Rakovina děložního čípku

Rakovina děložního čípku

Rakovina děložního čípku patří mezi nejčastější zhoubná nádorová onemocnění postihující ženské pohlavní orgány. Důležitou roli tu sehrává infekce HPV virem, jinak také lidským papilomavirem. Existuje více jak 100 typů těchto virů. HPV viry můžeme rozdělit na nízce rizikové, tzv. typy 6 a 11, které způsobují převážně kondylomy neboli bradavicím podobné výrůstky na kůži a sliznicích, a vysoce rizikové, tzv. typy 16, 18, 31 a 33, které způsobují rakovinu děložního čípku. Rizikových faktorů souvisejících se vznikem rakoviny děložního čípku je však více a jelikož hlavní vyvolávající činitel je HPV virus, který se přenáší pohlavním stykem, je to zejména vysoký počet sexuálních partnerů a nízký věk při prvním pohlavním styku. Nebezpečí představují také snížená imunita, kouření, nedostatek vitaminu C, kyseliny listové a beta - karotenu.

Děložní čípek

Děloha je dutý orgán, který patří mezi ženské pohlavní orgány. Skládá se z těla a krčku. Děložní krček tvoří hranici mezi děložní dutinou a pochvou, do které ční jako děložní čípek. Děložní krček je spojen s pochvou úzkým kanálkem, ve kterém se nachází hlen, jehož konzistence závisí na fázi ovariálního cyklu. V období plodních dnů je řidší a umožňuje průnik spermií z pochvy do dělohy. Během těhotenství se tvoří tzv. hlenová zátka, která zabraňuje průniku bakterií a dalších spermií do děložní dutiny. Dalo by se říci, že děložní krček a čípek patří mezi ochranné bariery dělohy.

U žen, které dosud nerodily, je otvor do pochvy kulatý a velmi malý. Během těhotenství se roztáhne, aby jím dítě při porodu mohlo projít a později se zhojí do podoby příčné štěrbiny. Při těžším poškození se jeho okraje ohrnou a vytvoří se eroze čípku. Podíl na tom může mít i roztažení čípku, které se používá při některých metodách umělého přerušení těhotenství.

Někdy se po poškození čípku nebo po těžkém porodu stává, že čípek nefunguje správně. Vede to k opakovaným potratům během 4. - 6. měsíce těhotenství. Pokud se porucha objeví dostatečně včas, lze čípek po dobu těhotenství uzavřít speciálním stehem.

Rizikové faktory rakoviny děložního čípku

Jak již bylo v úvodu řečeno, hlavním vyvolavatelem rakoviny děložního čípku je infekce virem HPV. Infekce virem HPV je u populace velmi častá a téměř každý člověk se s ní alespoň jednou za život setká. U většiny naštěstí proběhne bez jakýchkoli příznaků a virus je spontánně eliminován. U malého množství žen však infekce v těle dlouhodobě přetrvává a může dojít k rozvoji předrakovinných změn, které pokud nejsou v takovémto stádiu zachyceny a adekvátně řešeny, zhoršují se a mění se ve zhoubný nádor. Dalšími rizikovými faktory pro vznik rakoviny děložního čípku jsou kouření, poruchy imunity, pohlavně přenosné choroby, sexuální promiskuita, nízký věk při prvním pohlavním styku, rizikové sexuální chování či větší počet porodů.  

Výzkumem příčin rakoviny děložního čípku vzniká dojem, jako by onemocnění bylo sexuálně přenosné. U žen, které nikdy neměly pohlavní styk, se takřka nikdy nevyvine. Počet onemocnění je rovněž nízký u žen, které užívají bariérové metody antikoncepce, a u ortodoxních židovských a muslimských žen. Protože většina z nich má za manžely obřezané muže, předpokládalo se, že vyvolávající látky se mohou nacházet pod předkožkou. Avšak dvě studie prokázaly, že ve výskytu onemocnění u muslimek a židovek, které měly obřezané i neobřezané manžele, nebyl rozdíl.

Nyní existují důkazy o tom, že rakovinu děložního čípku vyvolává lidský papiloma virus (HPV). Podařilo se identifikovat několik kmenů HPV: HPV 6 a 11 je spojeno s papilomy (bradavicemi) na genitáliích a s lehčí formou dysplázie čípku. HPV 16 a 18 je přítomno v 80 % invazivní rakoviny čípku a v nádorových buňkách ve sliznici.

Přídatnými rizikovými faktory pro rozvoj nádoru jsou kouření, první těhotenství v mladém věku a prodělaná pohlavní nákaza. O významu hormonální antikoncepce se diskutuje.

Příznaky rakoviny děložního čípku

Rakovině děložního čípku mohou předcházet předrakovinná stádia, která jsou bezpříznaková a jsou odhalitelná pouze pravidelnými gynekologickými kontrolami. Časné stadium rakoviny děložního čípku také nezpůsobuje žádné bolesti ani jiné těžkosti. Problémy se objeví až při zvětšování nádoru a jeho prorůstání do pochvy a jiných orgánů, například močového měchýře a konečníku. Nádorové buňky se mohou dostat i do vzdálenějších částí těla, např. plic. To může trvat řadu let, někdy i 10 – 20 let, proto se vyskytuje převážně u žen mezi 45. – 55. rokem života. Mezi hlavní příznaky rakoviny děložního čípku patří krvácení mimo menstruační cyklus, zapáchající výtok z pochvy bílé barvy, bolesti v oblasti pánve, dolní části hřbetu a nohou. Kvůli útlaku žil v pánevní oblasti se také objevují otoky dolních končetin. Také se vyskytuje bolest při pohlavním styku a obtíže při močení a vyprazdňování. V pozdějším období se rakovina projeví i hubnutím a únavou.

