Astma

Astma

Astma, celým názvem bronchiální astma, je zánětlivé onemocnění postihující sliznici dýchacích cest. Vzniká většinou na podkladě alergie, tedy nadměrné reakce imunitního systému proti cizorodým částicím v prostředí, tzv. alergenům. Nejčastějšími alergeny jsou rostlinné pyly, roztoči, zvířecí srst a peří, ale také některé druhy potravin. Ve zdravém organismu je reakce proti nim minimální, u alergiků však buňky imunitního systému produkují nepřiměřeně velké množství látek, které vedou ke vzniku alergických projevů. Bronchiální astma je třeba odlišovat od tzv. srdečního astmatu, které se také projevuje výraznou dušností, ale jeho příčinou je neschopnost srdce odčerpávat krev z plicních cév. 

Obranné mechanismy organismu

Za stažením průduškových svalů stojí dvě chemické látky. Je to histamin a acetylcholin. Histamin se uvolňuje během alergické reakce z žírných buněk, které jej skladují. Acetylcholin vypouštějí nervová zakončení ve stěnách průdušek, která ovlivňují činnost průduškových svalů.

Tato nervová vlákna pocházejí z tzv. bloudivého nervu (vagus), který vede přímo z mozku. Tento nerv udržuje napětí uvedených svalů a přispívá k jejich stažení. Je hlavním činitelem, který ovlivňuje jejich šíři, v této funkci jej doplňuje histamin.

Aby se udržela rovnováha mezi zužováním a rozšiřováním průdušek, jsou zde další látky, které naopak průdušky roztahují, a působí tedy proti účinkům histaminu a acetylcholinu. Nazýváme je bronchodilatátory. Některé z nich jsou vylučovány z nadledvin, žláz s vnitřní sekrecí umístěných nad horními póly obou ledvin.

Nejdůležitějším bronchodilatátorem je adrenalin, který funguje jako stimulační hormon při stresu a rozrušení. Za situace, kdy nám hrozí skutečné nebo domnělé nebezpečí, potřebujeme více kyslíku k výrobě energie. Adrenalin rozšířením průdušek usnadňuje zvýšený přívod vzduchu do plic.

Kromě toho průduškové svaly obsahují enzymy - látky odpovědné za průběh chemických reakcí a udržující životní funkce včetně dýchání (respirace). Tyto enzymy pomáhají chránit průdušky před vlivem histaminu a acetylcholinu.

Zánět při astma

Zánět, který postihuje sliznici dýchacích cest, je běžná obranná reakce organismu na škodlivé látky. Nejčastěji je vyvolán bakterií či virusem, které se v místě průniku do organismu usadí. To vyvolá specifickou reakci organismu, kterou pozorujeme jako zarudnutí, otok, zduření, bolest a zhoršenou funkci postiženého místa. U astmatu jsou to právě alergeny, které vyvolávají takovouto reakci organismu, která je však neodůvodněná a z hlediska organismu zcela zbytečná. 

Vznik astma

Hlavním znakem bronchiálního astmatu je tedy nadměrná citlivost stěny průdušek na alergeny přítomné ve vzduchu. Po jejich vdechnutí a průniku do dýchacích cest dochází ke zvýšení propustnosti stěny cév pro tekutiny, což vede ke vzniku otoku průdušky. Kromě toho jsou aktivovány také drobné žlázky ve stěně dýchacích cest, které začnou produkovat větší množství hlenu. Dále jsou také podrážděny nervy, které reagují stažením svalů průdušek a tento děj společně s otokem a zvýšením produkce hlenu způsobí významné zúžení průsvitu dýchacích cest.

Detailnější pohled

Děje se to tak, že se molekuly imunoglobulinu E (IgE), které jsou zaměřeny proti určitému alergenu, navážou na povrch žírných buněk, které obsahují histamin. Pokud se dotyčný alergen vdechne, je zachycen molekulou imunoglobulinu. To vyvolá reakci v žírné buňce, na níž je molekula navázána - buňka vyplaví histamin. Na to reagují průdušky stažením a dojde ke ztížení dýchání: Důsledkem jsou příznaky známé jako astmatický záchvat.

