Herpes simplex

Herpes simplex

Herpes simplex je běžně se vyskytující virus způsobující herpetické infekce kůže a sliznic, které patří mezi nejrozšířenější infekce celého světa. Postihují jedince všech věkových kategorií bez rozdílu pohlaví nebo rasy. Herpes simplex existuje ve 2 odlišných formách, HSV 1 a HSV 2. HSV neboli herpes simplex virus typu 1 je zodpovědný převážně za vznik oparu na rtu. Druhý typ viru způsobuje infekce v oblasti genitálu a konečníku, které označujeme jako genitální opar. Herpes simplex postihuje nejčastěji kůži, méně často sliznice nebo oko a zcela výjimečně také tkáň mozku nebo míchy. Pro dospělého člověka nepředstavuje výraznější nebezpečí. U novorozenců a malých dětí však může způsobit mnoho nepříjemných komplikací, které je často ohrožují na životě.

Projevy nákazy herpes simplex

Jak bylo uvedeno výše, herpes simplex virus se vyskytuje ve dvou typech, které způsobují podobné onemocnění avšak na různých částech těla.

Herpes simplex virus 1. typu

HSV 1. typu je původce tzv. herpes labialis, tedy oparu na rtu. K prvnímu kontaktu lidského organismu s tímto virem dochází již v dětství a tato prvotní infekce probíhá jako mírný zánět sliznice dutiny ústní nebo zcela bez příznaků. Poté virus přetrvává v těle, konkrétně v nervových uzlících podél míchy nebo v mozku, a nastanou-li příhodné podmínky, vycestuje podél nervu do příslušné části kůže nebo sliznice.

• Projevy infekce virem herpes simplex zahrnují drobné zarudlé zduření, které je při tlaku bolestivé a pacient může vnímat pocit tlaku nebo brnění. Na povrchu tohoto hrbolku se vytvoří několik drobných lesklých puchýřků, které mohou splývat. Jejich obsah se postupně zakaluje, mění se v hnis a na jejich povrchu se mohou objevovat drobné praskliny, kterými hnis uniká na povrch a vytváří se strup. Ten po několika dnech odpadne a zbude pouze drobné zarudnutí. Celý vývoj oparu rtu trvá 10 až 14 dní a vzniklých ložisek může být najednou i více. V závažnějších případech ložiska splývají, objevuje se horečka a často také zduření mízních uzlin. Typickým znakem oparů jsou jejich časté návraty, u některých pacientů dokonce velmi časté.
• Rizikovými faktory vyvolávající přesun herpes simplex viru z nervové tkáně jsou např. některé infekční choroby, pobyt na slunci, poranění, psychický stres nebo fyzická aktivita a u některých žen také určitá fáze menstruačního cyklu.
• Přenos viru herpes simplex typu 1 probíhá přímým kontaktem s nemocným. K přenosu může dojít slinami, slzami, kontaminovanými předměty či prsty.
• Komplikace oparu rtu zahrnují zápal plic, zánět oka či hepatitida, tedy zánět jater. Postižení oka může dále vést ke vzniku rohovkového vředu. Nejtěžší případy mohou končit zánětem mozkových blan, či zánětem mozku.

Herpes simplex virus 2. typu

HSV 2. typu je původcem genitálního oparu, který se velmi podobá oparu na rtu, je však lokalizován na pohlavních orgánech nebo v jejich okolí. Genitální opar se vyskytuje především v dospělé populaci a je považován za sexuálně přenosnou chorobu.

• Projevy genitálního oparu zahrnují zarudnutí v místě vstupu infekce, svědění a tvorbu většího počtu puchýřků s obsahem infekční tekutiny. Pokud puchýřky prasknou, je tato tekutina zdrojem infekce a může dojít k nákaze partnera porušenou kůží či sliznicí. V případě praktikování análního sexu se puchýřky vyskytují v oblasti řitního otvoru. Někdy pozorujeme i zvětšené mízní uzliny, nejčastěji v tříslech. Z celkových příznaků se objevují bolesti hlavy, slabost a bolest svalů.
• Přenos herpes simplex viru typu 2 se uskutečňuje především pohlavním stykem. Je však možný i orálně, či jinými sexuálními praktikami. V těhotenství může dojít k přenosu herpes simplex viru z matky na plod tzv. transplacentárně.
• Rizikové faktory jsou takové, které podněcují reaktivaci viru herpes simplex typu 2, který se již v organismu nachází, ale prozatím nepůsobí žádné obtíže. Těmi jsou hormonální změny v období menstruace, nadměrná psychická i fyzická zátěž, či podráždění pokožky v oblasti genitálu. Stejně tak mohou vést k tvorbě genitálního oparu chřipkové onemocnění, vysoké horečky či špatné stravovací návyky.
• Komplikace genitálního oparu zahrnují zánět pochvy, bolestivé močení a vyprazdňování. V nejtěžších případech může dojít k rozvoji zánětu mozkových blan a mozku.

Léčba herpes simplex

Léčba oparů, respektive herpes simplex viru, je především farmakologická. Léčba je zajištěna používáním speciálních protizánětlivých mastí nebo různých přípravků s protivirovým účinkem, obecně je nazýváme antivirotika. Ta bychom měli aplikovat co nejdříve, ještě před vytvořením puchýřnatého stádia. Antivirotika, léčiva zabíjející viry, podávaná v tabletách jsou sice výhodná u pacientů s komplikovanějším průběhem, pokud se však nepodávají dlouhodobě, nezabrání opětovnému návratu onemocnění. Pacienti trpící herpes simplex virem by neměli přicházet do styku s novorozenci, pacienty s ekzémem a s osobami se sníženou imunitní odpovědí, protože pro tyto skupiny je infekce virem herpes simplex mnohem nebezpečnější než pro ostatní. Léčba komplikovaných oparů, závažných svou lokalizací nebo průběhem spadá do rukou dermatologa, resp. infektologa. V takových případech se podávají buď perorálně, nebo intravenózně virostatika. V rámci komplexnosti terapie herpes simplex viru doporučujeme i doplňkovou léčbu vitaminy B, C, E a stopovým prvkem zinkem.

Prognóza onemocnění herpes simplex

Herpes simplex virus je velmi častým onemocněním a někteří pacienti se s nimi potýkají prakticky neustále. Většinou však nepřinášejí jiné obtíže než nevzhlednou ranku na rtu a nepříjemný pocit při pohybu rtů. Tyto projevy lze navíc různými způsoby maskovat a tlumit, takže není nutné nijak omezovat své běžné denní činnosti. Genitální opar je velice úporné onemocnění a jeho léčba může být dlouhodobá.