Rakovina štítné žlázy

Rakovina štítné žlázy

Rakovina štítné žlázy je laické označení pro nádor štítné žlázy. Správně bychom však měli termín „rakovina" hradit „karcinom štítné žlázy", což je zhoubný nádor. Mezi hlavní rizikové faktory patří ionizující záření, které je nebezpečné především v mladším věku. Dále genetické dispozice, autoimunitní záněty či nedostatek jódu nebo porucha tvorby hormonů štítné žlázy.

Štítná žláza

Štítná žláza je orgán nacházející se na přední straně krku. Je uložená před průdušnicí a pod štítnou chrupavkou. Hlavním úkolem štítné žlázy je tvorba hormonů trijodtyroninu (T3) a tyroxinu (T4), které se uplatňují v mnohých procesech našeho organismu, a kalcitoninu, který snižuje hladinu vápníku v krvi. Zjednodušeně řečeno, štítná žláza říká jiným orgánům, co mají dělat.

Co je rakovina?

Rakovina, přesněji řečeno nádor je porucha buněk, které v důsledku svého poškození se začnou nekontrolovatelně dělit a růst. Nádory dělíme na zhoubné (maligní) a nezhoubné (benigní). Nezhoubné nádory většinou rostou pomalu, nepoškozují okolní tkáně a nezakládají metastázy neboli druhotná nádorová ložiska. Naopak zhoubné nádory rostou agresivně, prorůstají do okolních tkání a zakládají metastázy, které jsou nejčastější příčinou úmrtí.

Nezhoubná rakovina štítné žlázy

Nezhoubné nádory štítné žlázy jsou mnohem častější, než zhoubné nádory, které tvoří zhruba 1 % ze všech maligních nádorů. Samotná hranice mezi benigními a maligními nádory však není zcela zřetelná. Nejčastějším nezhoubným nádorem je adenom.

Adenom

Adenom štítné žlázy je nezhoubný nádor, který se může vyskytovat samostatně nebo ve větším množství, což označujeme jako nodózní struma. Někdy se setkáváme s termínem „uzel", který je souhrnným označení všech nádorových i nenádorových útvarů štítné žlázy. Adenom štítné žlázy postihuje především ženy, nejčastěji ve věku nad 40 let. Obecně rozdělujeme uzly na tzv. studené a horké. Studené uzly nevykazují jodový metabolismus a nemají endokrinologické projevy. Velmi často bývají zhoubného charakteru, např. karcinom. Horké uzly naopak vykazují zvýšený metabolismus jódu. Velice často u nich dochází ke zvýšené produkci hormonů (hypertyreóze) a následným změnám krevního obrazu. Představitelem horkého uzlu je také adenom. V některých případech hrozí i jeho zvrat v maligní formu.

Zhoubná rakovina štítné žlázy

Zhoubné nádory štítné žlázy se vyskytují spíše vzácně, v ČR je ročně zachyceno asi 800 případů. Bohužel v posledních letech má toto číslo tendenci mírně narůstat. Nezanedbatelný vliv na vznik tohoto onemocnění má ozáření krku či radiace ve vzduchu (např. po výbuchu atomové bomby).

Karcinom štítné žlázy

Rakovina neboli karcinom štítné žlázy postihne zhruba 1 z 10 000 obyvatel. Většina karcinomů štítné žlázy nemá žádné výrazné projevy. Často je možné nahmatat tuhý útvar v přední části krku tzv. uzel štítné žlázy, většinou však nebolestivý bez průkazného vlivu na organismus. Výhodou karcinomu štítné žlázy je skutečnost, že metastazuje pouze ve 3 %, což nám dává velmi dobrou šanci na vyléčení. Cílové orgány pro vznik těchto druhotných nádorových ložisek jsou většinou krční uzliny, plíce a kosti.

Diagnostika rakoviny štítné žlázy

Při diagnostice rakoviny štítné žlázy musíme nejprve vyšetřit funkci štítné žlázy pomocí biochemie. Biochemické vyšetření nejčastěji provádíme odběrem krve, které nám poskytuje důležité informace o stavu organismu a jeho orgánů. Sonografické vyšetřené upřesní velikost uzlu, případně štítné žlázy a dovolí nám zkontrolovat okolí. V případě nálezu uzlu provedeme odběr tkáně tenkou jehlou tzv. biopsii, která objasní, zda jde o nádorový či nenádorový útvar a odhalí jeho biologickou aktivitu, jestli je zhoubný nebo nezhoubný. Upřesnění konkrétního nádoru nám určuje léčbu i prognózu onemocnění.

Léčba rakoviny štítné žlázy

Léčba rakoviny štítné žlázy se odvíjí od charakteru onemocnění, který určuje postup i prognózu.

Adenom

Pokud jde o adenom, jsou základním medikamentem v terapii tyreostatika neboli léky tlumící aktivitu štítné žlázy. Cílem je normalizovat funkci žlázy a poté zvolit léčbu definitivní. Tyreostatika mohou mít řadu nežádoucích účinků jakožto zarudnutí obličeje, svědění kůže či zvýšenou teplotu. Chirurgická léčba (tyreoidektomie) je nejčastějším definitivním řešením adenomu. Pacientům se neodstraňuje většinou celá žláza, ale pouze postižený lalok. Nevýhodou chirurgického zákroku je riziko poranění vratného nervu (nervus laryngeus recurrens), což vede k částečné nebo úplné ztrátě hlasu či dýchacím potížím. Na zkušených pracovištích je však riziko těchto komplikací pouze kolem 1 % výkonů. Léčba radioaktivním jódem je podávána dospělým pacientům, u nichž je vysoké riziko chirurgického výkonu. K optimalizaci funkce dochází nejčastěji za 2–6 měsíců po aplikaci. Prognóza adenomu je velmi dobrá, nicméně je potřeba ho řádně léčit. Neléčený adenom je život ohrožujícím onemocněním.

Karcinom

Základem v léčbě karcinomu štítné žlázy je úplné odstranění žlázy tzv. totální tyreoidektomie (TTE). Další postup v léčbě závisí především na druhu karcinomu. Nejčastější papilární karcinom (80 %) dobře akumuluje jód, proto zhruba 6 až 8 týdnů po odstranění žlázy podáváme radiojód, který prokáže případné vzdálené metastázy. Léčba radiojódem spočívá v navázání radioaktivního jódu na buňky štítné žlázy, které jód z krve vychytávají, a jejich následném usmrcení. Používáme ji především k odstranění zbytků žlázy po TTE, kdy u zhruba 95 % pacientů jsou zbytky prokázány. U jiných nádorů, které například neakumulují jód, používáme radioterapii neboli zevní ozáření. Problematika léčby karcinomů štítné žlázy je velmi obsáhlá a vždy záleží na řadě faktorů, které rozhodnou o postupu v léčbě.