Bronchopneumonie

Bronchopneumonie

Bronchopneumonie patří do skupiny pneumonií neboli zánětů plic. Pneumonie je nejčastějším onemocněním plic a ročně postihne stovky miliónů lidí. Ačkoliv existuje účinná léčba pomocí antibiotik, její výskyt neklesá, také proto jsou v celosvětovém měřítku pneumonie třetí nejčastější příčinou smrti. Bronchopneumonie začíná nejprve jako bronchitida (zánět průdušek), velmi častá nemoc, která během života postihne každého a častokrát i opakovaně. Pokud však dojde k jejímu prostupu z průdušek do plicních sklípků, vzniká bronchopneumonie.

Dýchací systém

Dýchací systém začíná dutinou nosní, pokračuje hltanem, hrtanem a průdušnicí, která se dělí na dvě průdušky. Na pravou průdušku je vázána pravá plíce a na levou průdušku plíce levá. Průdušky se v plíci větví a s každým větvením se jejich průměr zmenšuje, až dosahují mikroskopické velikosti. Koncové průdušinky vyúsťují do plicních sklípků, což jsou polokulovité váčky, obsahující vzduch. Plicní sklípky zprostředkovávají výměnu plynů mezi krví v cévách, které je obklopují a vzduchem. Infekce může zasáhnout kteroukoli část dýchacího systému a může mít původ virový, bakteriální, parazitární i plísňový. Obvyklou cestou vstupu mikroba do dýchacího systému je jeho vdechnutí, může se sem ale dostat i z jiného ložiska v těle krevní cestou.

Dělení bronchopneumonií

Bronchopneumonie dělíme podobně jako ostatní záněty plic do několika skupin, podle kterých volíme léčbu a prognózu onemocnění. Nejčastěji na nozokomiální a komunitní pneumonie.

Nozokomiální bronchopneumonie je infekce získaná pobytem v nemocničním prostředí či sanatoriu. Zdrojem infekce je zdravotnický personál, ostatní pacienti či přístroje. Žijí zde převážně bakterie, které se přizpůsobily tamním podmínkám, neboť si vytvořily zvláštní mechanismy odolnosti proti dezinfekcím i antibiotikům.

Komunitní bronchopneumonie je infekce získaná v terénu, mimo nemocnice a sanatoria. Zdrojem infekce je běžný denní kontakt s lidmi a předměty. Jejich původcem jsou nejčastější patogeny zpravidla dobře citlivé na běžná antibiotika  Toto dělení je důležité při rozhodování o léčbě, protože každá skupina je způsobena různým spektrem mikrobů, na které se používají také různé skupiny léků.

Příznaky bronchopneumonie

Bronchopneumonie probíhají zpočátku jako běžný zánět dýchacích cest, který je doprovázen obvyklými příznaky jako únavou, zvýšenou teplotou, bolestmi svalstva či schváceností. Jakmile dojde k napadení plicní tkáně a rozvoji bronchopneumonie, objevuje se náhle vysoká horečka se zimnicí, schvácenost, bolest hlavy a nevolnost. Postupně se rozvíjí kašel, který je zpočátku suchý a dráždivý, později vlhký s vykašláváním hlenu. Dále se přidává dušnost a bolest na hrudi. Při komplikovaném průběhu se objevuje zmodrání kůže a sliznic známé jako cyanóza, které je způsobené nedostatkem kyslíku v krvi. 

Původci bronchopneumonie

Spektrum původců bronchopneumonie je různorodé a odlišuje se podle věkových skupin. V každé věkové skupině totiž převládají určité druhy mikrobů. U kojenců a mladších dětí jsou často původci viry. U starších dětí a mladých dospělých bývají častým původcem mykoplazmata. Jsou to organizmy podobné jak virům, tak bakteriím a způsobují tzv. atypické záněty, které jsou charakteristické tím, že nástup příznaků je pozvolnější a kašel zůstává suchý a dráždivý. U dospělých způsobují plicní záněty nejčastěji bakterie, a to streptokoky, stafylokoky a hemofily. U osob, které mají sníženou imunitu, jako jsou onkologičtí pacienti, lidé s HIV, po transplantacích, léčených imunosupresivy, se kromě běžných virových a bakteriálních infekcí vyskytují infekce vyvolané kvasinkami rodu Candida, plísněmi Pneumocystis carinii či TBC. U starších lidí, u lidí s přidruženými chronickými chorobami a u jedinců se sníženou imunitou probíhají infekce závažněji.

Diagnostika bronchopneumonie

Při diagnostice bronchopneumonie nejprve lékař zhotoví rentgenový snímek plic, který odhalí neostře ohraničená ložiska na plicích. Tam, kde obvykle vidí černou, bude pozorovat jakési bělavé „zakouření“. Zcela nezbytné je mikrobiologické vyšetření hlenu, sputa či výtěru z krku. Sputum neboli chrchel je vykašláván z dýchacích cest a častokrát je zelené barvy či s příměsí krve. Mikrobiologické vyšetření určí původce onemocnění a dovolí nám podat nemocnému cílenou léčbu. To je důležité především pro podání antibiotik, bakterie doslova na ně musí být citlivá. 

Léčba a prognóza bronchopneumonie

Při léčbě bronchopneumonie volíme nejčastěji antibiotika, které podáváme na základě mikrobiologického vyšetření. Doplňkově můžeme podat antitusika, léky proti suchému a dráždivému kašli nebo mukolytika u vlhkého kašle sloužící k rozpuštění hlenu. Důležitý je dostatečný přísun tekutin, kalorií a vitaminů. Léčba typické bronchopneumonie trvá 7–10 dní, atypické 10–14 dní. U některých nákaz stafylokoky a jinými mikroby i déle. Virové infekce se léčí klidem na lůžku.