Pupečníková krev

Pupečníková krev

Pupečníková krev představuje krev nacházející se v placentě a pupeční šňůře a zajišťuje výměnu kyslíku a živin mezi matkou a plodem. Dítě v děloze matky je spojeno s placentou takzvaným pupečníkem. Jde o provazec, který obsahuje tři velmi důležité cévy, tedy 2 tepny a 1 žílu, které přivádějí okysličenou krev plnou živin z placenty do těla plodu a zpátky vedou odkysličenou krev se zplodinami metabolismu od plodu do placenty k načerpání kyslíku a odevzdání oxidu uhličitého. Po porodu není tento oběh potřeba, pupečník se přeruší, dítě se odnese k ošetření a čeká se na odloučení a porod placenty. Krev, která zůstala v přerušeném pupečníku je pupečníková krev. Tato krev obsahuje velké množství kmenových buněk a je vhodným materiálem k jejich transplantaci.

Pupečníková krev a kmenové buňky

Kmenové buňky jsou nezralé buňky, které dávají základ všem buňkám v těle. Dovedou se rychle dělit a podle podmínek, které na ně působí, se vyvíjí v určitý typ vyzrálé buňky, například krevní, srdeční a další. Každý člověk má svoji zásobu kmenových buněk v těle, jelikož je potřebujeme k obnovení starých a poškozených vyvinutých buněk. Kmenové buňky se v posledních letech intenzivně zkoumají a objevují se nové možnosti jejich využití.

Využití pupečníkové krve

Pupečníková krev se využívá v dnešní době k transplantaci. Pupečníkovou krev je možné schraňovat a použít pro potřeby samotného dárce, tedy dítěte, jehož krev byla po porodu odebrána. Využívá se také k transplantaci pro nemocného sourozence nebo pro nepříbuzného člověka. Léčba zhoubných onemocnění krve, či jiných orgánových systémů, spočívá v agresivní chemoterapii a radioterapii, aby byly nádorové buňky zcela zničeny. Spolu s nimi jsou však ničeny i zdravé buňky. To vede k vážným stavům a komplikacím. Proto je těmto pacientům transplantována pupečníková krev. Krvetvorné buňky se dostanou do kostní dřeně, kde se uchytí a měly by vytvořit nový základ krvetvorby zdravých krevních buněk. Nejčastějšími vhodnými dárci bývají sourozenci. V budoucnu by se daly kmenové buňky využít také k léčbě cukrovky, dětské mozkové obrny, autoimunitních nemocí nebo infarktu srdce. Krvetvorné kmenové buňky jsou nadějí pro pacienty trpící vážnou poruchou krvetvorby, těžkými poruchami imunity nebo pro pacienty, kteří mají zhoubné onemocnění krvetvorby jako jsou leukémie, myelodysplastický syndrom apod. a bez transplantace by zemřeli.

Odběr a zpracování pupečníkové krve

Odběr pupečníkové krve se provádí po porodu dítěte, kdy se čeká na porození placenty. Samotný odběr spočívá v napíchnout pupečníkové žíly a odebrání krve do speciálního setu s protisrážlivým roztokem. Objem odebrané krve bývá méně než 100 ml. Pokud je objem velmi malý, nedá se vzorek k transplantaci použít. Krev se zpracovává kryokonzervací,tedy uchovává se při teplotě –196 °C v tekutém dusíku v bance pupečníkové krve. Buňky zůstávají nepoškozené několik let. Údaje se shromažďují v centrální databázi pupečníkové krve a jsou dostupné transplantačním centrům.

Uchovávání pupečníkové krve

Pupečníková krev se uchovává v souladu se zákonem o tkáních a buňkách pod dohledem Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Rovněž je možné rodinné uchovávání krve pro soukromé účely, či její dárcovství do veřejné dárcovské banky. V České republice existuje Mezinárodní pracovní skupina odborníků, kteří shromažďují informace a nejnovější poznatky o využití pupečníkové krve.

Budoucnost pupečníkové krve

První odebraná pupečníková krev byla použita k transplantaci kmenových buněk vážně nemocnému sourozenci. Tato první transplantace proběhla v roce 1988 ve Francii. Od té doby se intenzivně pracuje na výzkumu kmenových buněk z pupečníkové krve a nových možnostech využití této cenné tekutiny. Zavádí se metody, které umožní využít i vzorky o velmi malém objemu, protože bude možné kmenové buňky namnožit. Některé možnosti spadají do daleké budoucnosti, ale i dnes existuje nemalé využití. Pokud tedy uvažujete o odběru pupečníkové krve, poraďte se se svým gynekologem a v centru, kde hodláte porodit svoje dítě. Ochotně vám sdělí veškeré podrobnosti.