Mezoteliom

Mezoteliom

Mezoteliom je nádor vycházející nejčastěji z pohrudnice, což je tenká blána, která vystýlá zevnitř hrudní stěnu a přechází také na povrch plic, kde se označuje jako poplicnice. Mezi těmito dvěma blánami je prostor zvaný pohrudniční dutina. V menším procentu případů může mezoteliom vznikat také z obalu, který kryje srdce (z osrdečníku), a z blány, vystýlající dutinu břišní – z pobřišnice. Jsou to vazivové blány vystlané buňkami. Tyto buňky se mohou zhoubně zvrhnout a tak vznikne nádorové bujení. Mezoteliomy patří mezi vzácnější nádory a mohou být zhoubné či nezhoubné. Častější a závažnější jsou zhoubné, které postihují v 75 % případů pohrudnici. Dále bude více pojednáno o zhoubných mezoteliomech.

Nádor

Nádor je útvar vznikající v důsledku poškození buněk, které se začnou nekontrolovatelně množit a růst. Nádor může být zhoubný nebo nezhoubný (maligní nebo benigní). Zhoubný nádor je takový, který roste rychle, agresivně, prorůstá do okolí a zakládá tzv. metastázy, tedy druhotná ložiska různě vzdálená od hlavního nádoru. Nezhoubný nádor roste pomaleji, do okolí neprorůstá a nezakládá metastázy. Nevýhodou je, že může svojí velikostí utlačovat okolní tkáně a narušit tím jejich funkci.

 Riziko mezoteliomu

Největším rizikovým faktorem pro vznik mezoteliomu je azbest. Azbest je karcinogenní látka. To je látka, která v organizmu způsobuje zhoubné bujení, kdy se buňky postiženého orgánu začnou nekontrolovaně a rychle množit. Do organismu azbest vstupuje vdechováním a způsobuje onemocnění dýchacího systému. Kromě mezoteliomu také plicní nemoc zvanou azbestóza. Kontakt s azbestem byl dokumentován u více než poloviny nemocných s mezoteliomem. Nejvíce jsou ohrožené osoby v přímém kontaktu, především profesionálním, to znamená horníci či zaměstnanci továren zpracovávajících azbest. Ohroženi jsou ale i rodinní příslušníci těchto osob, kteří jsou vystaveni azbestovým vláknům, ulpívajícím na oděvech těchto zaměstnanců, kteří si je nosí domů. V ohrožení mohou být i lidé, u nichž je dlouhodobě nepřímý kontakt, např. pobývání v budovách, v nichž byl azbest použit jako nehořlavý materiál. K tomuto účelu se již azbest přestal používat, přesto může být součásti některých starých budov. Doba mezi kontaktem s azbestem a vznikem mezoteliomu bývá 20 – 40 let. Vyskytuje se nejvíce okolo 60. roku věku. Kromě působení azbestu se uplatňuje i vliv dědičnosti.

Příznaky mezoteliomu

Mezi nejčastější příznaky mezoteliomu patří bolest na hrudníku, dušnost a dráždivý kašel. Tyto příznaky nejsou typické jen pro mezoteliom a mohou být přítomny u řady jiných plicních onemocnění, proto je důležité, aby lékař věděl o kontaktu s azbestem. Mezoteliom často svým růstem poškozuje okolní orgány, jako je páteř, jícen, horní dutá žíla. Může také docházet k prorůstání nádoru do samotné hrudní stěny nebo do bránice. Často vzniká v pohrudniční dutině tekutina, která utlačuje plíce. Dalšími příznaky mohou být ty, které se objevují i u jiných nádorových onemocnění. Těmi jsou zvýšená teplota, která není původu infekčního, velký úbytek na váze během krátké doby a nechutenství. Hubnutí často bývá  i při obvyklé chuti k jídlu. Mezoteliom je jedním z nádorů, které mají špatnou prognózu.

Diagnostika a léčba mezoteliomu

Hlavní diagnostickou metodou mezoteliomu je rentgen hrudníku. Upřesňujícím vyšetřením je CT, tzv. počítačová tomografie. Jde o moderní zobrazovací metodu, která využívá rentgenových paprsků k vytvoření obrazu. Výhodou této metody je, že poskytuje velice detailní snímek tkání těla. Nevýhodou je zatěžování pacienta větší dávkou záření než při použití rentgenu. Další zobrazovací metodou, kterou lze použít, je magnetická rezonance (MRI). Ta využívá magnetické pole k vytvoření obrazu a pacienta nijak nezatěžuje. Nevýhodou je časová náročnost vyšetření a vysoké náklady na provoz zařízení. V případě, že máme podezření na mezoteliom, je třeba odebrat vzorek tkáně k mikroskopickému vyšetření. Léčba je v rukou specialistů – onkologů. Základními léčebnými postupy jsou operace, ozařování a chemoterapie, které jsou volené dle různých okolností, jako je pokročilost nádoru nebo celkový stav nemocného. První volbou bývá operace, pomocí které je možné celý nádor odstranit. Poté následuje léčba ozařováním a chemoterapie. V případě, že pacienta není možné operovat, se přistupuje ihned k chemoterapii.

Prevence mezoteliomu

V prevenci mezoteliomu je důležitým opatřením odstranění azbestu ze životního prostředí. Osoby pracující v rizikovém prostředí by měly pravidelně absolvovat preventivní prohlídky a v případě, že se u nich vyskytnou výše uvedené příznaky onemocnění, měly by navštívit svého lékaře. Pokud se podezření na mezoteliom potvrdí, musí být pacient trvale vyřazen z působení škodlivých vlivů.