Příčinou uvolnění acetylcholinu z nervových zakončení ve stěnách prů-dušek může být množství látek, které dráždí jak průdušky, tak i samotná nervová zakončení. Nervy vysílají cestou bloudivého nervu do mozku informaci o svém podráždění. Bloudivý nerv v reakci na to stáhne svaly ve stěně průdušek, což vede k astmatu. Mimo to začne sliznice v dýchacích cestách produkovat zvýšené množství hlenu, kterým se mohou dýchací cesty ucpat. To ještě více zhorší dechovou tíseň. Podobné podráždění mohou vyvolat virové nebo bakteriální infekce v horních dýchacích cestách, proto se astma během nachlazení nebo rýmy často zhoršuje.

Dobře víme, že úzkost nebo emoční napětí je schopno astmatické potíže vystupňovat. Mechanismus však není dosud jasný. Dalšími faktory přispívajícími k astmatu jsou některé léky (například analgetika příbuzná acylpyrinu), profesionální expozice exhalátům (například soli platiny v elektrotechnickém průmyslu), atmosférické znečištění a polétavý prach. Astmatický záchvat může také nastartovat styk s chladným vzduchem, velká tělesná námaha nebo rozčilení.

Příznaky astma

Hlavním příznakem astmatu je ztížené dýchání, především omezením výdechu. Pacienti s astmatem jsou dušní, mají prodloužený výdech a často je trápí dráždivý kašel. Při nádechu i výdechu můžeme také někdy slyšet pískání nebo chrčení. To je způsobeno tím, že je proudění vzduchu omezováno zúženým průsvitem dýchacích cest. Mohou mít i různě silné bolesti na hrudi a většinou nejsou kvůli dýchacím problémům schopni vykonávat fyzicky náročnější aktivity.

Astmatický záchvat

V průběhu onemocnění se různě často vyskytují epizody náhlého zhoršení stavu, tzv. astmatické záchvaty. V období mezi záchvaty nemusí mít pacient téměř žádné projevy dechové nedostatečnosti nebo jsou vyjádřeny pouze v menším rozsahu. Během vlastního záchvatu se však důsledky zúžení průsvitu dýchacích cest projeví naplno. Pacient má velmi výrazné potíže při nádechu a především pak při výdechu, může se dokonce začít i dusit. Pokud je přítomen kašel, vykašlává pacient průhledný nebo mírně zakalený hlen a velmi častá je také silná bolest. Po velmi závažném záchvatu může pacient trpět nedostatkem kyslíku, což se projeví promodráním rtů a někdy dokonce dochází ke ztrátě vědomí. Nejzávažnějším stavem, který může u astmatika vzniknout, je tzv. status astmaticus, který nereaguje na žádná podávaná léčiva a může končit zástavou dechu a smrtí pacienta. Aby tento stav nenastal, je nutné astma včas diagnostikovat, zhodnotit jeho tíži a možná rizika a zahájit léčbu.

Diagnostika astma

Mezi hlavní vyšetřovací metody patří spirometrie, při které se zjistí stupeň omezení výdechu v důsledku změn v průduškách. Dále se provádí vyšetření dýchacích plynů v krvi, aby mohla být zhodnocena kvalita okysličení těla a odvodu oxidu uhličitého. Velmi důležité je také alergologické vyšetření, při kterém se odhalí podnět, který vyvolává reakci imunitního systému a vede ke vzniku projevů astmatu. Nejčastěji se používají kožní testy, při kterých se různé alergeny vpravují v malém množství do kůže na předloktí, a sleduje se, na který z nich organismus zareaguje více, než by bylo třeba. Právě takový alergen může být vyvolavatelem astmatu a díky tomuto vyšetření se mu pacient může vyhýbat.

Léčba astma

Léčba do velké míry závisí na druhu astmatu a závažnosti potíží. Zhruba ji však můžeme rozdělit na urgentní léčbu těžkého akutního záchvatu, kdy je nezbytná návštěva lékaře nebo přijetí do nemocnice, a na průběžnou každodenní domácí léčbu. Ta slouží jako prevence záchvatů.

