Prasečí chřipka

Prasečí chřipka a její historie

Prasečí chřipka je novým virem chřipky, který se poprvé objevil na jaře roku 2009 a okamžitě vyvolal poplach mezi epidemiology, zdravotníky a posléze i mezi laickou veřejností. To proto, že si lidé vzpomněli na rok 1918, kdy chřipkový virus téhož typu se rozšířil mezi vojáky vracejících se z bojišť první světové války. Tehdy zahynulo během šesti měsíců na dvacet milionů lidí. Obavy byly tedy na místě. Proč se tato chřipka nazvala právě prasečí? Původně se jednalo skutečně o chřipku, kterou byla napadena výhradně prasata téměř po celém světě. Rychle se šířila po velkochovech v USA, Kanadě, Mexiku, Jižní Americe, v Evropě, v Africe (v Keni) , na Tajvanu i v Číně a Japonsku. Dalo se tedy hovořit o celosvětové nákaze. Zprvu se zpravidla nepřenášela na lidi. Na člověka virus přeskočil až o pár let později.

Vznik prasečí chřipky

Prasečí chřipka je onemocnění dýchacích cest prasat způsobené virem chřipky typu A. Nový typ viru, který byl přenosný také na člověka, se objevil na přelomu dubna a března roku 2009 v jižní Kalifornii v Texasu. A byl pojmenován prasečí, ale byť původcem bylo prase, obsahoval již i geny lidské a ptačí linie. Později byly hlášeny případy i z jiných států USA a také Mexika. Odtud dostal virus nový název – mexická chřipka. Díky internetu a moderním komunikacím se lidé brzy dozvídali o možnosti pandemie, tedy epidemie velkého rozsahu zasahující více kontinentů. Začali se obávat, že by se události z r.1918 mohly opakovat.

Wolfgang Wodarg, šéf zdravotní sekce Rady Evropy označil vyhlášení pandemie prasečí chřipky za falešné. Poukazoval na skutečnost, že farmaceutické firmy vydělaly obrovské peníze na prodeji očkovacích vakcín a léků. Přičemž úmrtnost na nákazu virem prasečí chřipky v rozvinutých zemích nebyla nikterak vysoká. V USA bylo zaznamenáno celkem 50 milionů nemocných a 10 tisíc úmrtí. Zemřel tedy jeden člověk na 5 tisíc obyvatel nakažených virem H1N1, což je 0,02 %. 

Přenos prasečí chřipky

Nákaza virem prasečí chřipky probíhá přímým kontaktem s infikovaným zvířetem nebo přítomností v jeho blízkosti. Ačkoliv virus prasečí chřipky je onemocnění prasat a přenos viru ze zvířete na člověka je poměrně vzácný, bylo v USA zaznamenáno několik případů, kdy nemocný nebyl v žádném kontaktu s prasaty. To odpovídá možnému přenosu viru z člověka na člověka. Tento fakt je podpořen skutečností, že virus obsahoval geny prasečí, ptačí chřipky i lidské chřipky. Přenos prasečí chřipky konzumací vepřového masa či vepřových produktů je nepravděpodobný, jelikož virus je usmrcen při běžném způsobu vaření při teplotě 70ºC.

Příznaky prasečí chřipky

Příznaky prasečí chřipky se nijak neliší od příznaků klasické chřipky, jedná se o horečky spojené s bolestí hlavy, zad a svalů. Přenáší se vzduchem, výhradně při kašlání a kýchání. Léčba je obdobná jako u běžné chřipky. Užívají se protivirové léky, které mohou průběh  onemocnění zmírnit. Bojují proti virům tak, že jim zabrání se dále množit. Abyste snížili riziko nakažení, je důležité si pravidelně mýt ruce. Hlavně před jakoukoliv manipulací s jídlem. Rovněž je důležité udržovat dobrý zdravotní stav, jíst vyváženou stravu, dostatečně spát a vyhýbat se stresovým situacím. Ač byl případ prasečí chřipky v roce 2009 celosvětovým fenoménem, jak rychle se objevila, tak rychle i zmizela.

Léčba prasečí chřipky

Při léčbě prasečí chřipky se zaměřujeme podobně jako u normální chřipky k tlumení příznaků, které nemoc provází. Jedná se především o snížení horečky, potlačení bolesti v krku či zprůchodnění nosních dutin. Většina doposud nakažených se plně uzdravila během 7-10 dnů a to většinou bez podání antivirotik. Antivirotika neboli protivirové léky jsou účinné pouze tehdy, podají-li se do 48 hod. od prvních příznaků. Jsou však používány jako prevence nebo léčba u rizikových pacientů. Prasečí chřipka je citlivá na antivirotika oseltamivir a zanamivir, ale je rezistentní na amantidin a rimantidin. Plošné podávání antivirotik WHO (Světová zdravotnická organizace) nedoporučuje.

Prasečí chřipka a její výskyt v České republice

Virus prasečí chřipky se zanedlouho dostal i do České republiky, kam ho přinesli lidé vracející se z Mexika či USA. Tito byli odborníky bedlivě sledováni. Několik lidí na komplikace spojené s tímto onemocněním dokonce zemřelo a o to více se o této nemoci hovořilo v široké veřejnosti. Začalo se hromadně očkovat a nakažení byli vzati do karantény, aby se co nejvíce omezilo riziko rozšíření nákazy do další části populace.