Zánět jícnu

Zánět jícnu

Zánět jícnu je onemocnění postihující vnitřní povrch jícnu. Zánět je obranná reakce našeho těla  před nepříznivými vlivy poškozujícími organismus. Na vzniku této reakce mají největší podíl složky imunitního systému, a to jak jeho buňky, tak i chemické sloučeniny. V mnoha situacích je však celý proces značně přehnaný, a místo aby přítomnost zánětu stav tkáně zlepšovala, tak ho naopak ještě zhoršuje. Při zánětu jícnu, odborně ezofagitidě, je nejvíce poškozována jeho sliznice. Nejčastěji je zde přítomna ezofagitida refluxní, ale mohou se objevit i infekční ezofagitidy, chemické, radiační či způsobené léky.

Příčiny zánětu jícnu

Zánět jícnu je velice nepříjemné onemocnění, které postihuje spíše dospělé jedince. Nejčastěji bývá zánět jícnu způsoben refluxní chorobou či infekcí.

Refluxní zánět jícnu

Refluxní zánět jícnu vzniká v situaci, kdy jsou porušeny ochranné a samočisticí mechanismy a dochází k opakovanému návratu žaludečního obsahu zpět do jícnu, čímž vzniká poškození vnitřního povrchu jícnu. Největší podíl na vzniku refluxu má pravděpodobně dolní jícnový svěrač, jehož sevření není dostatečné. Nemocní pociťují obvykle nepříjemné pálení žáhy. Při déletrvajícím poškození mohou vznikat i poruchy polykání, bolesti na hrudi, říhání, kašel, zvýšená kazivost zubů a další. Na povrchu sliznice se mohou postupně objevovat viditelné praskliny, tzv. eroze, při jejich hojení dochází ke stažení stěn jícnu, a tedy k jeho zúžení.

Infekční zánět jícnu 

Pokud je zánět jícnu zapříčiněn přítomností mikrobů, pak jsou hlavními příznaky rovněž poruchy polykání, a to především bolestivé polykání. Na rozdíl od ezofagitidy refluxní, která se nalézá typicky v dolní části jícnu, infekční zánět může být přítomen kdekoli, po celé jeho délce. Tato onemocnění se však za normálních podmínek nevyskytují u jinak zdravých jedinců, ale pouze u osob se sníženou obranyschopností organismu. To znamená u pacientů s poruchami imunity, v celkově špatném stavu, diabetiků nebo po chemoterapii. Infekci vyvolávají nejčastěji plísně a viry.

Chemický zánětu jícnu

Chemický zánět jícnu vzniká po požití chemikálií, kyselin či louhů. Nevyskytuje se příliš často, ale jde o situaci velice závažnou. K požití dochází buď omylem, anebo jen v malém procentu případů při pokusu o sebevraždu. Zdaleka nejčastěji jsou vypity čisticí prostředky, které byly přelity do lahví od nápojů a nebyly náležitě označeny. Lékaři nedoporučují v takových situacích vyvolávat zvracení, jelikož tím dojde k dalšímu průchodu agresivní látky jícnem. Navíc hrozí i aspirace, vdechnutí, kyseliny do dýchacích test s rizikem udušení. Stupeň poleptání sliznice závisí na procentuálním zastoupení chemikálie v tekutině. U zředěného roztoku se rozvíjí pouze povrchový zánět, kdežto u roztoků koncentrovanějších je poškození mnohem závažnější a proniká do značné hloubky. Buňky sliznice jícnu ve velkém množství umírají a jsou pak nahrazovány jizvou, čímž dochází k zúžení trubice.

Polékový zánět jícnu 

Zánět jícnu způsobený léky vzniká na velice podobném principu, ale v podstatně menší míře. Typickou příčinou je užívání léků těsně před spaním či jeho nedostatečné zapíjení. Problémy se objevují především u léčiv obsahujících kyselinu acetylsalicylovou, u nesteroidních antirevmatik, některých antibiotik, či glukokortikoidů. Při vzniku ezofagitidy je tedy nezbytné tuto léčbu alespoň dočasně vysadit.

Příznaky zánětu jícnu

Zánět jícnu je onemocnění, které, jak bylo uvedeno výše, může vznikat z různých příčin. Podle toho se mohou, nebo také nemusí vyskytovat různé projevy zánětu jícnu. Příznaky zánětu jícnu zahrnují pálení žáhy, především po jídle. V počátcích to bývá především po pro každého jedince specifické stravě, později se pálení žáhy projevuje po každém jídle. Dále je to obtížné a někdy i bolestivé polykání, nechutenství, říhání, bolest na hrudi a také zvýšená kazivost zubů. Rovněž se může objevit chrapot, či chronický kašel.

 Komplikace zánětu jícnu

Zánět jícnu je onemocnění, které je zapotřebí léčit. V opačném případě může dojít k rozvoji komplikací. Typickou komplikací je tzv. stenóza jícnu, tedy jeho zúžení, v místě proběhlého zánětu. To představuje překážku v postupu potravy dále do žaludku a vede ke zvracení, nechutenství a úbytku na váze. Dále může v oblasti zánětu jícnu vzniknout jícnový vřed, tedy hluboké poškození jícnové stěny, které může vést ke krvácení či protržení orgánu. Tou nejzávažnější komplikací zánětu jícnu je tzv. Barretův jícen. Jde o změnu v přirozené výstelce sliznice jícnu, na jejímž podkladě vzniká zhoubný nádor jícnu.

Diagnostika zánětu jícnu

Diagnostika zánětu jícnu vyplývá z pečlivé anamnézy a rozboru pacientových obtíží. Je třeba se také pacienta vyptat na užívané léky. Pro ověření diagnózy jsou zásadní endoskopická vyšetření. V případě zánětu jícnu se provádí tzv. ezofagoskopie. Jde o endoskopickou metodu, kdy je do jícnu zaveden ústy ohebný přístroj, na jehož konci je kamera, která přenáší obraz na obrazovku a lékař tak může posoudit stav sliznice jícnu a případné změny. Rovněž je možné během tohoto vyšetření odebrat vzorky k histologickému vyšetření.

Léčba zánětu jícnu

Terapie zánětu jícnu je volena podle vyvolávající příčiny. U refluxu jsou užívány léky snižující produkci kyseliny chlorovodíkové v žaludku, tzv. inhibitory protonové pumpy, či prokinetika podporující přirozené pohyby jícnu. U zánětů infekčních je nezbytné začít léčbu užíváním antimykotik či antivirotik. Po požití chemikálií je nezbytná okamžitá lékařská pomoc a hospitalizace postiženého. Vzniku zánětu jícnu se dá i předcházet různými opatřeními. Jeho vznik totiž podporují některé typy jídel, jako čokoláda, kynuté pečivo, kořeněná jídla, kouření, obezita a další faktory.