Při urgentní léčbě astmatického záchvatu je nezbytné co nejrychleji poskytnout pacientovi úlevu. Při těžkém záchvatu je nutné dodat do organismu co nejrychleji látky, které uvolní stažení průdušek (bronchospazmus). Tyto léky nazýváme bronchodilatátory. Nejčastěji se používá salbutamol a terbutalin. Podávají se injekčně, někdy je však účinnější podat je inhalačně tzv. nebulizátorem. Jedná se o elektrický přístroj, který vytváří z léku rozpuštěného ve sterilní vodě jemnou mlhu nebo sprej. Ten lze vdechovat maskou. Při použití nebulizátoru začne bronchodilatátor působit za 5-10 minut a často bronchospazmus úplně odstraní. Při těžších záchvatech lékař podává po několik dnů kortikosteroidní léky, které ztlumí alergickou reakci a dočasně tak sníží pohotovost k dalším záchvatům.

Je-li nebulizátor nedostupný, podává lékař bronchodilatátor injekčně, jako například salbutamol, ale může použít i jiné léky, jako je adrenalin nebo aminofylin. Nevýhodou adrenalinu však je jeho tendence vyvolávat bušení srdce; injekčně podaný aminofylin může zase navodit nevolnost a zvracení. Velmi těžké astmatické záchvaty je nezbytné léčit v nemocnici, protože mohou vyžadovat přívod kyslíku.

Smyslem dlouhodobé preventivní léčby je předcházet záchvatům a umožnit pacientovi relativně normální život. Je vhodné absolvovat kožní alergologické testy, aby se odhalila příčina alergie. Mnoho nemocných trpících alergií na domácí roztoče může pak přijmout opatření ke snížení expozice alergenu.

Při chronické léčbě astmatu se využívají dvě skupiny léčiv. První skupina, „preventivní", to jsou inhalované kortikosteroidy (beclomethason apod.). Jejích účinek spočívá v potlačení zánětlivých reakcí v dýchacích cestách, jejichž důsledkem bývá astmatický záchvat. Druhou skupinou jsou „tišící" léky. Mají krátkodobý účinek a zmírňují astmatické obtíže. Patří sem salbutamol, Berotec aj. Kromě toho lze k léčbě přidávat i další přípravky, bud" ve formě tablet, nebo inhalací (aminofylin, Syntophyllin atd.). Potřeba zvyšovat denní dávky této utišující léčby je známkou zhoršování astmatu a může to znamenat, že je třeba zvýšit trvalou dávku preventivních léků.

Vzhledem k tomu, že kortikosteroidy se vdechují přímo do plic, nedochází prakticky k žádné absorpci těchto léků do celého těla a riziko jejich nežádoucích účinků je tak zanedbatelné.

Nemocným trpícím úpornou a těžkou formou astmatu lze předepsat kortikosteroidy v tabletách. Tyto léky však mají početné vedlejší účinky, proto je nezbytné striktně dodržovat lékařem doporučené dávkování a léky nosit stále u sebe pro případ záchvatu. Léčba musí být trvalá, její přerušení může vyprovokovat záchvat.

Výskyt astma

Bronchiální astma patří k poměrně častým onemocněním a jeho výskyt se v poslední době spíše zvyšuje. Hlavní příčinou je, že děti jsou již od narození drženy v téměř sterilních podmínkách, které jim zabraňují kontakt s přirozenými alergeny a jejich imunitní systém se nevyvíjí tak, jak by měl. Jsou potom náchylnější ke vzniku alergií a velmi často se u nich objeví také bronchiální astma.

Prevence astma

U většiny astmatiků vyvolávají nebo zhoršují potíže látky, s nimiž se každodenně setkávají. Pokud se podaří takovou látku identifikovat, je třeba se jí vyhýbat: odstraňovat prach z domácnosti, vyhýbat se tabákovému kouři, nevhodným potravinám, ale také rozčilení a velkým emočním hnutím. Je známo, že přiměřená pravidelná tělesná aktivita (zejména plavání) má příznivější efekt než velká zátěž. Astmatici by měli provozovat tělesnou aktivitu přiměřeným způsobem a pokud možno pravidelně.