pro svou činnost energii. Co je buněčným palivem a jak ho buňka získá? Jako zdroj energie a stavebních materiálů využívají buňky jednoduché cukry, tuky a bílkoviny z potravy, které si podle potřeby odebírají z drobných krevních cév, kapilár. Z talíře až k buňce je to však pořádně daleko. Zpracování potravy začíná již v ústech, kde jsou sousta rozkousána, a začíná štěpení složitých cukrů na cukry jednodušší pomocí enzymů, které jsou obsaženy ve slinách. V žaludku pokračuje hlavně štěpení bílkovin. Hlavní úlohu ve štěpení potravy má střevní šťáva. Zde jsou cukry rozloženy na nejjednodušší cukry, hlavně na glukózu. Glukóza dále prochází střevní stěnou do krve, kde je k dispozici jednotlivým buňkám.

Glukóza a její koloběh

Každý typ buněk potřebuje jiné množství glukózy. Navíc je pochopitelné, že aktivnější buňky, které například něco produkují, nebo které jsou zodpovědné za svalové stahy, za tvorbu elektrických impulzů v nervech a podobně, potřebují mnohem více energie než buňky, které mají pouze krycí funkci. Navíc je třeba zařídit, aby v momentě tělesného klidu nebylo glukózou plýtváno. Proto hladinu cukru v krvi (glykémii), řídí hormony. Nejdůležitější jsou hormony produkované slinivkou, inzulín a glukagon. Inzulín je uvolňován, jestliže se glykémie zvýší na určitou spouštěcí úroveň. Poté zajistí vstup glukózy do buňky. V buňce je poté glukóza zpracována, nebo využita k tvorbě zásob (škrobu - glykogenu, tukové tkáně). Naopak glukagon je uvolňován při nedostatku glukózy a její hladinu v krvi zvyšuje tím, že aktivuje štěpení zásobních látek. Na přesunech glukózy se podílí i stresové hormony adrenalin a kortizol.

Glukóza a změny její hodnoty

Glykémie je u zdravého člověka udržována v úzkém rozmezí. Hypoglykémie (snížená hladinu krevního cukru) i hyperglykémie (zvýšená hladina krevního cukru) jsou nebezpečné stavy, které mohou vést k nevratnému postižení různých orgánů. Hypoglykémie vzniká při hladovění, při onemocnění slinivky, kdy je postižena produkce hormonů, při hypotyreóze, nemocech hypofýzy, nadledvin a jater, při předávkování inzulínem. Hypoglykémie je nebezpečná hlavně z toho důvodu, že krevní cukr je pro mozkovou tkáň a krevní krvinky jediným zdrojem energie. Proto při hypoglykémii hrozí halucinace, třes, pocení, horečka až kóma a smrt. Hyperglykémie nejčastěji poukazuje na onemocnění diabetes mellitus, lidově cukrovka. Její příčinou může být i onemocnění slinivky, jater, hypertyreóza, nadměrný přísun potravy. Ani hyperglykémie není pro organismus příznivá. Příznaky hyperglykémie (potažmo i diabetu, cukrovky) jsou nutkavá žízeň, časté močení, únava, poruchy zraku. Při hyperglykémii lze glukózu zjistit i v moči, kam je z důvodu nadbytku vylučována ledvinami.

Glukóza a vyšetření

Vyšetření glykémie se požaduje při podezření na diabetes mellitus (cukrovku), ale i při běžném vyšetření, protože se cukrovka objevuje zcela bez příznaků. K vyšetření je potřeba odběr krve nalačno, nejméně 8-10 hodin po jídle, neřekne-li lékař jinak. Často se odebírá pouze jedna kapka krve z bříška prstu. Rovnováha v činnosti hormonů řídících množství glukózy v krvi je životně důležitá a její poruchy vedou k závažným komplikacím, které mohou ohrozit pacienta na životě.