Emfyzém

Emfyzém

Pojem emfyzém všeobecně znamená nahromadění vzduchu ve tkáních, kde by za normálních okolností být neměl. Nejčastěji se setkáváme s emfyzémem plicním, tedy rozedmou plic. Jde o nezvratné onemocnění, při kterém dochází ke zvýšené vzdušnosti plicní tkáně a k jejímu postupnému vymizení. Na místech vymizelé tkáně vznikají tenkostěnné cysty (dutiny) vyplněné vzduchem. Nazýváme je buly a podle toho se jmenuje i bulózní emfyzém. Vznik tohoto onemocnění je dán buď nadměrným zmnožením plicních sklípků, nebo se vzduch hromadí v abnormální lokalizaci. 

Rizika emfyzému

Hlavním rizikovým faktorem vzniku plicního emfyzému je kouření, a to jak aktivní, tak pasivní. Kouření mimo jiné způsobuje úbytek ochranného faktoru, kterým je enzym α1 antitrypsin. Tento enzym chrání bílkoviny plicních sklípků. Čím větší je jeho úbytek v důsledku kouření, tím snadněji dochází k rozkladu těchto bílkovin a zároveň i plicních sklípků, které splývají v dutinu. Kouření dále způsobuje vznik chronického zánětu průdušek (chronické bronchitidy). Průdušky se postupně poškozují a zužují a je tak omezeno proudění vzduchu. Proto se v plicních sklípcích zvyšuje tlak a dochází k dalšímu poškození jejich stěny. 

Příznaky emfyzému

Mezi příznaky provázející plicní emfyzém patří hlavně dušnost. Dále to může být kašel a sípavý dech. Je zvýšena dechová aktivita kvůli nedostatku kyslíku v těle a pacienti se dříve a snáze unaví. Typické pro vzhled pacienta trpícího emfyzémem je soudkovité postavení hrudníku. Znamená to, že hrudník je trvale vyklenutý jako při nádechu. Je to v důsledku toho, že pacient nedokáže vydechnout všechen vzduch, protože při tom kolabují malé průdušky. Proto je pro ně typické i špulení rtů při výdechu. Tím se udržuje větší tlak v dýchacích cestách a průdušky tolik nekolabují. Jak nemoc dál postupuje, objevuje se zmodrání kůže, rtů, nehtů a na rukou můžeme někdy objevit paličkovité prsty.

Diagnostika emfyzému

K diagnostice emfyzému plic se užívá rentgen nebo CT vyšetření. Lidské tělo obsahuje orgány, které mají odlišnou schopnost pohltit rentgenové záření, což vede k různé míře kontrastu (stínění) při vytváření konečného obrazu. Kosti pohltí většinu záření a projeví se zastíněním (bíle) na konečném snímku, zatímco např. vzduchem v plicích záření volně prochází. Pokud plíce sužuje emfyzém, na rentgenu jej zachytíme. CT neboli počítačová tomografie se neprovádí při vyšetření emfyzému plic tak často, nicméně pomocí rentgenových paprsků sestaví prostorový obraz daného orgánu. Nevýhodou CT je vysoká dávka záření, kterou pacient obdrží. Dále se provádějí funkční testy, tzv. spirometrie. Tím se zjistí objem plic, objem vzduchu při nádechu, výdechu a kolik vzduchu v plicích po výdechu zůstane. Běžně se nemocným odebírá krev, aby se zjistily známky případného zánětu a množství rozpuštěných krevních plynů (kyslík a oxid uhličitý).

Léčba emfyzému

Plicní emfyzém způsobuje nevratné poškození plic, jehož příznaky se však dají zmírnit. Hlavní zásadou je zákaz kouření. Z léků se podávají látky rozšiřující průdušky, tzv. bronchodilatancia. Rozšířením průdušek dochází ke snazšímu nádechu a výdechu vzduchu z plic, předcházíme tak nedostatku kyslíku v tělních orgánech. Pokud je emfyzém kombinován s chronickým zánět průdušek, podávají se kortikoidy. Kortikosteroidy tlumí probíhající zánět, který je provázen otokem průdušek, jimiž posléze proudí méně kyslíku a dochází k jeho hromadění v plicích, přesněji roztahování plicních sklípků. Důležitou součástí terapie u pokročilého emfyzému plic je dechová a pohybová fyzioterapie. V případě závažného plicního emfyzému nebo u přesně indikovaných případů můžeme zvolit chirurgickou léčbu. Nejčastěji jde o odstranění buly nebo transplantaci jedné plíce, o které však uvažujeme tehdy, pokud jsme již vyčerpali všechny ostatní terapeutické možnosti.

Komplikace emfyzému

Mezi hlavní komplikace emfyzému patří ztráta elastických částí plicní tkáně, jež má za následek zhoršení dýchání, především při výdechu. Někdy je nutná i kyslíková terapie. Komplikací emfyzému může být prasknutí tenkostěnné dutiny v plicích a vznik pneumotoraxu, kdy se vzduch dostane do pohrudniční dutiny a vyřadí plíci z činnosti. Plíce není schopna se při nádechu roztáhnout a kolabuje. Projevuje se náhlou bolestí na hrudi a dušností. V případě malého pneumotoraxu postačí několik dní na lůžku a podávání kyslíku. V případě rozsáhlejšího poškození plíce je nezbytné chirurgicky vzduch odsát, pomocí tenké hadičky (drénu) zavedeného do pohrudniční dutiny.

Emfyzém a CHOPN

Emfyzém je spolu s chronickým zánětem průdušek součástí onemocnění zvaného CHOPN – chronická obstrukční plicní nemoc. CHOPN je onemocnění, které se rozvíjí nejčastěji z důvodu kouření tabákových výrobků. K tomu mohou přispívat některé genetické předpoklady, častá onemocnění zápalem plic a práce v prostředí se škodlivými plyny. CHOPN se projevuje dušností, vlhkým a častým kašlem a rychle nastupující únavou. Neléčená chronická obstrukční plicní nemoc vede k selhání srdce a smrti nemocného. Proto je nezbytné CHOPN řádně léčit a hlavně přestat kouřit.