Dehydratace je nedostatek tekutin v těle. Ohrožuje především děti a staré lidi.

Uretritida neboli zánět močové trubice není neobvyklé onemocnění. Rizikové faktory jsou třeba jen prosté nachlazení, těhotenství či špatná hygiena. Základním dělením je dělení uretritidy na nekapavčitou a kapavčitou. Proč se nekapavčitá uretritida vyskytuje častěji u žen a jak se dá léčit? Co naopak způsobuje vyšší výskyt kapavky u mužů?
Uretra neboli močová trubice je dutý orgán, který je součástí vylučovací soustavy. Společně s močovody a močovým měchýřem zprostředkovává odvod moči z ledvin ven z organismu. Močová trubice odvádí moč přímo z močového měchýře. U žen má přímý průběh a je dlouhá asi 4 cm, u mužů je esovitě prohnutá a měří 12 až 25 cm. U mužů kromě moči odvádí také sperma. Obsahuje dva svěrače, a to vnitřní, který je ovladatelný vůlí, a vnější, který vůlí ovladatelný není. Uretritida je zánět močové trubice. Rozeznáváme dva základní typy uretritidy – kapavčité a nekapavčité.
Nekapavčité uretritidy může vyvolat celá řada mikroorganismů. Nejčastěji jde o E. coli, ale také Chlamydia trachomatis, adenoviry, mechanické zranění močové trubice, chemické zranění a opakované podchlazení. Je to velmi časté onemocnění, které je častější u žen než u mužů. Faktory, které usnadňují rozvoj nemoci, jsou cukrovka, onemocnění prostaty, těhotenství a špatná intimní hygiena. Hlavními projevy uretritidy jsou změny při močení. Pacienti nejčastěji popisují pálení a řezání, časté nutkání na močení. Dále se vyskytuje zkalený až bělavý výtok. U žen je uretritida spojena často se zánětem pochvy. Onemocnění je nepříjemné a má tendenci se často opakovat.
V diagnóze uretritidy je nejdůležitější vyšetření moči, ve které se stanoví původce onemocnění a také léky, na které je citlivý. Nasazuje se zpravidla antibiotická terapie trvající 10–14 dní. Kromě této léčby se doporučuje dostatečný příjem tekutin, urologické a jiné bylinné čaje, sedací koupele s heřmánkem a brusinky. V období zánětu je vhodný klidový režim a teplé prostředí.
Druhou skupinu představují kapavčité uretritidy. Jde o zánět vyvolaný Neisseria gonorrhoeae neboli gonokokem. Kapavka je pohlavní nemoc, která podléhá povinnému hlášení. Více jí trpí muži než ženy, vyskytuje se hlavně ve věkové skupině 15–35 let. U jednotlivých pohlaví má kapvčitá uretritida odlišný průběh. U mužů se rozvíjí akutní zánět s výraznými potížemi – bolest a pálení při močení se silným hlenohnisavým výtokem. Vyústění močové trubice je zarudlé a zduřelé. Zánět se může při nesprávné léčbě šířit na prostatu, semenné váčky či nadvarle. Zánět semenných váčků může vést k neplodnosti, zánět nadvarlete je provázen celkovými příznaky jako horečka, zarudnutí a bolestivost šourku. Po akutním stádiu příznaky slábnou a onemocnění přechází do chronické fáze, kdy se vyskytuje vleklý slabý výtok. U žen může být počátek zcela bez příznaků nebo jsou velmi slabé jako pálení při močení, zarudlé děložní hrdlo. To představuje nebezpečí přechodu do chronického stádia s rozšířením infekce na čípek děložní, dělohu a vejcovody. Při postižení vejcovodů často dochází ke zjizvení, což je možná příčina neplodnosti. Komplikacemi uretritidy jsou také častější potraty či předčasné porody.
Léčba kapavčité uretritidy spočívá především v podávání antibiotik. Ta mají za úkol odstranit bakterie způsobující kapavku z organismu. Léčba kapavky je dnes častokrát spojována i s léčbou chlamydií, nemocí, která není zdaleka tak závažná. Avšak její výskyt rapidně stoupá. Proto lékaři předepisují někdy takovou sadu antibiotik, která má zlikvidovat původce obou těchto onemocnění. V případě kapavky je nezbytné podat dostačně účinná antibiotika v potřebném množství, aby nedošlo k návratu onemocnění. Pravidelné kontroly úspěšnosti léčby a dodržování pokynů lékaře jsou v léčbě kapavky, kapavčité uretritidy, zcela nezbytné.
Mezi rizikové faktory kapavčité uretritidy patří velký počet sexuálních partnerů, nechráněný pohlavní styk, prostituce. Vedle sliznice vylučovací soustavy napadá také sliznici hltanu a konečníku, závisí to tedy na sexuálních praktikách. V prevenci se uplatňuje používání prezervativů a doporučuje omezit počet sexuálních partnerů. Pokud zpozorujete jakékoli varovné příznaky spojené s pohlavním stykem, vyhledejte kožního lékaře, snaha o samoléčbu je beznadějná a díky komplikacím i nebezpečná. Nutné je vždy vyšetřit všechny sexuální partnery. V léčbě kapavčité uretritidy se užívají antibiotika po dobu šesti měsíců. Pacient je opakovaně sledován a je vyšetřen také na ostatní pohlavní choroby jako syfilis a HIV.
Diskuze