Pooperační jizvy

Pooperační jizvy

Výsledek chirurgické operace se hodnotí nejen podle úspěšnosti prováděného zákroku, ale také podle vzhledu pooperační jizvy, která vzniká po zašití operační rány. Respektive podle vzhledu pooperační jizvy hodnotí většinou úspěšnost operace pacienti. Mnohé operační komplikace a také zručnost operujícího lékaře se totiž na tvaru a velikosti pooperační jizvy významně podepisují a je proto nutné, aby byla věnována dostatečná péče nejen operovanému orgánu, ale také kožnímu krytu, který je porušen při prováděných chirurgických zákrocích.

Vznik pooperačních jizev

Pooperační jizva vzniká stejným způsobem, jako jakákoli jiná jizva po porušení kůže a jejích hlubších struktur. Nemusí se však jednat pouze o jizvu kůže, pooperační jizva může být i na vnitřních orgánech. Po porušení kožního krytu skalpelem se chirurg dostává k hlubším strukturám kůže a při jejich porušení se vše následně hojí jizvou. V procesu hojení tkáně dochází k imunitní reakci, kdy do místa rány nastoupí bílé krvinky, které vytvářejí zánět a brání tím vzniku infekce. Po třech dnech této zánětlivé fáze nastává granulační fáze, během které se vytváří nová tkáň a struktury se začínají zacelovat. Za několik týdnů pak dochází k novotvorbě buněk, které vzniklý defekt překrývají a nakonec nastoupí fáze zvaná remodelační a vzniká jizva. Jizva je zpočátku stažená a až za zhruba rok začíná mít měkčí konzistenci.

Typy pooperačních jizev

Pooperačních jizev je více typů a závisí na lokalizaci operované části těla, na operačním postupu, na rozsahu řezu a celkově na náročnosti operačního výkonu. Například po laparoskopické operaci zůstávají pouze menší jizvy ve velikosti asi jednoho centimetru. Naopak jizva po císařském řezu je větší a také její hojení je delší. Tato jizva vzniká během porodu v případě, že není možný porod přirozenou cestou. Podle vzhledu pak můžeme jizvy dělit na hypertrofické, hypotrofické a keloidní. Jizva hypertrofická vzniká v důsledku nadbytku vaziva a jedná se o jizvu vystouplou nad povrch kůže. Naopak jizva hypotrofická je vtažená a vytváří v pokožce důlek. Posledním typem je jizva keloidní, neboli keloid, která vzniká opět nadměrnou produkcí vaziva. Je vystouplá a zbytnělá, přesahuje okolí původní rány a její zbarvení je červené až fialové.

Pooperační jizvy a vhodná opatření

Aby se pooperační jizva správně zacelila, je nezbytné již od zahájení operace zajistit vhodné podmínky pro hojení. Už samotný řez, kterým se chirurgický zákrok zahajuje, má v následném hojícím procesu klíčovou roli, důležité je také zajistit během operace důsledné stavění krvácení a snažit se minimalizovat poškození měkkých i tvrdých tkání. Po operaci se zašitá rána překrývá vhodným krycím materiálem. Ten by měl zajišťovat dostatečnou ochranu před průnikem infekce, neměl by ránu potrhat nebo jinak poškodit při převazu a měl by mít dostatečnou absorpční schopnost. Pravděpodobnost vzniku různých komplikací během hojení pooperačních ran a následně pooperačních jizev je závislá na mnoha faktorech. Jedním velmi důležitým faktorem je věk jedince a různá dlouhodobě probíhající onemocnění. Mezi takové choroby patří například různé stavy se sníženou funkcí imunitního systému, cukrovka a další. Je potřeba také zohlednit vliv podávaných léčiv a životních návyků pacienta, především stav výživy, dále pak obezitu, zda jde o kuřáka či nekuřáka a v neposlední řadě je důležitý i psychický stav.

Komplikace pooperačních jizev

Nejčastější komplikací hojení pooperačních jizev je zanesení infekce. Mikrobi mohou být do rány zaneseni buď z nedostatečně vydezinfikované kůže, nebo ze znečištěných chirurgických nástrojů, pokud při operaci dojde k poškození střevní stěny, mohou být původci infekce také některé střevní bakterie. Dalším rizikovým výkonem jsou pak převazy hojících se ran včetně odstraňování stehů. Pokud se mikrobi dostanou do rány, začnou se postupně rozvíjet příznaky infekce – otok, zarudnutí rány a jejího okolí a bolestivost. Jasnou známkou přítomnosti infekce je pak hromadění žlutohnědého nebo nazelenalého hlenu, který vytéká z rány. Postupně se rána rozpadá, může se dokonce šířit do blízkého okolí a vytvářejí se ložiska mrtvé tkáně. Pokud nejsou včas podána antibiotika a vzniklý stav se nezačne řešit, může infekce postupovat do hlubších vrstev kůže a dále do podkoží. V obzvláště závažných případech se mohou mikrobi nebo jejich toxické produkty dostat do krevního oběhu a vzniká otrava krve, která může vést až k celkovému selhání organismu. Léčba infekce pooperační jizvy spočívá v jejím opětovném otevření, vyčištění a zavedení drénu, který odvádí hnis a krev. Poté se rána pravidelně sleduje a využívají se různé obvazy a přípravky podporující hojení. Až po úplném zvládnutí infekce je možné přistoupit k opětovnému sešití rány

Pooperační jizvy a péče o ně

Operační rána a následná pooperační jizva jsou nezbytnou součástí téměř všech chirurgických zákroků, které se v současnosti provádějí. Ať už má pooperační jizva jakoukoliv velikost a lokalizaci, vždy je nutné o ni správně pečovat a snažit se zabránit nejrůznějším komplikacím. Naštěstí dnes již existuje celá řada šicích a obvazových materiálů i dezinfekčních přípravků, které péči o pooperační jizvy výrazně usnadňují. Po vyndání stehů z rány již můžeme pooperační jizvu ošetřovat sami doma. Jde o promašťování jizvy krémy k tomu určenými. Urychlit hojení pooperační jizvy a zároveň předcházet vzniku keloikdu můžeme pomocí tlakové masáže, kdy stlačujeme jizvu na 30 sekund a následně ji uvolníme. Pro správný účinek bychom toto měli provádět zhruba desetkrát denně. Podobný tlakový efekt má proud vody. Pro urychlení hojení pooperační jizvy a předcházení vzniku keloidu jsou vhodné silikonové obvazy či elastické prádlo k sehnání ve zdravotních potřebách. Součástí péče o jizvu je též nevystavování jí slunci či jinému UV záření a to alespoň po dobu tří měsíců.