Trombocyty

Trombocyty

Krevní destičky tvoří společně s červenými a bílými krvinkami buněčnou složku krve. Destičky vznikají v kostní dřeni odškrcováním z obrovských buněk, megakaryocytů. Protože jsou destičky pouze odlomenou částí jiné buňky, jsou bezjaderné, oválné, často se zoubkovanými okraji. Jsou pro ně charakteristické dvě vlastnosti a to sice přilnavost (adheze) a shlukování (agregace). Díky těmto schopnostem se destičky uplatňují jako hlavní nástroj zástavy krvácení a obnovy poškozené tkáně. Bohužel destičky jsou schopné zastavit krvácení pouze v kapilárách a cévách spíše menšího průměru. Proto nás destičky nezachrání před tepenným vykrvácením při poranění velkých tepen nebo při poškození aorty. Jejich hlavním úkolem jsou opravy drobných poranění cévní stěny, které vznikají neustálým působením krevního proudu.

Trombocyty a jejich funkce

Destičky rozpoznají místo, kde v cévě došlo k porušení její celistvosti. Nasedají na toto místo, mění svůj tvar a jsou schopné vázat se jedna na druhou. Tomuto ději říkáme agregace. Tímto způsobem dochází k utěsnění rány a zástavě krvácení. Hovoříme o trombotické zátce. Uvnitř destiček se nachází dva typy granul. Tato granula fungují jako sáčky, ve kterých destička skladuje nejrůznější chemické látky, které působí na okolí. Dalším krokem je proto uvolnění těchto granul. To způsobí mimo jiné kontrakci (stah) svaloviny cévy, což sníží množství protékající krve, podnítí růst vaziva a obnovu stěny cévy, přivolá na pomoc další destičky, vytvoří nerozpustné síto, tvořené bílkovinou zvanou fibrin a další. Těmto dějům říkáme primární hemostáza (primární zástava krvácení). Destičky spolupracují i s účastníky sekundární hemostázy, která navazuje na primární a je dílem tzv. krevních koagulačních faktorů (speciálních bílkovin).

Trombocyty a odchylky v jejich počtu

Podobně jako u všech krevních buněk můžeme rozdělit počet destiček na normální, snížený a zvýšený. Se sníženým počtem destiček se setkáváme při nádorovém onemocnění kostní dřeně (leukémie), kdy dochází obecně ke snížení tvorby všech krevních buněk, při chronických krvácivých chorobách, při kterých je velká spotřeba destiček (chronické vředové choroby), při autoimunitních onemocněních (idiopatická trombocytopenická purpura), při masivním krvácení nebo v souvislosti s některými bakteriálními nákazami. Svou roli hrají i vrozené dědičné poruchy tvorby trombocytů. Snížený počet krevních destiček se projevuje spontánním krvácením, často ze sliznic dutiny ústní nebo nosní, vytvořením drobných fialových skvrn na kůži (petechie), případně prokrvácenou sítnicí. Pokud množství destiček klesne pod kritickou hranici, jedná se o život ohrožující stav, kdy člověk doslova vykrvácí, přestože nemá žádnou řeznou nebo bodnou ránu. Zvýšený počet destiček je spíše vzácný.

Trombocyty a vyšetření

Počet destiček bývá stanovován při všech vyšetřeních krve v rámci krevního obrazu. Krevní obraz je vyšetřován z nejrůznějších příčin. Lékař se na počet destiček zaměřuje při zvýšené krvácivosti nebo prodloužení doby zástavy krvácení. Významné je stanovení počtu destiček před operačním zákrokem. Vzorkem pro vyšetření je žilní krev odebraná pomocí tenké jehly z některé pažní žíly. Jedná se o téměř bezbolestný zákrok, který jistě každý absolvoval během svého života již několikrát, když „šel na krev". Přestože se jedná o rutinní a jednoduché vyšetření, jedná se o vyšetření velmi důležité a užitečné.