Vyšetření

Rakovina děložního čípku ve svých předrakovinných a časných stádiích je bezpříznaková a jedinou možností jak je odhalit a zachytit je pravidelná gynekologická kontrola. Gynekolog provádí tzv. cytologický stěr z povrchu děložního čípku a z jeho kanálku, který pak pošle na rozbor do laboratoře. Toto nejcitlivější vyšetření dokáže odhalit změny na děložním čípku i ve velmi raných stádiích. Při podezření na rakovinu děložního čípku je nutné odebrat malý vzorek čípku k mikroskopickému vyšetření, které určí stádium onemocnění. Provádí se také ultrazvukové vyšetření břicha a pánve a rentgenové vyšetření plic, pro případné vyloučení rozšíření rakoviny mimo děložní čípek do těla. Dalším vyšetřením, jako např. CT neboli počítačová tomografie či MRI čili magnetická rezonance, kolonoskopie a rektoskopie, se získají přesné informace o rozsahu onemocnění.

Vyhledávání

Aktivní vyhledávání (depistáž) rizikových žen provádějí gynekologové při pravidelných prohlídkách. Jsou rovněž součástí gynekologického vyšetření v nemocnici. Stěr čípku by se měl uskutečnit dva roky po zahájení sexuální aktivity nebo ve věku 25 let. Poté by se měly stery opakovat v tříletých intervalech, v případech atypických nálezů častěji. Vyšetření by měla pokračovat do 65 let, potom se mohou ukončit, pokud byly všechny nálezy normální. Jestliže se vyskytly abnormální nálezy, mělo by se ve stěrech pokračovat. Jsou možná i častější vyšetření, pokud si je pacientka sama zaplatí.

Statistika rakoviny čípku

Ve Velké Británii činí úmrtí na rakovinu děložního čípku přibližně 3 % z celkového počtu úmrtí na nádory u žen. V roce 1985 bylo 1957 úmrtí. Je to druhý nejčastější nádor ženských pohlavních orgánů, o něco méně častý než rakovina vaječníků, ale častější než karcinom dělohy. Avšak možnost záchytu předrakovinných stadií nemoci znamená, že mnoha z těchto téměř 2000 úmrtí by se dalo zabránit. Výskyt onemocnění u mladších žen však stoupá bez ohledu na vyhledávání raných stadií nemoci.

V roce 1965 byla jen 2 % žen s rakovinou čípku mladší 35 let. Tento počet se zvýšil na 11 % v roce 1980 a na téměř 20 % v roce 1983. Také úmrtnost mezi ženami mladšími 40 let vzrůstá. V České republice je v posledních letech nárůst počtu těchto onemocnění pomalejší, přičemž ubývá hlášených nádorů děložního čípku a přibývá naopak nádorů děložního těla a vaječníků.

Možnosti léčby rakoviny děložního čípku

Časně zachycená stadia rakoviny děložního čípku jsou dobře léčitelná. Provádí se tzv. konizace neboli klínovité vyřezání nádoru a okolní tkáně. Po tomto zákroku ženy mohou ještě otěhotnět a mít děti. Pokročilé nádory se řeší hysterektomií, tedy chirurgickým odstraněním dělohy a části pochvy, někdy také i s odstraněním vaječníků, vejcovodů a sousedících mízních uzlin. U většiny žen po operaci následuje ozařování. Pokročilá stadia rakoviny děložního čípku, která prorůstají do okolních orgánů a je nemožné je operovat, jsou léčeny ozařováním v kombinaci s chemoterapií, tedy podáváním léků ničících nádorové buňky.

Prevence rakoviny děložního čípku

Jelikož známe hlavní rizikové faktory rakoviny děložního čípku, nejdůležitější je prevence. Je třeba hlavně omezit časté střídání sexuálních partnerů. Pro dívky, které ještě pohlavní styk neměly nebo neměly více jak 3 sexuální partnery a tedy je u nich malá možnost, že se setkaly s rizikovými typy viru, se doporučuje očkování. Nejvhodnější je pro dívky ve věku 9 – 12 let. Nejdůležitější však zůstává absolvování pravidelné gynekologické prohlídky jednou za rok.

Očkování proti HPV infekci

Očkovací vakcíny obsahují viru podobné částice, které jsou neinfekční, ale vyvolávají tvorbu vysokých hladin protilátek. Očkování proti nejčastějším typům HPV viru probíhá ve třech dávkách. Největší význam má očkování dívek a žen, které ještě nezahájili sexuální život. Právě zde dosahuje očkování maximální efektivity. Avšak i u sexuálně žijících žen bez ohledu na věk má očkování význam. Důležité je ale posoudit individuální riziko získání nové HPV infekce. Je však nutné mít na paměti, že očkování ženy neochrání před všemi typy HPV viru.